malá soutěž

Dnes malá soutěž. 

Do soutěže jsem věnovala svoji knížku Jen pro dnešní den a dva svoje výrobky z obchůdku na Fleru. Momentálně se ručním pracím moc nevěnuji, takže do obchůdku už rok nic nepřibylo. Třeba moje dvě plátěné tašky, které jsem ušila a barvila (barvy zafixovány), někomu udělají radost.

Podmínky soutěže jsou jednoduché. 

Dejte like a staňte se fanoušky vyzobané na facebooku a do komentáře napište svoji emailovou adresu.
V případě, že již fanoušci jste, stačí samozřejmě do komentáře jen emailová adresa.

Soutěž poběží do příštího pondělí do 13.6.2016 a losování tří výherců proběhne v následujících dnech.

Hezké pondělí všem.

máte nový email

Včera mi přišel email s předmětem Jen pro dnešní den - na cestách.

Musím přiznat, že to bylo velké překvapení a vlastně dárek.

Napsala mi výherkyně moji knížky Jen pro dnešní den Věrka Šmerdová.

Svoji výhru si přibalila na cestu po Toskánsku a na konci cesty ji napadlo, že by bylo hezké knihu zvěčnit 

na místech, kde se octla a mně se ten nápad líbí.

Poslala mi fotky, které tady ráda zveřejňuji.

Věrko, děkuji moc za tento dárek.

jepičí život

Mám ráda všechny milé komentáře.
Některé vaše komentáře jsou však malý příběh ze života.
Bylo mi líto, že mají jepičí život.
Už dlouho jsem přemýšlela, jak některé úžasné na chvíli oživit. Prodloužit jejich jepičí život.
Tak tady je sbírka komentářů s příběhem.
Znovu jsem se u nich bavila, i když to byla v pravdě sisyfovská práce.
Doufám, že vás tedy budou bavit, jako bavily mě.
Autorem dnešního příspěvku nejsem tedy já, ale vy, kteří komentujete můj blog a já ještě jednou děkuji. Předem se omlouvám za případné chybky či přehlédnutí nějakého úžasného komentáře.
Panebože, tak jsem se do toho zabrala, že jsem si nevšimla, jak je to dlouhý. No, už to měnit nebudu, ale nevím, jestli tohle teda někdo přečte :-)

K příspěvku jsem vyzobaná slunečnice
No mohu to osobne potvrdit:-).Vyzobana je,ale jen tak trosku.To v krmitku pro ptaky zrnka slunecnice mizeji podstatne rychleji:).

K příspěvku zakázané území
Dobry den,
Vazena Slunecnice, :-))
dekuji za tenhle clanek.A obzvlaste prominte,z Vasi generace mne tento pristup tesi.Mam ctyri deti a casto jsem prinejlepsim dotazovana,jestli na vystave ci jine kulturni "dospelacke"akci jsou ti mladsi opravdu spravne.V horsim pripade,viz. navsteva Narodni galerie,at si dam trilete dite do kocarku (uz rok chodilo pesky) a porad za nami behali a hlidali kazdy krok.Souhlasim s nazorem,ze lepsi nez nechodit vubec (nemame hlidani) je tahnout se PID,zaplatit horentni sumu i za dite,ktere vubec netusi,co tim " chtel basnik rici" - vystava,ale jsme pospolu a prozivame skoro spolecne (tatinek je v praci ) prijemne i mene prijemne chvile.A vezte ze muj nazor se mnou casto nesdili ani stejne stari znami,rodina,pratele.I pani ucitelky v MS a ZS u mych deti se tomu divi,nastesti v pozitivnim slova smyslu a jsem stale vyzdvihovana jako exot (nejstarsi dceri uz je to trochu neprijemne).Nejmladsi spi s nestovicemi,na ukoly se vrhneme za pul hodiny,tak si jdu rychle projit Vas a Vasi dcery web- doufam,ze jsem tuhle pribuzenskou vazbu spravne urcila :-) Hezke dny preji MJabur

K příspěvku smích prý prodlužuje život
No jo, to mám po tobě. Linda mi vždycky říká, že jsem jedinej člověk, kterej dokáže sám sebe rozesmát až do breku :)
Jinak s pandou to mělo dohru. Měla jsi vidět tu hysterickou radost, když si doma uvědomila, že má pandy dvě! Kdyby to uměla, určitě by si mnula nevěřícně očička.
Takže teď se pandy kamarádí, pusinkují, jsou pořád spolu a Lolinka se tomu strašně směje. 

