malý velký podvod?!

důvěryhodná firma www.parfemy.cz 

Ono je to vlastně jedno, jestli malý nebo velký. Zkrátka jsem naletěla. Poprvé po snad 10 letech nakupování přes net, již jsem o tom psala, že jiné nákupy nesnáším, jsem naletěla podvodné firmě. Nedala jsem opět na svoji intuici, která mě varovala ovšem bez zjevného důvodu, ale mozek, ostatně jako mnoha dalším lidem viz níže, mi zatemnilo to kouzelné a zrádné slůvko sleva.
Potřebovali jsme oba s mužem parfémy, které jsou nezbytnou součástí našeho života mnoho let a vím, že je to v kontextu života opravdu zbytečnost, ale prostě to tak máme. Pokud zapomenu jednou tak za pět let ráno se zahalit do oblaku vůně, než vyrazím do ulic, ale opravdu kvalitní vůně, jsem celý den nesvá a připadám si trochu málo oděná. A protože se nyní náš životní standard po mnoha letech docela velmi snížil a nejen díky nezaměstnaností mého muže, ale i mojí jinou prací, než jsem byla zvyklá předchozích více než mnoho let, je pro mě důležitá cena, protože značky, které si běžně kupujeme, se pohybují v řádu stovek, ba spíše tisíc. Hledala jsem na již vyzkoušených webech, kde jsem objednávala již mnohokrát mimo jiné u firmy pod obrázkem parfému, ale momentálně značky, o které jsme stály, neměli v akci.
A jak už to v této on line době bývá, už jsem o tom psala v nějakém příspěvku, jakmile začnete hledat nějaké zboží, okamžitě vám začnou chodit do emailu nabídky, na facebooku se vám zobrazuje kýžený parfém, zkrátka kam se hnete, tam to je. Odešla nám před týdnem myčka (včera už dorazila nová, už jsme z toho byli "hyn", páč myčka je naší součástí již snad 20 let) a dokud jsme nevybrali, všude se nám nabízeli myčky - no velký bratr se dívá!, ale to dnes není téma mého příspěvku.
Abych to zkrátila, přišla mi do emailu nabídka od firmy perfumes-sale.com (stránka již není k nalezení, ale o tom ještě níže). Dost dám na design a profesionalitu stránek, a tady bylo vše ok, takže jsem nechápala, co to ve mně hlodá a nabádá mě: tady neobjednávej!!! No neposlechla jsem, slevy 50% byly v naší situaci to pravé  a ani platba předem mě nevarovala, dnes je to běžné.
Objednala, zaplatila a čekala. Zboží mělo dorazit do 3 týdnů.
Čtvrtý týden jsem už psala email, že chci vrátit finance, páč zboží pořád nikde. Přišla mi uklidňující odpověď, že se zboží zdrželo na celnici (to mě mělo opět varovat), ale příští týden v pondělí bude odesláno a pro uklidnění dostávám voucher v hodnotě 500,- Kč na další nákup. Já kráva, panebože, kdo dává voucher v hodnotě 500,- Kč za zdržení odeslání zboží??? No, kód z voucheru si můžu nabouchat do trenek hahaha :-)
Dnes jsem již byla naštvaná, protože ani po týdnu nic. Začala jsem tedy hledat telefon na webových stránkách, kam jsem chtěla hned vztekle volat a a místo webových stránek firmy se mi zobrazilo toto: http://podvodne-firmy.cz/perfumes-sale-com/ i s patřičnými komentáři dalších napálených se včerejším datem. Pravda přišli jsme v životě už o větší peníze, takže to mě netrápí, trápí mě a vzteká mě to z principu, že existují takové hyeny. Vtipně i po tomto zjištění jsem ještě napsala další výhružný email, že pracuji v novinách a zveřejním to, ale myslím, že už neexistuje ani emailová adresa, takže zbytečná energie.
Jsem velmi líná věnovat energii trestnímu oznámení, jak mi sdělují komentáře na výše zmíněné webové stránce, tak nevím. Nechci, aby ta špatná energie zůstala u mě, ať je tam na té špatné straně, takže nechci se tím nadále zabývat, i když úplně správné to není, protože podvodníci přesně s takovými lenochy počítají
Takže od teď žádné neznámé firmy, jen ty prověřené :-), protože říkat si, že příště intuici poslechnu, jsou trochu perly sviním :-) Vím, že by musela asi do mě bušit, abych ji poslechla, ale nakonec nic se nestalo.
Jen jsem na chvíli, já důvěřivý člověk s růžovými brýlemi, ztratila iluze.Ale jen do zítra:-)
Už jsem parfémy objednala. Klasika parfémy.cz. Měli akci.

