došel nám čas aneb nekonečné turné

"Jestli se domníváš, že celý svět je špatný,

pak si uvědom,

že se skládá i z lidí, kteří jsou jako ty." 

Mahátma Gándhí

Problémy pokračují. Kniha mojí kamarádky Báry i nadále putuje po vlastech českých. 

Už je z toho turné. Fakt nám už dochází čas.

Ve čtvrtek jsem sice knihu dostala jako dárek, ale podržte se. 
Autorka ji koupila pro mě v knihkupectví, protože knihy z Karlových Varů pořád nedorazily.
Tak už jsem si knihu ošahala, přivoněla, přečetla krásné věnování, přečetla prolog a tím na dlouhou dobu končím. Pořád nemohu knihy číst. Objednala jsem si u Báry povídky, ty bych už zvládla, ale odpověď zněla dost nekompromisně: 
ty neumím!
Bára kvůli mě začíná uvažovat o audio knize, jelikož můj muž odmítl předčítání každý večer. 
Ostatně dětem taky raději pohádky vyprávěl než četl.
Než jsem tenhle příspěvek dopsala, knihy mezitím přišly.

Po týdnu od autogramiády bez podpisu volali z recepce hotelu v KV, že knihy jsou konečně tam a že jí je pošlou, když zaplatí poštovné bratru 250 korun. Knih je třicet kusů. 

Já vím, je to paradox a autorce se knihy teda dost prodraží dřív, než dostane nějaký honorář. 

Kniha Došel nám čas je na pultech od 28. června a 19. července konečně doputovala k autorce. Možná, kdybychom jeli 28. července přímo do tiskárny, knihy by byly, tam kde měly být. 

Ale já nemám ráda slovo kdyby.

Takhle putovaly z Prahy do Karlových Varů, po Varech putovaly několik dní, než dorazily na místo určení v recepci, které ovšem už týden mělo prošlou lhůtu a nakonec nabraly zpátečku a ve čtvrtek kolem oběda dorazily do Jeviněvsi, což původně nebyl vůbec jejich cíl. 
Téměř po měsíci drží Bára konečně svoji vlastní knihu v rukou. 
Všichni její známi už ji vlastní dávno.
Hezkou slunečnou neděli. Tedy u nás svítí slunce.

hra na anděla - losování

Nejdříve chci poděkovat za všechny milé komentáře, na které jsem neodpověděla záměrně. 
Ale to už znáte. Jakmile o něco hrajeme, nepřidávám se svými odpověďmi. 

Ale teď jsem získala dojem, jakoby některé komentáře čekaly na moji reakci

Zazi, moc jsi mě potěšila, že jsi se objevila po uzavření blogu, nějak jsem se zatím nesmířila s tím, že o tobě nevím. Je zajímavé, že virtuální svět funguje stejně jako jako ten skutečný. 
Někoho potkáte a po chvíli máte pocit, že ho znáte už dlouho a chcete ho mít ve svém životě. 

A to se mi stalo se spoustou z vás a mám pocit, že to bylo či je oboustranné.

Cácorko, proč by ses nemohla přidat? Naopak jsem moc ráda, známe se už dlouho.

Helenko, ani já jsem Žádníkovou nemusela, i když jsem se s ní setkala osobně, ale je rozhodně zajímavá.

Stáni, při tom každodenním upozornění pod příspěvky jsem si na tebe vzpomněla, protože vím, že minule jsi nějakou hru prošvihla. Byla jsem ráda, když se objevil tvůj komentář.

Jiřinko, manželovi dodatečně vše nejlepší k narozeninám.

Ilonko, to máme přesně doma. Protiklady. 
Pro mě je sklenice vždy z poloviny plná a pro mého muže poloprázdná.

Růži, tak si třeba budeš recitovat z Hry na anděla. 

A jdeme na to. 
Dnes výjimečně losuje moje sestra Dana, která včera přijela. 
Nejraději bych dala dárek všem, ale knihu mám jen jednu.

Takže bylo vytaženo číslo 4.

To je Stáňa. Stáni, gratuluji a prosím napiš tvůj email.

Všem ještě jednou děkuji. A zas někdy příště.

Hezký víkend.

řeka

Děda s Lolou kráčejí k řece.

Naše poslední prázdninové zastavení.

Musím říct, že ty dvě fotky dědy a Loly u mě vyvolaly fakt úsměv, respektive spíš smích. 
Když jsem fotila, vůbec jsem si nevšimla, co se přede mnou odehrává...

Pohled na Labe stojí pokaždé za to.

Tak to byl poslední díl našeho prázdninového výletu.

P.S. Dnes naposledy hrajeme na anděla. Losovat se bude zítra.

babičko, to je krásný zámek!

Lolinko, to je chrám.

Při výletu s Lolinkou se nám povedlo dostat se konečně do kostela sv. Petra a Pavla. 
Vloni jsem ho fotila jen zvenku a interiér přes mříže. 

Je krásný a stojí za to. 

A Lole můžete věřit.

Takže reportáž z krásného chrámu s novými varhany. Naše druhé zastavení.

P.S. Připomínám, Hra na anděla končí zítra.

zámecká cukrárna

Zámek Mělník známe, tedy respektive nádvoří a prodejnu vína, budova zámku už na blogu byla několikrát, ale nikdy jsem si nevšimla zámecké cukrárny. 
 Objevila ji při našem prázdninovém výletu Lolinka. No, je to celkem logické.

Naše první zastavení.

Babi, tady mají taky zmrzlinu.
V zámku jsme nikdy nebyli a ani potom netoužíme a myslím, že ani Lolinku by to nebavilo. 

