konečně!

Dnes jen velmi krátce. Jak jsem již psala v předchozím příspěvku zahrada čaruje?, máme na zahradě magnolii. Je to naše první magnolie v životě, tedy spíše pokus o magnolii :-) Jsme s mým mužem trochu jako "kozel zahradníkem" a už jsem jednou psala, jak jsme s velkou slávou opečovávali plevel několik týdnů, ba i více, zalévali a hnojili a čekali až pokvete...
Všude v okolí magnolie už dávno kvetou, jsou samý květ, jen u nás pořád nic.
Před pár dny se objevilo poupátko a já každý den čekám, kdy rozkvete.
Až dnes. Konečně! Jediný květ, ale máme velkou radost. Doufám, že příští rok bude mít i bratříčky :-)

zahrada čaruje?

O naší zahradě jsem již psala v několika příspěvcích, naposledy tady vánoční dárek k velikonocům, tak jen lehké opakování.
Zahradu teprve tvoříme, koupili jsme ji s domem před dvěma lety, takže tvoříme pomalu a čekáme, co nám sama ukáže. A ona ukazuje, dokonce čaruje. Opět se letos objevily tulipány na různých místech, kde v loni nebyly, tu je jeden solitér, o pár metrů dál další, pak trochu víc kamarádů pohromadě atd. Plánujeme si, že je přesadíme na jedno místo a vytvoříme lán. Nevím, jestli se nám to však podaří vzhledem k jejich každoroční hře Škatule, škatule hejbejte se.
Ovšem letos vyrostly i jiné záhadné kytky, které krásně kvetou a přísahám, že v loni tady nebyly. Můj muž říká, že je to moje vina, protože jsem vyhlásila soutěž, ostatně jako i na našich předchozích zahradách, že vedle mě přežije jen silný jedinec :-) Kdo nepřežije, druhou šanci už si nezaslouží, tak se mi snaží všichni dokázat, že na naši zahradu patří .-).
Už se nám povedlo najít místo i pro naše zahradní obrazy, které jsem "tvořila" pro naši minulou zahradu. Trvalo to dva roky, než nám zahrada ukázala, kam patří a dva obrazy ještě na umístění čekají. Všechny potřebují však již po více než osmi? letech pobytu venku opravit a je to na nich vidět, ale myslím, že na to místo patří.
Máme na zahradě i několik nováčků, kteří přišly s námi a čekaly na své umístění. Musela jsem si zvěčnit poupě magnolie, kterou jsme zasadily hned po přestěhování a ještě nekvetla. Je to má první magnolie v životě. Poupě na fotu má být důkaz, že kvést bude, co kdyby najednou květ upadl do rána?
S krásně rozkvetlou třešní se již zahrada začíná vyloupávat do svojí budoucí podoby. Prostě zahrada čaruje a my s ní :-) Tak se jdu chvíli kochat, protože k tomu zahrada je především.
Hezkou neděli.

opět něco jako recenze?

Tento týden jsme s mým mužem viděli úžasné divadlo, takže o něm musím napsat. O divadle jsem už psala v tomto příspěvku něco jako recenze?,  takže jen malé opakování. Divadlo miluji, ale v poslední době díky naší dceři, divadelní režisérce, miluji spíše alternativní divadlo a klasiku trochu opomíjím. Jsme navíc zhýčkáni divadelní Prahou, takže regionální divadla nás nechávají chladnými. Kolegyně z redakce připravuje každý den do novin kulturní servis, a kdyby tam nebyla fotka Michala Dlouhého, pravděpodobně bych si nevšimla, že v našem městě hostuje příbramské divadlo a i kdyby ano, vzhledem k výše popsanému, by mě to asi nijak nezaujalo. Válka Roseových od Warena Adlera v režii Ondřeje Sokola mi však stála za prostudování a  po dohodě s mým mužem jsem lístky zakoupila. Film samozřejmě známe, takže jsme byli zvědaví na divadelní ztvárnění dramatu. Toto drama samo o sobě je dle mého soudu příliš těžké na divadelní prkna, takže jsem očekávala drama s komickými prvky.
Musím říct, že představení předčilo naše očekávání. Bavili jsme se od začátku do konce a přes smích celého hlediště, jsem některé repliky ani neslyšela :-) Excelentní výkon Michala Dlouhého a Kateřiny Lojdové a obou právníků mi nezkazili ani místy amatérské výkony ostatních protagonistů ve vedlejších rolí. Nestylizuji se do role divadelního kritika, nejsem k tomu kompetentní, ale viděla jsem za spoustu let hodně představení a přehrávání poznám. Obdivovala jsem nejen herecké výkony, Michal Dlouhý mi místy velmi, ale velmi hereckým  projevem, výrazem a někdy i i zabarvením hlasu připomínal svého bratra Vladimíra, kterého jsem znala nejen z filmů, inscenací ale i divadla a milovala jsem ho. Měla jsem z toho až husí kůži, no společné geny se asi nezapřou. Obdivovala jsem rovněž dramaturgii a scénografii, vše bylo opravdu úžasně promyšlené do posledního detailu a samozřejmě chvála režisérovi, bez něj by takto úžasné představení nemohlo vzniknout. Zpočátku mi válka Roseových připomínala první roky našeho trochu italského manželství :-), sbalené kufry jeden nebo druhý apod., ale potom je to opravdu drama.
Popsat tento zážitek je těžké, a proto jen chci říct, kdo můžete navštívit toto představení Divadla A. Dvořáka Příbram, nebo budou u vás hostovat, rozhodně běžte. Z divadle jsem odcházela s rozmazaným makeupem :-) a smíchu není nikdy dost.
Jediné, co mi přišlo již navíc a pro mě zbytečné, byla poslední scéna po pádu lustru a smrti obou manželů, a to hádka obou po smrti před bohem. Asi to mělo odlehčit drama až do konce, ale ono bylo lehce stravitelné a velmi vtipné po celou dobu představení.
Již dost. Zkrátka běžte se pobavit.