náš rodinný slang - druhá část

archiv: madame coquette

O našem rodinném slangu jsem už psala tady náš rodinný slang a dnes jsem se rozhodla pro pokračování, protože některá slova či výrazy jsou hodny zaznamenání, abychom nezapomněli. Jen je mi líto, že jsem nezaznamenávala už slang našich dětí, protože ne na všechny výrazy si vzpomenu, ale moje vnučka Lola myslím překoná všechny. To, že má jako "nejsvětější trojici" kaku, pájí a dudu (rozuměj deku, plyšovou velkou pandu a dudlíka), není až tak velmi vtipné, i když se směji pokaždé, když začne soupravu vyjmenovávat, že ji nutně potřebuje a k tomu ještě počítá na prstíky jedna dva tři :-)
Můj syn, když byl malý, doufám, že to jsem ještě nepsala, měl podobnou soupravu, která však čítala pouze dvojici pája a didi, to byl polštář na spaní a dudlík. Ještě dnes si vzpomínám, jak byla pro něj tato souprava naprosto nepostradatelné a vyprat ušmudlaný polštář bylo nadlidské úsilí, protože se ho nechtěl ani na chvíli vzdát a nechtěl, aby byl čistý a voňavý. Vzpomínám, když jednou měsíčně dorazila moje máma z Moravy, hned ve dveřích vždy spustila: panebože nemůžeš mu ten polštář někdy vyprat, vždyť je jak prase. Jako kdybych to nevěděla sama a moje odpověď vždy zněla, mami, prala jsem jej před dvěma dny. Syn jej tahal prostě po celém bytě, neobešel se bez něj ani na nočníku...
Situace se opakuje a kaku Lolinky vypadá stejně :-)
Lolinčin slovník v poslední době, ještě samozřejmě neumí moc mluvit, obsahuje velmi neslušná slova, která však nemají tento význam, naopak jsou výrazy pro velmi slušné záležitosti, až velmi prozaické, řekla bych.
Před časem měla období, kdykoliv někde viděla plyšového krtečka či krtečka v jakémkoliv ztvárnění, začala na něj ukazovat a velmi hlasitě volat na celé širé okolí:  kokot, kokot :-) Vím, že je to legrační, trochu to i slovo krtek připomíná a smáli jsme se všichni, jen jsem dceři nezáviděla ty pohoršlivé pohledy kolemjdoucích...
Ovšem teď máme něco naprosto výstavního! Doufám, že neurazím všechny slušné lidi, ale musím to slovo napsat na přímo, nemohu ho vypískat či vytečkovat, páč to by nebylo ono.
Pro Lolu je čepice a i klobouček na hlavu jeden druh a tak má pro pokrývku hlavy stejné slovo. Když byla s mámou na nákupech po Praze, zvedl se trochu vítr a klobouček se válel na chodníku. Vyděšený výraz obličeje korunovala Lola ještě výkřikem na celou ulici: Jéé, "piča" !!! Tak takhle říká každé pokrývce hlavy:-). Je třeba předeslat, že obě slova, která od rodiny samozřejmě nikdy neslyšela, říká VELMI srozumitelně, takže jim opravdu rozumí každý. Myslet si tedy, že všichni procházející kolem slovu nerozuměli, je bláhové.
Ať žijí rodinné slangy a dětské žvatlání!