Už teď se děsím, až zase někde potkáme nějakou pandu...

K příspěvku hurá na Paříž
My jsme taková trochu podobná partnerská záležitost. Můj muž má orientační smysl krtka, který vyleze na světlo:-)))). ( Svého muže mám moc ráda). Nedávno jsme opět bloudili a opět díky mému manželovi, který není schopen odbočit na kruháči do té správné cesty a když už se vznášelo v autě dusno, rozbila jej naše dcera. Povídá,, tatí a víš kam tedy jedem? Neee! A ona spustila známý song- Čekám na signál, ten ale nepřichází a tak čekám dál". Nastal takový výbuch smíchu a stres byl pryč. Tak až se ztratíte, zkuste tohle:-))). Věra

K příspěvku hurá na Paříž 4. část
Můžete klidně psát knihu:-))) A k těm narozeninám. Já si všimla, že jste psala o spoře oděných nevěstách a je podzim, ale někde jsem už četla, že biologický podzim už začal, tak já nechtěla být za blbku a věřila, že ten biologický už máte taky:-))))). Taky mě překvapilo, že by jste měla být znamením lvice. Tipla bych vás tak na střelce, nebo štíra:-)). Pište dál. Pěkný večer. Věra

K příspěvku ubitá veverka a jiné horory
Nejlepší byl stejně táta, kterej se šel radši vysmát do ložnice, abys ho neviděla a pak ještě leta opakoval, jestli jsou ty velký kozy vážně takovej handicap, že nemůžeš ani uklízet :-D

K příspěvku nákupy šup šup
A taky nezapomeň, jak jsme jednou spolu na Skalce čekaly dlouho na autobus, ty sis dala kafe v kelímku a šly jsme se z nudy kouknout do obchodu s hadrama, kdes úspěšně to kafe vylila na asi šestery plavky a všechny jsme si je musely koupit :-D :-D 
Smála ses asi tejden a pak jsme dva roky každý návštěvě nabízeli plavky.

K příspěvku náš rodinný slang
úžasný článek..také máme svoje slůvka a to díky vnučkám..tuhle mi manžel povídal, jestli nevím, kde má svoje hnědé ťapťápy:o)...což jsou pro nás od dob co máme vnučky boty:o)). Taky daleko víc používáme slovo ňamňam, což je pro naši nejmenší dobré papání:o))Pro manžela je to třeba bůček:o)..Jinak jsem se moc pobavila a přeji krásný den Inka

Milá slunečnice,
Váš blog mě neskutečně baví! Máte obě s Terkou neskutečný psací talent! ;))
Článek mi připomněl dobu,kdy jsme se hooodně dlouho doma zdravili "um-i",což bylo dle bráchy tě pic :D A do teď používáme jeho výraz "bí-eš" čili oblíkneš :D Díky za ten návrat ve vzpomínkách :)
A jen tak mimo,pan veterinář Čučka je manželův spoluhráč a náš kamarád :))) 
Těším se na Vaše další psaní! Pája

K příspěvku pošli to dál
Milá Slunečnice:o))..úžasný článek! Taky nesnáším pošli to dál..a neposílám.Tohle však opravdu nemá chybu.Právě přemýšlím, které prso bude dříve u pasu a jak si v dešti schovávám vlasy, abych nebyla jak zmoklá slepice. Zavazadla se mi ztratila několikrát( nedošla na letiště), ale vždy se následně našla a na žárovičky já nervy nemám taky..Před 3 lety jsme prostě nesvítili, protože manžel je na tom podobně a vzteky je na chalupě rozšlapal...našli jsme úchytky na svíčky a to teprve byla romantika a toho hlídání, jestli nebo kdy vyhoříme:o))..rady jsou úžasné nebo alespoň já to tak cítím. Nevím, jak bych na ně koukala ve dvaceti,ale cítím se blíž důchodu a tak už spíš hodnotím co bylo a přemýšlím, co bude..díky za pobavení ..a přeji krásné dny..Inka