malá i velká přání

Včera odpoledne jsem cestovala z mimořádné porady z Prahy a do toho mi do autobusu volala dcera a začala mi vyjmenovávat celé menu na dnešní oslavu narozenin vnučky a já jsem ji prosila, ať o jídle proboha nemluví, páč jsem se od večera nestihla najíst. V tom na mě začal někdo mluvit. Do té doby jsem si ani nevšimla, že si ke mně někdo přisednul. Moje sousedka vypadala jako babička z pohádky a nabízela mi svoji housku k zahnání hladu:-)
Každý z nás má v životě nějaká přání a tužby, malé či velké. Mám vyzkoušeno, že pokud ta přání nejsou urputná, plní se mi. Tu housku jsem si ale nevzala. Nebudu tady vypisovat vše, co se mi splnilo ať už v osobním či profesním životě, ale když o tom tak přemýšlím, bylo toho dost. Život někdy není jednoduchý, víckrát jsem byla dole než nahoře a snění mám ráda a pomáhá.
Svého času jsme s mým mužem postupně během života měli mimo těch klasických přání zaměřených spíše na duševno i dost přání materialistických. Někdy jsme snili o balkóně u našeho jednoho z prvních bytů. Posléze jsme postupně snili o terase, větší zahradě, garáži a samozřejmě o malém domku. Přáli jsme si vše postupně, ale ne nijak urputně a nebyli jsme zklamáni, když nám naše přání nevycházela. Snění je krásné a ve dvou má úplně jinou dimenzi..
Stalo se, jak už to někdy bývá, že nám spadlo do klína dědictví a nám se na první dobrou povedlo koupit krásný dům, ve vesnici mu bůhví proč říkají vila. Pro nás dva je dost velký, ale když se sejdou všichni, ostatně stačí naše tři děti s partnery, není rozhodně tlačenice a dcera mi řekla, že jí to připadá, že je to náš rodný dům. Asi to tak mělo být.. Ale pozor, teď budu jmenovat dál. Ten dům má balkón, terasu, garáž, zahradu, dvůr a nevím, co ještě? Přáli jsme si však jen vždy jednu věc a někdo nám to nasypal vše najednou. Přišlo nám to vtipné, protože využíváme převážně zahradu, terasa a balkón jsou naprosto nevyužity. Z garáže je dílna, páč auto necháváme vždy na dvoře. Tak nevím, nikdy jsem nebyla náročná a nemusela jsem mít všechno. Ostatně pokud nejsme zdraví a spokojení, jsou nám hmotné statky na nic. No nicméně zřejmě toho měl už ten nahoře dost a řekl: dejte těm otravům vše, co si přáli. Jakmile jsme si to po nějaké době uvědomili, přišlo nám to opravdu vtipné. Co teď s tím :-)? Byli jsme spokojení i s málem, takže šťastnější nás majetek rozhodně neučiní, ale jsme tady rádi a rodina a přátelé také, takže to byl asi ten důvod, proč nás to potkalo.
Už když byly děti malé, líbily se mi starožitnosti nebo zkrátka věci, které něco pamatují, ale byla jsem smířena s tím, že na ně nikdy nebudu mít, takže jsem je vždy obdivovala zpovzdálí. Dnes máme starožitný psací stůl, židli, komodu z Paříže, o jejíž směšné pořizovací ceně jsem už psala zde hurá na paříž, ale trošku se nám to vymklo:-) a bohužel jsme na to stejně s mým mužem, to znamená, není nikdo, kdo by nás vracel z oblak na zem. Takže občas vyrazíme do antiku údajně vždy pro nějakou maličkost, stejně jako v Paříži :-) Naposledy jsme jen nakoukli a nic menšího nás nezaujalo než v koutě stojící harmonium. Naprosto zbytečná záležitost, už máme doma piáno, na které hrají naše dospělé děti, když dorazí na návštěvu. Moc se nám líbilo, ale věděli jsme, že takto nepotřebnou věc si nemůžeme dovolit. Už jsem chtěli odkráčet, když nějaký další zájemce začal na harmonium hrát...Krása, ono hraje.
Při odchodu z antiku se jen letmo ptáme na cenu. Cena je překvapivě nízká, ale i tak dost vysoká na náš současný rodinný rozpočet.
Dorazili jsme domů a nezávisle na sobě, no jsme už oba stejně postižení, jsme začali hledat harmonia na netu. Po chvíli jsme si začali sdělovat, že cena byla opravdu nízká, protože mnohem mladší kousky, ne tak pěkně vyřezávané a nehrající se prodávají za dvojnásobek. Abych to zkrátila, volala jsem zoufale dceři, ať nás děti zbaví svéprávnosti, ať si nás dají do občanky, protože to není možné. Zase chceme koupit naprosto nepotřebnou a zbytečnou věc jen proto, že je krásná. Mami, pokud se vám líbí, tak ho kupte, podpoří nás dcera a posléze i ostatní děti. Udělejte si radost.
No a tak je doma a zkouším na něj hrát, tedy hrát, vyluzuji tóny. Je však krásné i se jen na něj dívat, moc mě to obohacuje. Asi na mě dýchá těch jeho prožitých možná sto i více let, nevím přesně a je mi to celkem jedno.
Teď jsme návštěvu antiku na dlouho odložili, protože mi tam opravdu málokdy objevíme něco malého do ruky:-) A máme jen jedno přání. Ať jsme všichni zdraví. Ale myslím si, že té úchylky zachraňovat staré krásné věci a dávat jim nový životní prostor a smysl, se už nezbavíme :-)