dnes ve znamení plechu a mědi

Naše dnešní již celkem pravidelná sobotní výprava na farmářský trh, kde jsme nenakoupili čerstvé krůtí maso, které jsme měli v plánu, protože dnes měli prodejci absenci, skončila v JYSKu.
U nás totiž asi před měsícem nebo je to možná už víc, otevřeli nový market a chtěli jsme se tam už dávno podívat. Pro inspiraci jsem včera brouzdala na netu, abych věděla, co nepostradatelného mají a bez čeho nemůžeme být :-). Objevila jsem úžasné plecháčky na plot a zamilovala jsem se do nich. Už s tím záměrem, že budou naše, jsme si na trhu mimo malin koupili i petúnie, abychom do plecháčků měli co dát.
Jsem ráda že jsem se připravila, páč já nákupy nesnáším a byla jsem překvapená, jak velký market v malém městě je. Plecháčky bez jasného plánu bych vůbec neobjevila. A uchvátili mě, trochu připomínají, sice jen vzdáleně, styl Provence. Líbily se i mému muži. On šel však po něčem jiném. Solární svítidlo, tedy lucernu jsme chtěli k naší fontánce už dávno. Objevil tvarově moc hezkou lucernu, ale byla stříbrná. Byla v akci, levnější o 50%, a to byl také jeden z důvodů, proč mého muže zaujala :-) Copak tvar se mi líbil, ale proboha ta stříbrná barva ....! Ta na zahradu nepatří. Takže jsem začala protestovat, ta tam bude svítit, jak psí ..., ale vlastně já to řeknu na plno. Jako psí koule :-) Můj muž to uznal, ale protože jsem viděla, že se nechce od regálu s tímto druhem zboží hnout, začala jsem navrhovat jiné varianty, sice méně atraktivní, ale neviditelné a takovou představu jsem měla já. Něco hezkého, co však souzní se zahradou a bude tvořit jednolitý monolit. Nechtěla jsem zažívat, až si ponesu ranní kafe, první co uvidím, lesklou stříbrnou a velmi nápadnou potvoru. Mám ráda, když vše tvoří celek, ať už se to týká mého outfitu, či našeho bydlení a nevyjímaje samozřejmě zahradu. Nic by nemělo být v popředí či v hlavní roli.
Odešla jsem netrpělivě jinam prohlížet si plechové truhlíky, jestli se mi náhodou nehodí víc, než plechové květináčky. Ne, nehodily. Můj muž se od solárních světel však nehnul, pouze krátce, když jsem jej přizvala ke konzultaci týkající se otázky truhlík anebo květináčky. Vrátila jsem se tedy k němu a říkám, víš, je úžasná, ale kdyby měla jinou barvu. Víš, jakou myslím, aby se hodila do zahrady. Myslíš měděnou? Něco takového. Koukám se do regálu, všechna světla měla vystavena, přesto jsem pátrala a objevila. Úplně stejnou jen s patinou, tedy skoro měděnou a říkám, vidíš, to je přesně ono, co jsem myslela. Ovšem ta byla za plnou cenu.
Naší zahradě však velmi sluší a snadno se přehlédne. Tvoří monolit s celým zátiším.

malá doktorská pohádka

zátiší hortenzie a tlakoměr mého muže :-)