K příspěvku závislost jménem 2048
Milá Marti, musím se smát..brzy mě Tě asi doma zakážou:o)) před chvílí jsem předčítala tvůj článek a manžel povídal, tak na to zapomeň:o)), stačí, že píšeš blog...a tak asi na 2048 zapomenu..co se týká oslavy Silvestra, tak já mám k tomuto dni trošku slavící povinnost...mám ke všemu ještě totiž narozeniny..takže musím:o)..ale předsevzetí jsem si dala naposledy před 3 lety,že si dojdu k očnímu a dodnes brýle ještě nemám:o)), tak už si je nedávám:o))...přeji Ti nádherný nový rok a budu se zase těšit na tvé super příspěvky, které mě vždycky moc pobaví...Inka

K příspěvku třikrát a dost
Martino, povím ti mé myšlenky. Z rádia se ozývá..Ta a ta firma postaví u nás v republice DALŠÍ továrnu na výrobu aut té a té značky a práci najde 500 lidí. A v mé hlavě...Jistě a budou tu podnikat kolik, dva nebo tři roky, pokud budou mít daňovou úlevu. Zaměstnají 500 lidí a z toho bude 100 stálých a 400 brigádníků, protože těm můžou platit málo a musí se živit firmy tzv , které přeci dělají nábor brigádníků a mají z toho slušný peníz. Z lidí tam dělají blbce za pár šupů!!!!!!
Rádio...Tato továrna měla být být postavena v Německu, ale nedohodli se s místním farmářem, který jim neodprodal pozemky. A v mé hlavě....Bodejť, má rozum, přeci si nenechá postavit plechovou krabici na místě, kde chová dobytek, nebo pěstuje obilí. Kdybych já řídila stát, pošlu všechny ty firmy do PRYČ a postavím nové cukrovary a budu znovu pěstovat řepu cukrovku a zaměstnám ne 500 lidí, ale třeba 2000 lidí i víc. Víš co, dočkali jsme se svobody, ale ta svoboda je k posr...... Přeji tvému muži, aby našel místo, kde se mu bude líbit a kde se k němu budou slušně chovat a taky za odvedenou práci dostane plat a nebude mu nikdo vystrkovat, že už je jako starý! Dříve měli lidé povinnost pracovat, dnes je mladý a bez zkušeností a nebo starý a k ničemu. Tohle jsme vážně chtěli? Raději se nebudu víc rozepisovat, bo mě zavřou:-)))))) Pa

Je to přesně tak, 
já jsem měla brigádu- tři měsíce bez smlouvy, nevěděla jsem za kolik kč je kus, o výplatě mi dali obálku s penězi, první měsíc jsem si řekla-to bude příště lepší, budu to mít všechno pohromadě, vždyť mi to slíbili, druhý měsíc byl podobný, peněz bylo trochu víc, ale i hodin práce, třetí měsíc-stále bez výplatnice,majitel jezdil na dílnu večer nebo v noci -nebylo možné ho zastihnout a konečně se dovědět částky, když jsem mu volala a ptala se kolik je za kus?? odpověď zněla- Teď zrovna nevím, někde to mám napsané, příště vám to řeknu. Vždyť jsem nemusela vědět do halíře přesně, stačilo zhruba. Neřekl, dokud jsem se nenaštvala a nenapsala důraznou sms. Pak jsem se dověděla a skoro okamžitě to ukončila, dělala jsem 10 hodin denně i o víkendech v podstatě za 30kč na hodinu-dodnes nemám ani jednu výplatnici, za to mám bolest v rameni, kvůli které jezdím na rehabilitace, silnější brýle a zablokovanou krční páteř. 
Je to hrozné, co se tu děje, na ochotu vyhovět člověk jen doplatí. Sháním práci dál, je to smutné, ale už hodně dlouho, sem tam nějaká brigáda-to je spíš pro pocit, že ještě nejsem k ničemu.

Všem nezaměstnaným přeju ať najdou dobrou práci a mají spokojený život.

Draga

K příspěvku ukradená
Nedivoč! Citát Radia Krokodýl: VÝHODOU LETNÍHO ČASU JE, ŽE SE MŮŽE O HODINU DÉLE SÁŇKOVAT! :o)

Čtu se zaujetím a i se stejným rozhořčením! I mně zůstává na nočním stolku budík nařízen stále na čas, o který mě připravili! Nesnáším budit se do tmy...Když přijdu domů odpoledne do tmy, tak si zapálím svíčky a udělám si příjemný podvečer...Jak si udělat příjemné ráno? Zapálit svíčky? I když rozsvítím celý byt, což zase vzhledem k šetření energií nedělám, tak mi nikdo venku za oknem nerozsvítí...
A proto se hlásím a jdu chytat zloděje s Tebou! Tento víkend jakbysmet hodinu neřeším,nevstávám..a v úterý budu vděčná, že jsem se nevyučila třeba kuchařkou ( i když ty už jsou na vstávání asi celoživotně zvyklé!)..Měj prima Velikonoce ..Inka