Ji bavila krásná cukrárna zařízená opravdu jako zámecká a pak pískoviště. Cukrárna jsou tři celkem velké místnosti zařízené v zámeckém stylu. Jediné, co mě trochu rušilo, byl ne úplně stylový zmrzlinový pult.
Tak pojďte s námi na malou exkurzi.

Příště zastávka chrám sv. Petra a Pavla.

P.S. Hra na anděla běží až do pátku. Losovat se bude v sobotu.

A ještě přidávám již nastříkaný buben z minulého příspěvku.

Babičko, ty jsi říkala, že bude barevný, i když máme jen jednu barvu.

Ježíš, já zapomněla.

Vezmeme si starou houbičku a hned to napravíme, dokud je barva ještě vlhká.

Jé babičko ten je krásný!

Povedlo se mi Lolinku přemluvit, že buben zůstane na hraní u nás.

prázdniny na zkoušku

Lolinčiny malé prázdniny poprvé. Trochu jako Honzíkova cesta jen bez té cesty...

Lolinka se rozhodla, že stráví pár dní u babičky a u dědy. Už jsme sice byly spolu samy dvě v noci, ale tohle je poprvé mimo domov a hlavně pár dní bez maminky. Lola o tom mluví dost dlouho, tak jsme to zkusily. Tady je reportáž z neděle odpoledne a z pondělí. Byli jsme v Mělníku na obědě, v zámecké cukrárně, na zámeckém hřišti, v chrámu sv. Petra a Pavla a u soutoku Labe s Vltavou a hlavně koupit novou barbínu, který prý vypadá jako Elza a auto pro Alánka.. 

Zvládáme to perfektně, což jsme všichni celkem předpokládali, protože se máme s Lolinkou moc rádi. Říká mi to každou chvíli.

Je statečná a zvládla i nedělní večerní drama. Šlápla na zahradě na včelu a bolest je to obrovská, to nakonec ví většina z nás. Ale zvládli jsme to bez maminky.

Babičko, dědečku, to je sranda, že jsme tady spolu sami😍. 
No je nás v rodině zkrátka moc, takže je příjemné být někdy na chvíli jedináčkem. Večer jsme si povídaly místo pohádky o tom, co jsme zažily a Lolinka už vymyslela rychle plán na dnešní poslední den. Babičko, budu se moct zase dívat ráno na pohádky? No, maminka se na nás bude zlobit, víš, že doma se moc nekoukáš. Lepší je si hrát. No jedině, když vstaneš brzy jako včera a já budu ještě dělat noviny. Ano, babičko, já bych tě jinak rušila a budila dědečka😍. A potom půjdeme zase spolu do bazénu i s dědečkem a dědeček pak něco vyrobí.

Děda vyrobil buben a dnes ho mám prý nastříkat na červeno. No jinou barvu nemáme. No naplánovala toho dost, ani nevím, zda to do odjezdu všechno stihneme.

Tak reportáž z Lolinčiných prázdnin. Ostatní, co jsem fotila pro sebe a možná pro vás chrám, krásný interiér zámecké cukrárny a řeku, dám v některém z příštích příspěvků.

Dnes jen o Loliných prázdninách na zkoušku.

"A babičko, až přijedu příště a budu tady spát desetkrát, tak už se Justýnka nechá ode mě určitě pochovat."

No to teda nevím.

A kdybyste náhodou nepoznali, tak tohle je buben. Zní krásně.

P.S. Jo a Hra na anděla běží až do pátku. Tak kdo máte chuť, do toho.

farmářský trh se zoo koutkem

No, trochu přeháním, ale moc ne. Nemám ráda reklamy se srovnáním, že tohle auto je lepší než ostatní, ale tady to přesto použiju. Mám totiž velmi aktuální srovnání. Před týdnem jsem tady dělala reklamu Zooparku Zelčín, ale musím přiznat, že Benwalterovic farma je mnohem lepší. A to bez ohledu na to, že tady dělám reklamu mojí kamarádce.

Kdo pojedete na Mělnicko, určitě se zastavte na farmě v Jeviněvsi. Já vím, farma už tady byla několikrát, ale teprve letos je otevřena veřejnosti a je hojně využívána. Dnes se slovo farmářské stalo zaklínadlem a velkým marketingových tahem, ale jen u málo záležitostí je jistota, že skutečně farmářské jsou.

Byli jsme pozváni v neděli na právě vyuzené domácí klobásy. Musím říct, že byly úžasné a nejvíc jich snědl Alánek. Na farmě se v letošním roce již prodávají i výpěstky a výrobky z farmy a o farmářské bedýnky je opravdu zájem, takže reklamu ani nepotřebují. 

Ale já sem farmu dávám vlastně jako tip na výlet do krásného kraje, kde není krásný jen Mělník, ale celé Kokořínsko.

A při cestě máte možnost za skvělou cenu koupit farmářskou bedýnku, která může obsahovat nejen domácí klobásy, ale i jahodové a meruňkové džemy, domácí sýr či jogurty, farmářské máslo krásně nazdobené, domácí chleba, housky. I my jsme nakupovali, nejen chutnali.

A zatímco budete ochutnávat a nakupovat, děti si pohrají se zvířátky, které tady najdete v hojném počtu. Alánek choval malé kůzlátko Emilku a další kůzlí mimino Elton se chovat moc nenechal. Při mazlení hlídala kůzlátko ne maminka koza, ale fena Falenka, která se chovala přinejmenším jako jeho kmotra. Dnes už tady je tolik druhů zvířátek, že rozhodně jim zmiňovaný zoopark nemůže konkurovat, i když tady chybí ty koně.

P.S. Ještě připomínám. Hra na anděla běží do pátku. Losovat budu v sobotu.