Naše velká rodina není tím správným prototypem pacientů a vztah pacient lékař u nás není úplně standardní. Vždy jsme měli nejdříve díky mému muži, posléze kvůli mému minulému zaměstnaní něco jako dvorní lékaře, takže jsme nikdy nezažili problémy spojené se zdravotní péči a to jakoukoliv. Vlastně teď lžu, jednou jsem málem na dobro odešla, ale o tom fakt nechci hovořit, protože sama na to nemyslím.
Problémy pacientů však dobře znám, protože jsem v minulém pracovním životě vyslechla spoustu stížností na lékaře, z velké části oprávněných. Snažila jsem se stěžovatele naučit postoji - já jsem partnerem lékaře, nejsem ovce, která si nechá vše líbit - a zvednout jim sebevědomí. Ne vždy se mi to podařilo, a přestože jsem nabízela svým bývalým klientům jiné lékaře, většinou nebyli schopní se ani pod svoji stížnost podepsat, natož lékaře opustit, takže nakonec ve většině případech nebylo co řešit. Vím, že se mi to lehce mluví, když máme s našimi dvorními či rodinnými lékaři (taková odbornost bohužel již neexistuje, škoda) vztahy velmi nadstandardní, nutno však podotknout, že se podobně chovají ke všem svým pacientům, což samozřejmě není bohužel úplně obvyklé.
Jen pár příkladů vtipných hlášek, které lékaře polidšťují.. Potají volám sestře, že mi došly prášky a já potřebuji recept, ale moje lékařka má šestý smysl: kdože to volá? Ať mi pošle aspoň fotku, už nevím, jak vypadá!!! Na nějaké VIP akci lékařku přestavuji a na otázku, tak Vy jste dvorní lékařka pí ...? zazní odpověď: No když mi to dovolí:-)
Další hláška z poslední doby se týká mého muže. O jeho peripetiích s hledáním práce jsem psala v třikrát a dost . A s tím souvisí rčení naší dvorní lékařky: Vy abyste byl uspokojenej, že máte 14 dní práci, tak já Vás z toho budu půl roku dostávat. Já jsem Vám do papírů zákaz některých činností nenapsala z protekce, ale protože to tak je.
A tak si tady žijem .... Máme ji rádi a ona nás. Takže, když bylo u mého muže podezření na rakovinu střev, prožívaly jsme to obě s doktorkou a neustále jsme si potají volaly a čekaly výsledky. Potom úleva a kdo jí může vyčítat radostné zvolání v čekárně plné lidí: No ty Vaše hemoroidy nám daly teda zabrat :-), po té následovalo vyšetření u specialisty, který po vyšetření prohlásil: a to kdyby jste viděl moje :-)
S lékaři je někdy legrace a poznají, že chcete být jejich partner. Někdy to ovšem znamená, že dostávám informace velmi odborné, jako kdybych snad měla i já doktorské vzdělání a potom musím volat: doktore prosím jako pro blbce.
Ale dnes jsem chtěla vlastně psát o pacientech, protože s nimi to vždy také není jednoduché. Už jsem příběh z čekárny podruhé psala, ale to byl hezký příběh. Dnes mám příběh z čekárny trochu jiný a je to čerstvý zážitek mého muže. Dnes doprovázel naši těhotnou dceru k lékaři, aby mohl pohlídat v čekárně malou vnučku a při tom zažil další příběh z čekárny. Při příchodu lékařky do čekárny netrpělivá pacientka vystartovala se slovy: "Deník TENATEN (rozuměj noviny)  X Ypsilonová jsem objednaná na devátou hodinu a pakliže tady mám čekat půl hodiny, nemůžu, nemám na to čas". Oslovená lékařka děla s ledovým klidem : dnes mám na starosti dvě ordinace a je devět a pět minut a kvůli pěti minutám se svět snad nezboří. Ale noviny ano, pravila zaměstnankyně deníku.
Na závěr pointa: milá netrpělivá paní šla na vstupní prohlídku :-) A že nejen s lékaři jsou problémy dokazuje následující: no svlékat se tady před vámi nebudu, musíte mě vyšetřit přes oblečení. Na břicho mi nesahejte, to nemám ráda!
Taková sebestřednost mě dostává a pocit vlastní důležitosti se mi zdá směšný. Ještě jsem si v této souvislosti na něco vzpomněla, co vzdáleně s tématem souvisí. V době, kdy se začaly vydávat pojištěncům nové mezinárodní průkazy, odborně EHIC, vznikl problém s vysokoškolskými tituly. Byla sice na ně na průkazu kolonka, ale v zahraničí s tím byl problém, protože titul přidávali ke jménu jako jeho součást (jako druhé jméno) a tím pádem nesouhlasilo jméno s cestovním dokladem a lékaři odmítali takový průkaz akceptovat a ošetřovat pacienty zdarma, jak jim přikazovala mezinárodní úmluva (jen pro upřesnění hrazena měla být pouze nutná a neodkladná péče). Do opravy celého systému byl tedy vydán zákaz tištění titulů.
Ta smršť telefonických, písemných a emailových stížností mě velmi překvapila. Těch uražených inženýrů, magistrů, doktorů, bakalářů byla fakt velká hromada. Nepomáhalo ani moje vysvětlení, že se na opravě pracuje, ale v současné době by měli problém v zahraničí. Na moji celkem logickou otázku proč? zazněla odpověď: no když tam budu mít titul, nebudu čekat v čekárně a půjdu u lékaře na řadu dřív ..........
Tak jen tolik dnes z čekárny :-)