K příspěvku malá i velká přání
MARTI, OPĚT ÚŽASNÝ ČLÁNEK( moc ráda Tě čtu:o) ), Musím napsat, že i já jsem schopná zakládat sbírky ze starých věcí..miluju všechny věci s příběhy a historií a už ani nemůžu koukat na aukro a jiné stránky s nedejbože něčím, co by mě zaujalo:o)..Byl by hřích harmonium tam nechat..Moji rodiče kdysi zakopali pod kuchyni několikero starých hmoždířů a hrací ruské ikony z dob před 1. světovou válkou a já už mnohokrát měla chuť začít kopat:o)..jen nevíme přesně místo a mohli bychom podkopat celý dům:o))..Měj se krásně a užívej si všeho, co ti život nabízí...Inka

To je krásný příběh....ano ---sny jsou od toho aby se plnily--a umět si přát aby se splnili je velké umění a já se to stále učím.. a když se podívám dozadu tak se mě jich hodně moc splnilo a to většinou těch na kterých jsem tolik nelpěla a opravdu si je jen přála--na ty na které tlačím né a né přijít :o)) Přečetla jsem úžasnou knížku Tajemství a ty jsi mě ted připoměla---že bych se do ní měla ponořit zase znovu :o)
Máš úžasné děti že tě takhle postrčily a doma ted máte další sen ....
Měj se moc hezky.
Martina

K příspěvku trpaslík na zahradě
Tvůj článek mě moc potěšil..musím se u něj smát..sice nemáme trpaslíka ( ještě), ale já v různých Antikvariátech jsem schopná najít kdeco..Popravdě už se jim snažím i vyhýbat obloukem, protože vždycky něco zajímavého objevím a pokud to nestojí až tolik, rozhodně to odchází se mnou domů a následně na chalupu...z dvou kusů už se u mně stává sbírka a ta se musí přece rozmnožovat:o)...Už ale brzdím, protože jednou umřu a nemůžu udělat svým bližním to, co bych nechtěla, aby po mně museli plnit kontejnery zbytečnostmi..ale jsou to okouzlující kousky, zrovna tak jako ty tvoje..:o)!
Takže lovu zdar:o)/ protože o tom to je, objevit nějakou nádheru, ulovit ji a odnést si ji k sobě/! Mimochodem vašemu trpaslíkovi ty tulipány moooc sluší:o)..Měj se moc krásně..Inka

K příspěvku záhadná půda
Krásné okno, dobře upravené a nalakované a místo, že tam patří :o). S naší komorou jsme na tom stejně, vždy tam vylezu a donesu něco nepotřebné, ale krásné a hned tomu na chaloupce hledám místo, renovuji nebo natírám. Podobná záhada je i tam, na komoře, kam vedou dřevěné schody, šířky asi půl metru a úzký prostor kolem, je tam obrovská komoda, která jak babička říkala tam byla vždy a nevěděl nikdo, jak se tam dostala. Naivka jsem si myslela, že jo rozděláme a dáme dolů, rozdělat to nejde maximálně rozsekat, tak tam zůstane pro další pokolení :o). Mám Váš blog ráda, je tu vždy prima počteníčko, pěkný večer Maryša :o)

K příspěvku nejkrásnější parfém na světě
Vůně miminka je opravdu ten nejůžasnější parfém, co znám. (dokud si neublinkne trochu Sunaru babičce na rameno) U nás jsme taky minulý měsíc slavili přírůstek a taky jsem čtyřbába. :-) Tak vítej v klubu!