vánoční dárek k velikonocům??

K vánocům jsme dostali jako dárek jezírko s fontánkou na zahradu a od té doby jsme na ně mohli jen koukat.
Konečně nastal čas na ukotvení a my jsme si tedy dali vánoční dárek k velikonocům. V pátek sice bylo hezky, ale některé tradice dodržujeme a v pátek se nemá kopat na zahradě, věšet prádlo apod., proto jsme začali až včera. Tedy respektive můj muž.
Jezírko je ukotveno, ale zátiší není ještě dokonalé. Je nutno znovu zasít okolo jezírka trávu a zbytek si necháme ustát...  Čas ukáže, jak nejlépe zákoutí ještě oživit. Ale už teď je to příjemný koutek a zvuk tekoucí vody miluji. Je to taková malá hudba přírody, i když v tomto případě pouze přírodu kopíruje, ale hudba je pravá..
Další počinek do zahrady máme za sebou. Teprve ji začínáme budovat. Před dvěma lety, kdy jsme dům koupili, byla zahrada poseta spoustou malých kamínků okolo záhonů i mimo záhony, pod stromem a prostě všude a všude samé skalky opět s kameny, prostě od té doby jsme likvidovali, co nebylo podle našich představ a teprve nyní můžeme začít budovat. Kameny na zahradě mají své místo, ale na svoje usazení u nás teprve čekají. Budujeme pomalu. Sedíme na zahradě, pijeme kafe a čekáme, co nám ukáže.. Na podzim ukázala a vedle třešně jsme vysadili hrušku a další okrasné keře, jako magnolii a další.
Tak jaro přijď už :-)

