jiskření u nás doma

Slovo jiskření může mít pozitivní i negativní význam. Aspoň já to tak cítím. 
Jestli čekáte nějaké drby od nás z domova, tak vás zklamu 😃.  
Možná někdy příště. 
Jiskření se koná jen v pozitivním smyslu slova, protože italská domácnost u nás už dávno není, už je jen málo třecích ploch mezi námi s mužem, jako např. výchova dětí, nedostatek peněz ... 

Dnes jsem měla na mysli úplně jiné jiskření. Nejvyšší úroveň: čisté jiskření.

Rozhodli jsme se, že si koupíme Věruščinu knihu Máma Čisté jiskření, protože ji chceme vlastnit, někdo z nás dvou si ji přečte. Nevím, jestli to budu já, můj chorý mozek pořád stávkuje a na knihu se pořád neumí soustředit, zvládne tak akorát časopis, a prý to bude trvat až tři roky. 
Tak téměř polovinu mám za sebou, jen doufám, že po třech letech nepřejdu plynule do senility, páč to bych si změny jen těžko všimla. 
Nemalým důvodem mě a mého muže pro koupi knihy byla také podpora Věrušky a konečně nejen slovy, což tak činíme, ale i malým počinem. 

V pondělí tedy proběhlo jiskření, kniha dorazila i s nádhernými slovy jen pro mě.
Věruško, ještě jednou děkuji. A najednou se stal malý zázrak. 

Začala jsem obracet krásné bílé a voňavé stránky knihy, jako kdybych držela knihu v ruce poprvé, přečetla úvod, slova věnování, první kapitolu a druhou kapitolu a nakonec já, která nemůže číst od loňské nehody, jsem přečetla najednou třicet stránek. 

Kniha mě natolik vtáhla, že jsem úplně zapomněla na svět kolem sebe i na rozdělanou práci. 

Příběh Věrky sleduji pečlivě a spoustu věcí vím, ale stejně mě kniha pohltila. 
Za přečtení rozhodně stojí. Já budu tedy pokračovat pomaloučku a polehoučku. 
A kniha, i přes prožité velké životní peripetie a vážnou nemoc autorky, hladí. 
Anebo možná právě proto.
Neumím to jinak vyjádřit.

možná pro inspiraci

Ježíšek u nás téměř už bydlí... 
Nechci prudit, ale už dokupuji jen maličkosti. Pro mě je výhoda nakupování přes net, je to podstatně rychlejší a v klidu, nestačím být netrpělivá a vzteklá, a část dárků je anebo bude moje vlastní výroba.
 Ale přiznávám, že takto rychlá jsem letos poprvé, nějak se zadařilo.
Dávám sem jen tipy na dárky pro děti a některé už jste viděli, pro dospělé dám až po a to už bohužel nebudou tipy :-)

Budu si muset ty dárky sepisovat, abych je pak pracně nehledala a na něco nezapomněla.

Původně jsem chtěla koupit parfém jen pro Lolinku. Alánkovi něco jiného, ale pak jsem si uvědomila, jak je teď ve věku, kdy věrně kopíruje Lolu, ať je to cokoliv, a nechtěla jsem zažít smutný obličej s jeho tradičním: já taky. Takže parfém s auty, které miluje, i pro Alánka. A bude se hodit k tomu úžasnému saku, ve kterém chodí do divadel a za kulturou.

Po dlouhé době možná po roce jsem zabrousila na Albi. Všude na netu jsem hledala novou kosmetickou taštičku, ale nic se mi nelíbilo. Většinou jsem moc ráda, když mi některé věci doslouží a já je mohu vyměnit za nové. Tady jsem dlouho otálela, až už bylo téměř pozdě a novou etui jsem potřebovala hned. Nedokázala jsem se s původní rozloučit, protože mi ji koupila dcera v Paříži. 
Ale už to byl děs, tak jsem hledat musela. 
Je krásná, ale trochu větší, než jsem myslela a to jsem si měřila velikost metrem.

Mají tam spoustu krásných věcí vhodných jako dárky, tak jsem ještě koupila pro děti bloky s plameňákem a lamou pro holky a pro kluky s lenochodem, protože pro ně se mi jiné nelíbily. Ještě uvidím, jestli je nadělí Mikuláš nebo Ježíšek. Bloky jsou dárky rychlé spotřeby a s "omezenou" dobou trvanlivosti, takže je to dobrý dárek, který udělá radost a rodiče se nebudou chytat za hlavu,
 kam s těmi krámy.