modrá je dobrá

Už jsem psala, že minulý týden jsem si koupila pomněnky. Ve vícero příspěvcích jsem se zmínila, že naše tvorba zahrad je vždy pokus omyl, i když výsledek je pak skvělý, anebo skvělý, no zkrátka se nám líbí. Doufám, že tvoříme poslední zahradu a je třeba zdůraznit, že pro nás s mým mužem platí vícero příměrů či synonym  - čím blbější sedlák tím větší brambory, kozel zahradníkem, architekt amatér (v tom nejhanlivějším slova smyslu) a další. Takže nebylo pro mě překvapením, když jsem se při našem pravidelném sobotním telefonátu s mojí mámou dozvěděla: Víš, že pomněnky jsou trvalky a nevím, jestli patří do truhlíků?!
Nakupujeme na zahradu intuitivně, to co se nám líbí, ani většinou nevíme, co to je a proč bychom se přece ptali, jak se to pěstuje?!
Po telefonátu jsem šla okamžitě zadat pomněnky do vyhledávače, pravda trochu po dvanácté, páč v truhlíkách už byly. No, do truhlíků jsem je dala správně, hurá, moc se mi tam líbí, ale jsou to však opravdu minimálně dvouletky. To byl také důvod, proč jsme včera museli znovu na trh a skoupili jsme všechny pomněnky, protože modrá je dobrá, co tam měli a šup už jsou na naší čarovné zahradě.
A opět zahradě čaruje a nám po dvou letech, kdy zahradu vlastníme, vylezlo něco, co tu nebylo. Na tom místě byla divná skalka, která překážela a ani neměla opodstatnění svojí existence na daném místě a tu jsme zlikvidovali. Kde se vzala, tu se vzala. No nic holka, jsi hezká, můžeš zůstat. Jsem zvědavá, co vyleze příští rok.
Sice jsem už trochu vyzobaná slunečnice, ale co jsme v loni na zahradu dali, si fakt pamatuji. Moc toho zatím nebylo, tak jsem ani nemohla proboha zapomenout - hruška, magnolie, rododendron a to je v podstatě asi vše. Čekáme vždy na jaře, co kde vyleze a co tam ponecháme, protože se nám to hodí do koncepce a kde to naopak budeme dotvářet. Takto to půjde ale ztuha. No možná, že je to dobře a má to tak být. No prostě zahrada opět čaruje a my trochu s ní.

P.S. Tak vyzobaní jsme s mým mužem oba. Sedíme u té nové kytky a pozorujeme ji a já najednou špitnu nesměle, to mi někdo říkal o tom klásku, jak na něm porostou světle fialové kvítky se žlutým pestíkem.... Panebože, to jsme sem nakonec snad dali my. Můj muž dí: asi nám to dala ta známá zahradnice s těmi tújemi na terasu. Snad .... Ale já si vůbec nepamatuji, že bych tam na podzim strkal nějaké cibule.
Panebože a bude hůř :-)

tady holky čekají jako v čekárně :-)

Justýnka je zatím hlídá

tak toto tady ještě nebylo

hezké bleděmodré květy, tak tebe si nechám :-)

v novém kabátě

a hotovo!