malý sobotní výlet

Dnes jsme se vypravili do města na první letošní farmářské trhy, které byly zároveň velikonočními. Svítilo sluníčko, kapela hezky hrála a všude bylo plno lidí a ve vzduchu konečně jaro. Bydlíme tady druhý rok, ale na trzích jsme tady byli poprvé
Vím, že se to nedá srovnávat s trhy v Paříži, ba ani s Holešovickou tržnicí, ale přesto jsme očekávali trochu víc. Plánujeme jezdit sem pravidelně, tak jsme očekávali regionální farmáře v hojném počtu, ale stánků se zeleninou či čerstvým masem tu bylo jak do mariáše. Možná se jen nevešli všichni prodejci a příště, až nebudou stánky s aktuálně velikonočním zbožím, to bude lepší, uvidíme. Jinak zboží bylo pěkné, zvlášť mě zaujaly proutěné věci a chtěli jsme koupit našim třem vnoučatům ještě nějakou malou dřevěnou hračku, ale odradili nás velmi pestré nepřirozené barvy a žirafu v barvám oranžovo, modro, zeleno růžovou?? Máme rádi jednoduché věci, čisté linie ...
Ale hudba a sluníčko bylo příjemné, takže to by příjemný malý výlet.
A nakonec se nám nejvíc líbila zajímavá socha, které jsme si dosud nikdy nevšimli, neznáme autora a ani co vlastně představuje, ale nevadí. A koně :-)

ukradená ...

Ukradená hodina.

Asi bych se měla dnes zabývat spíše nějakým velikonočním tématem, ale vše, co jsem chtěla říct o velikonocích, jsem už řekla tady velká noc .

O letním čase jsem již psala někdy v loňském roce panebože už je tady zas a nerada se vracím ke stejným tématům, ale dnes jsem četla snad na idnes.cz  jednu prý zaručenou zprávu. Už je prý rozhodnuto.

Vím, že se v evropském parlamentu má projednávat zavedení zpět jednoho času v České republice, ale domnívala jsem se, že všichni vědí, který čas je správný. Je to ten, který se řídí podle východu a západu slunce, takže je to skutečný čas, který je přirozený a je v souladu s přírodními zákony a řídili se jím lidé od pradávna. Rozdělení časů na letní a zimní uvedlo zřejmě lidi v omyl. Přece žádný zimní čas neexistuje, a proto nemůže být úplně jedno, který čas budeme prožívat ve svém vlastním životě. Ta "poplašná" zpráva však zněla, že má být na furt zaveden čas letní! 

Normálně jsem celkem splachovací a dokážu se protloukat životem s humorem, ale toto mě fakt zasáhlo. Panebože těším se každý rok již 36 let, až mi vždy na podzim ukradenou hodinu zase vrátí, ale takhle? Nikdy nikdo mi už tu hodinu nevrátí a já budu navždy vyřízená. Nikdy jsem si na letní čas nezvykla a dle průzkumu lékařů nejsem sama. Dnes již jsou i známy výsledky lékařských analýz, že letní čas je lidskému zdraví škodlivý, ale to už bylo popsáno mnohokrát, a ještě bych se s ním snad smířila, pokud bych si mohla logicky zdůvodnit proč, že přináší všem něco pozitivního – úspory či jiné výhody a já to tedy musím nějak přežít. Ale již dávno je i matematicky spočítáno, že letní čas žádné plusy nemá a je naprosto k ničemu a běží setrvačností. Takže kromě ničení zdraví velké části lidské populace a vnášení chaosu do světa zvířat viz můj výše zmíněný příspěvek, nepřináší vůbec nic. 

Ano, jistě, ten kdo může vstávat později, třeba v 8 hodin ráno, to v podstatě až tak nepozná a zřejmě mu to žádnou újmu nepřináší. Ale je velký rozdíl, jestli ráno vstávám v půl šesté a už se na tuto hodinu budím sama, časem mi pomáhá i vycházející slunce, anebo si posunu vstávání na půl pátou a opět začnu vstávat do tmy a navíc se ani přirozeně nevzbudím. Tento problém ani nedovedu převést v nic vtipného a ani pozitivního. Na protest si schválně na některých svých hodinkách nechávám skutečný či pravý čas a jen jednou za spoustu let jsem se sama spletla a přišla pozdě na nějakou komisi, které jsem byla členem :-) No, uznávám,  je to slabý protest, ale odmítám si neustále nastavovat všechny svoje hodinky na jiný čas. Na většině mám ten správný.

Dnes se mi jen chce křičet: panebože chyťte zloděje! Chci vrátit tu ukradenou hodinu

Něco pozitivního na závěr: hezké prožití prodlouženého víkendu všem. 

Tu ukradenou hodinu si teď na chvíli vrátím sama.