A jeden tip na dospělý dárek prozradím. Je to k narozeninám ke konci listopadu, takže i kdyby se prozradilo, už to nevadí.

Zeti se kupují těžko dárky stejně jako našim dětem, všichni jsou na tom bohudík dobře, že si koupí, co je napadne. Dalo mi to hodně hledání a našla jsem dárkové koše na slevomatu. Je to moc krásný dárek plný pochutin, která má zeť rád, včetně čokolády a ještě je v krásné dárkové krabici.
Doufám, že udělá radost.

kachní játra na víně

Po delší době opět jídlo podle fantazie. Tohle jsem vařila už před pár dny a bylo to moc dobré, chválil můj muž a snědl porci pro dva.

Kachní játra, na která jsem narazila po dlouhé době, jsem zprudka opekla na oleji z obou stran. Vyndala a do výpeku dala nakrájenou cibuli na kroužky a česnek. Nechala jsem zpěnit, přidala kousek krájené červené papriky jen pro oživení, chuť to nijak neovlivnilo, namlela pepř a přidala sojovou omáčku, trochu zředila horkou vodou a krátce povařila. Zalila jsem růžovým kvalitním vínem, lepší by bylo asi bílé, ale beru, co dům dá. Víno jsem nechala odpařit. 
Omáčku jsem zahustila trochou škrobu, chvíli povařila. Do vypnuté omáčky jsem dala zpět kachní játra a nechala trochu prohřát.

Příloha hranolky a moje švestková omáčka s chilli.
P.S. Na fotkách je vidět, jak se z jídla ještě kouří. Na talíř dávám vždy horké jídlo, nesnáším, když to vystydne. Hezký vstup do nového týdne všem.

v předstihu

U nás se zdobí vánočně skutečně až první adventní neděli. Stromeček tradičně večer 23. prosince. Nemám ráda zdobení měsíc dopředu, protože mám pocit, že mi to ubírá sváteční atmosféru. 

Někteří moji známí už mají rozsvícené balkóny, tak na to mě neužije.

Ale někdy to jinak nejde.

Ve čtvrtek jsem dělala reportáž z vernisáže, která otvírala výstavu Půjdem spolu do Betléma, takže vánoční atmosféra byla se vším všudy, ale já jsem ji v sobě neměla.

Regionální muzeum začalo advent trochu v předstihu, ale má to velmi prozaický důvod. 

Výstava betlémů je součástí programu pro školy, takže, aby se všichni mohli vystřídat a aby se to stihlo, advent začal prostě dřív.

Zvu vás tedy na výstavu krásných betlémů. Nejstarší je z roku 1870, ale fakt nevím který.

Na vernisáži bylo narváno, což je dobré pro noviny, ale není to dobré pro blog. K některým betlémům jsem se ani nedostala a přiznávám, že jsem si je pořádně prohlédla až doma při stahování fotek. 

Budu tam muset asi ještě jednou, až tam nikdo nebude.

Původně jsem chtěla dát tenhle příspěvek až o adventu, ale blog je pro mě deník, takže zveřejňuji přesně jak jde život.

Při vernisáži byl i živý Betlém a Ježíšek byl opravdové miminko, které i občas plakalo. 

Na blog dávám jen jednu fotku na závěr, aby mě někdo nenařkl, že porušuji zákon GDPR.

A nejlepší nakonec. A než jsem stačila zveřejnit tento příspěvek, vyšel mi už článek. Podívat na další fotky se tedy můžete tady.

krása jinovatky

Včera poprvé ráno přituhlo, aspoň teda u nás, a všechno pokryla jinovatka. 
A byla to nádhera, jako když je kolem mě vše namalované a přikrášlené. 
Tak jsem letěla domů pro foťák. 
Měla jsem připravený na dnes úplně jiný příspěvek, ale tohle má přednost,

Jsem ráda, že jsem fotila hned včera. 
Dnes je ráno trochu tepleji a není tak krásně vymalováno.

A možná se mi to zdá, protože to včera bylo poprvé?