Martino, náááádherný klouček a veliká gratulace Vám všem! Doufám, že tentokrát se porod povedl a Terezka byla v pohodě. No s Lolinkou to bude mít záhul, však co si my dvě budeme nalhávat, že jo? Ale přežily jsme to, přežije to i Terezka. Pa a pořádně to oslavte!:-)

Gratuluju, babicko:)) To je dobre, ze tentokrat to bylo pro Terku v pohode. Uz se tesim na jeji uzasne fotky Alanka. Je krasny a je to chlap. Super, ze ma parecek. Ja mam prcky po roce a pul a zas takovy zahul to neni. Alanek bude urcite hodnej a Lola uzasna segrusa, ktera bude pomahat. A Terka je moc sikovna, tak to zvladne levou zadni:)

K příspěvku o komplimentech a zemské přitažlivosti
Marti, máš pravdu:o))), navíc nohy mám taky krásný:o))))!Třeba se někdy setkáme a zkontrolujeme se:o))..Jinak musím napsat, že svůj věk mám taky ráda..Dokonce mám pocit, že jsem si začala života tak nějak užívat až s přibývajícím věkem...Možná to zní namyšleně...ale naučila jsem se mít ráda:o)..a někdy se mám ráda tolik, že se bohatě i odměňuju :o))..Po hádce s manželem/ normálně se nehádáme/ jsem se odměnila krásným drahým parfémem:o))..Měj se moc krásně a užij si dovolenou..já už 1. července zvedám kotvy nebo spíš křídla a letím vstříc prázdninovým zítřkům...prímové dny přeje Inka

K příspěvku nákup jako důkaz
Hihi:) Myslim, ze podobne to ma spousta chlapu. Muj tata treba jezdi hrozne rad nakupovat. Vzdy si vypisuje z letaku akce. Muj manzel jezdi zasadne "na blind" a nebo mi jede po ceste z prace koupit dve veci - v obou pripadech prijede s gigant. nakupem vsemoznych blbosti okolo s tim, ze to bylo v akci (az pozdeji zjistim, ze v akci bylo to v regale nad tim nebo pod tim - ze nechape posloupnost cenovek). ALe na fotkach me nejvic zaujala kytka. Ta vam musela udelat radost. Ja jsem teda v lete proti kupovani kytek, kdyz jich mame "plnou" zahradu, ale na druhou stranu, je hezky, ze si chlap vzpomene:))

Marti, musela jsem se smát, vtipně napsáno, takového muže bych potřebovala. Na nákup jel sám jen jednou, to už je spoustu let, holky byly nemocné a doma už vše chybělo, tak jsem Laďovi napsala seznam co má koupit a přiložila peníze, raději více, kdyby něco přibral ze své iniciativy, no prohlédl si seznam a po zvážení si vzal jen 500,- Kč, se slovy to stačí odjel , po čase byl zpět a sháněl se po penězích, samozřejmě tam nechal dluh, od té doby mě dobrovolně bere s sebou. Ta kytka s chlebem mě pobavila, super. Krásný den Maryša :o)))

K příspěvku holá hlava, žirafa se šnorchlem aneb liberální výchova
O výchově bych mohla sepsat seminárku-protože mám pět dospělých dcera a 17.letého synka. Dosud jsem byla přesvědčená, že moje výchova byla správná, ale včera jsem o sobě zapochybovala. Poprvé jsem byla v situaci,kdy jsem se za svoje dítě styděla! Ale tak strašně, že je mi z toho do breku ještě dnes. Být to nedospělý synek, nafackovala bych mu, aby se vzpamatoval, ale matku dvou dětí...? Chovat se tak hulvátsky ke tchyni, to se mnou otřáslo,že se jí už druhý den za dceru omlouvám.. Někde jsem udělala chybu...ale kde?

Nechci se tady stavět do role odborníka a nechci ani nějaké polemiky. Ale popsaná situace dle mého soudu nesouvisí vůbec s výchovou. Myslela jsem celkový postoj k životu a ne konkrétní situace, jak se děti v životě zachovají. A pokud dcera není hrubá na celé široké okolí, nesouvisí to s výchovou vůbec. Někdy není správná konstalace hvězd, někdy tomu může předcházet ještě nějaká historie a my se pak chováme hrubě a upřimně někdy tchýně, které se pletou do života, dokáží velmi vytočit a pak si myslím každý občas zachová tak, že okolí to může vnímat hrubě, ale nemusí vždy vědět, co tomu předchází a proč nás vytáčí taková maličkost apod. Mluvím z vlastní zkušenosti, ani já se nechovám vždy vzorně :-) a myslím si, že je zdravější dát najevo svůj postoj i hrubým způsobem, když to v dané situaci tak cítíme, než to dusit v sobě. Samozřejmě, že jsem u této konkrétní situace nebyla, ale nepovažuji to za výchovnou chybu. Někdy je totiž lepší nebýt tchýně a nesnažit se za každou cenu si myslet, že já vím vše nejlíp. Marcelko, netrap se, teď už se děti vychovávají sami a člověk se vychovává celý život. M.