Po pěti letech už naše houpačka vypadala velmi jako z druhé ruky a hodila se spíše na sběrný dvůr. Byla to obyčejná houpačka s plátěnou béžovou střechou a stejným polstrováním, ale pobyt venku už byl na ní velmi znát. Uvažovali jsme, že ji vyhodíme a koupíme si novou, protože houpání patří k našemu životu. Houpačka přímo vybízí k filozofickým úvahám či jen tak k mlčení do rytmu houpání.
Všimla jsem si ale, že konstrukce je kupodivu ještě velmi pevná a téměř netknutá, a tak se mi zdálo škoda ji vyhodit. Ráda renovuji staré věci, a protože u mě od nápadu není k nadšení daleko, strhla jsem i svého muže a vznikla houpačka z materiálu "co dům dal". Zbytky dřeva, které bylo už nepoužitelné, využil můj muž pro tvorbu houpačky podle mého návrhu a já jsem jí ze zbytků barev dala nový kabát v zelené barvě s fialovými a světle modrými detaily. Opravdu produktivně strávený víkend:-)
A naše společné dílo se nám líbí a ani není dřevo tvrdé na sezení, jak se můj muž už předem obával.
Hezký zbytek neděle všem.

velké přípravy

polotovar, ale už tady se mi dílo líbilo

nákupy šup šup podruhé

Už jsem vícekrát psala, že nákupy nesnáším a víc než deset let, pokud to jde a co dnes nejde, nakupuji přes internet. V podstatě i víkendové nákupy na zaplnění ledničky a spíže jsem přenechala mému muži. Po těch letech, kdy byl nucen vzhledem k mé velké pracovní vytíženosti, čekat na mě v Praze několik hodin a aby zabil čas, nakupoval, už umí nakupovat mnohem líp a nákupům rozumí. Dokonce mě nerad na nákupy bere, protože říká, že za pět minut stojím u pokladny  a nervózně poklepávám nožkou a je mi úplně jedno, že nemám ani chleba ( to ale není vůbec pravda :-)).
A když už někdy na nákupy smím, tak mě neustále napomíná, to nekupuj, to je drahý, to není dobrý apod. Je pravda, že po těch letech, co je tahle činnost doménou mého muže, a on nakupuje rád (ne vždy, ale většinou ano), ani nevím, kolik co stojí. Je však dobře, že máme neomezený tarif na volání, páč při každém nákupu volá "příteli na telefonu" :-) a to by se nám nákup z větší části  v akci značně prodražil. Většinou se to však týká spíše vína či šampáňa, protože jako správný Moravák tomu rozumím líp.
Ale farmářské trhy jsou něco jiného. Mají svoje kouzlo. Náš dnešní nákup však úplně neodpovídal běžné praxi a ani plánu. Původní plán byl nákup zeleniny, ovoce apod.
Koupila jsem si nové náušnice, růžovohnědou plechovou dózu na kafe (ta stávající už mě nebaví a navíc stála úplně nová pouhých deset korun??!, no nechte ji tam), nádherné pomněnky , které ladí s barvou truhlíků. Vloni jsem jim dala nový kabát (můj muž je někde našel, psala jsem, že je sběratel, vyhozené).
A k jídlu? No to jsme koupili jen zelenou petrželku :-)
Jo, zapomněla jsem. Ještě jsem si po cestě z trhů stihla koupit nové boty, páč měli 50% slevu a toho si můj muž všimne hned. Slevy totiž miluje :-)
Ano, rychlé nákupy mám ráda, zkrátka nákupy šup šup.