A na závěr trochu něžnosti pro den s úsměvem.

už je prý čas...

No, já jsem si to teda vůbec nemyslela. Nicméně sýkorky ano. 

Už minulý týden ostentativně nalítávaly na všechna naše krmítka s podivem, že jsou prázdná.

Ježíš, kde to máš?! Tak to proboha už nasyp.

Pár dní jsem dělala, že jsem si jich nevšimla. Pak mě sice přesvědčovaly každé ráno, zas jsem měla pár dní, už přesvědčená, kdy jsem při vstupu do domu na to zapomněla. 
Ke krmítkům mi patří sníh a mráz a všechno okolo.

Začátkem tohoto týdne jsem teda nasypala notnou dávku do krmítek.

A nic. Nikdo nepřiletěl a v krmítkách neubylo.

Můj muž mi říká, no oni zjistili, že máš jen pšenici a říkají si, že na to ti prdí. 

No nic jiného nemám, zatím mě ani nenapadlo při tomto divném podzimu slunečnici nakoupit.

Ale ve čtvrtek ráno to nastalo. Všude ubylo pšenice. Všichni lítali jak zběsilí, velcí ptáci a zase holubi jako vloni postávali opodál a čekali, co sýkorkám odpadne od zobáčku. Povedlo se mi jich zachytit jen pár, není kde se schovat a jak namířím objektiv, tak se rozletí okamžitě.

Tak my už teda regulérně krmíme, i když ještě kvetou růže.

u nás o blbce nezavadíš

Nevím, jak se to stalo, ale tato činnost dosud patřila do mé kompetence. 
Než můj muž dorazil večer z práce, měla jsem shrabáno, ovšem klasicky hráběmi. 
 Letos poprvé se toho ujal můj muž. Za prvé má na to čas, já mám hodně práce s psaním pro noviny, to vloni tolik nebylo a za druhé po nehodě by to byl pro mě projekt na pětiletku. 
Vlastně sami dva bychom to možná do zimy nestihli. 
No, když je něco jednomu, druhý má taky problém. 
Máme to tak pořád celý náš společný život. Málokdy si někdo z nás připadá ojediněle. 
A když se to náhodou stalo, tak to byl vlastně průser na hranici života a .....

Ale to by nebyl můj muž, aby nevymyslel nějaký zlepšovák a nemusel vzít hrábě do ruky. 
Vynálezce každým coulem. Kdo čte blog pravidelně, ví, že už tady nějaké zlepšováky byly. 
Jako trochu děsivá síť na čištění bazénu z mých apartních punčocháčů, protože koupená byla na prd, při nevídané úrodě třešní brčko na odpeckování ...

Zlepšovák, který vymyslel tentokrát, už používá od té doby, co padá listí. 
Ale teprve teď mě napadlo poslat to do světa. Vlastně takto sbírá letos vše ze zahrady, všechny větvičky při čištění růží apod. Můj muž to považuje za úplně normální věc, pro něj to není nic objevného, ale včera uznal, že to přece je originální usnadnění práce. 

No v tom je mistr. Práci se nevyhýbá, ale vymýšlí, jak si ji ulehčit.

Takže u nás se shrabuje listí elektrickou sekačkou na trávu!
V cuku letu je hotovo.
Přizvednou se lišty, aby se tráva nesekala a sbírá se úžasně jen listí do koše sekačky, která má automatický uzávěr, který ohlásí, že koš je plný. Ten se vysype a jede se dál. 
Sekačka, prý velmi výkonná dí můj muž, je zakoupena na eshopu Lidl, jak jinak, 
takže úplně obyčejná.

No možná to není novinka a už to někdo takto dělá, protože můj muž je jako Cimrman. 
Já vlastně trochu žiju s Cimrmanem. Nevím, jestli si pamatujete scénu z nějakého filmu, kdy C nese rychle svůj vynález na patentový úřad a tam se ozve: teď tady byl ten a ten. Tak to je přesně můj muž. 
Za svůj život vymyslel spoustu zlepšováků, ještě v době "temna", bez internetu, a když se začal o to zajímat, třeba vylepšení motoru auta, zjistil, že v Americe to už jede.

Tajně doufám, že aspoň někdo z vás to nezná.

Ať má "cimrman" radost 😀