K příspěvku animal hotel a trochu divná depilace
božátko malé, ale ty ses taky před dvěma lety zamotala do mucholapky a nebylo to nakonec tak strašný, ne? hahaha, pořád se směju, když si na to vzpomenu... :-D T.

K příspěvku laskavý dotek
Asi jsem se cítila poslední dny podobně - já pozitivní člověk tak trochu v depresi. Ale ne, vím, že deprese to nebyla, jen takový obyčejný splín, když člověku nevychází nic tak, jak by chtěl. Ale v hloubi duše vím, že vše je tak, jak má být a že všechno zlé je k něčemu dobré. Rozveselil mě pohled z okna ložnice na zapadající sluníčko, kniha "Polyanna" a její hra na radost..a je mi zase do zpěvu.
Nádherné kytky, takové mívala moje babička, když byla ještě mladší...

K příspěvku trochu rodinný slang a trochu o výchově
Haha,tak to je vtipný! :D :D Naše tenkrát dvouletá Bětka "ždímala" miminko Ondráška,což byl její výraz pro přitlačování nožiček k bříšku,kvůli prdíkům :D 
Se Lolinka nějak rozmluvila,nějak dlouho jsem jí neviděla! Babičí je krásný oslovení :)
Terka to dělá s "výchovou" dobře,i to,že se nestresuje :) Však oni ti prckové potřebují čas,než se jim to v hlavičkách srovná :) Naše,v listopadu 4letá,dcera se teprve před dvěma měsíci zbavila pleny na noc.Sama od sebe a vyplatilo se,dát jí čas,protože se mi ani jednou nestalo,že bych musela převlíkat postel.

K příspěvku Paříž otázky a odpovědi
Marti, to co se stalo je hrozné a myslím, že máš naprostou pravdu..to zlo číhá úplně jinde..a že mu budeme asi muset častěji čelit je pravdou..Také bych měla veliký strach jako ty o děti.. vlastně já je mám i když nejsou v nějakém přímém ohrožení..
V pátek mi volal syn..že měl nehodu..srdce se mi v tu chvíli zastavilo. Zajel jsem kluka, řekl mi a já byla bez sebe..Hned ale dodal, že má jen něco s kolenem a že je v tom nevině,že mu vjel na přechodu na kole..Neměl helmu a vjel tam tak rychle, že ho syn vůbec neviděl. Říkal, že se to odehrálo tak rychle a připadal si jak v akčním filmu..přeletěl mu přes kapotu a pak prý vyskočil a chtěl ujet, a tak ho syn musel zadržet. Zavolal policii a záchranku. Ještěže byl tak duchapřítomný. Naštěstí tam byli lidé, kteří počkali a potvrdili mu, že mu tam ten kluk vletěl. Auto je celé poničené, ale o to nejde..takže černý pátek i u nás, i když to nelze srovnat...měj se hezky a přeji klidné dny..Inka

K příspěvku storky z natáčení
Jelikož si již nepamatuješ všechna fakta, dovolím si příběh s punčocháči uvést na pravou míru :D Opravdu jsem byla zoufale přivolána k baru, ale prostřednictvím sms, které předcházelo několik nepřijatých hovorů. SMS zněla následovně: "Okamžitě přijď k baru!!!! Průser!!! Naklusala jsem tedy dle rozkazů k baru, kde si se urputně snažila zakrýt vesmírnou "ďouru" na punčochách a odzbrojila jsi mě i kolegu na baru slovy: "Okamžitě si svlíkni punčocháče, musíš mi je dát, já takto být nemůžu a bez nich už vůbec ne!" Bez protestů jsem se tedy šokována nechala odvléct na toaletu, kde vše pokračovala, jak popisuješ :D Po jiném kolegovi jsem chtěla poté sehnat punčocháče já, a odkázal mě se slovy, jak si popsala :D Miluju tenhle zážitek :D Iveta

K příspěvku co je na světě nejsladší
Krásná čičinka, člověk se zvířátky opravdu pobaví. My měli pejska Matěje, nejraději sedával na okně a sledoval svět venku, než jsme vyměnili okna, z plastových parapetů padal :o), tak začal spát na stole, nebo vyžehleném prádle, už ho dva měsíce nemáme a je nám po něm moc smutno, žil 16 roků a dva měsíce. pohlaď kožušek a měj prima den Maryša :o)

Krása, my mame vlciaka, ktorý sa vzdy natrepal do peliska od yorkshira. Inak mam to aj na blogu fotene, lebo je to krasna podivana ako u tejto macicky. Pridem domov a z chodby kricim, kde je ta moja protidepresivna gulicka.... a vybehne maly psik a musis ho pevne drzat, nech nevyskoci od radosti z kozuska.

K příspěvku o výchově trochu jinak
Ano, každé dítě je jiné a srovnávat se nemá. Ani já to nedělám, to by moje děti nikdy neuspěly. S babičkama je leckdy kříž - poslouchat, zda už dělá to či ono, proč dělám to či ono..pak už nemám chuť jim ani zavolat... Chápu, že to babičky myslí dobře, ale mě to stejně léta sráželo na kolena. TEĎ už to naštěstí neřeším.

Marti, nemluvila jsem dcerám do výběru partnerů, snad vybraly dobře, budu upřímná, oba mají své mouchy, ale jsou výborní manželé a skvělí otci svých dětí. Nesnášela jsem rady k výchově svých dětí, ale vyslechla samozřejmě jsem zuřila :), a dělala si podle svého, to znamená - pokus a někdy omyl -, hlavně nekecám dcerám do výchovy, když přijdou poradím nebo pomohu, ale je to jejich věc a vnučky jsou bezva. Nemohu soudit, kdy má dítě chodit, jedna mi chodila přesně v roku a mladší hned v necelých 8 měsících a s plenkama a dudlíkem to bylo stejné. Zkráceně, ten článek vytočil i mě, protože to je zasahování do života a jak píšeš i srážení na kolena. Prima večer Maryša :)

Vyzobaná slunečnice,
článek jsem nečetla,ale z vlastní zkušenosti mohu říct, že je velký rozdíl zda bydlíte spolu s babí v jednom domě nebo odděleně !
Sama ze své současné zkušenosti mohu říci, že momentálně tohle řeším se svým třetím dítětěm, dvouletým Šimonkem a ve svých let 43 letech :-o
Babička má totiž v 70 letech prvního vnoučka, který je vlastně takovým zázrakem a prostě si nemůže pomoci a velmi nám zasahuje do výchovy!
Vše samozřejmě myslí dobře,ale někdy je to opravdu náročné!
Bylo by to také na delší psaní, ale snažím se někdy lépe, někdy hůře o toleranci.
Jak říká můj muž ,,Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly ;-)
Klidnou čtvrtou adventní neděli!

Ahojky, moč hezký článek a jak napsala na konci - že kdo určuje kdy má dítě chodit na nočník a dává osvědčené rady a radí při výchově, soupeří, že jeho dítě umím rychlejc na nočník, nejrychleji mluvit, chodit,... Mně zase bylo vtloukáno, že musím pro dceru koupit ten skoro nejdražší a nejdivnější nočník (rozumněj tento - http://www.detske-kocarky.cz/thermobaby-zidlicka-schudky-na-wc-kiddyloo.html ) a že jen tak se dítě nejrychleji naučí. Co mi je do toho? my jsme taky vyrůstali jinak a nebyly žádné takovédle vymoženosti a vyrostli jsme ve zdraví? vyrostli. Fakt nechápu takovýdle lidi, co kecaj do života jiným. Moc ti fandím a budu číst dále tvůj blog ;) Renda

K příspěvku šťastné vykročení do nového roku všem
Jen bych chtěla upřesnit, že něžný manipulátor se necítil provinile, ale vezl tě domů, protože tě má rád :-D a ještě ke všemu s tebou strávil dost dlouhou dobu před poštou, kde sis chtěla vyzvednout úžasný balíček od sestry. A ještě ke všemu tam bylo tolik lidí, že jsme ho nakonec vůbec nevyzvedly :-D A jinak krásné.... A Forsyth? Měla si synovi koupit ginko :-D

K příspěvku novoroční bílý kůň na naší zahradě
Martinka ten sneh tu v Kosiciach mozeme len zavidiet, to stastie priat? Su ludia co maju naozaj vsetko a aj tak su nestastni, takze skor prajem aby sa kazdy citil stastny. Este taky postreh ohladom kabeliek a topanok. Dakedy som tiez ulietala na nich, ale v poslednom case si oblubim nejake cizmy, alebo kabelku a nosim pokial sa to nerozpadne. Medzitym si kupim aj dalsiu obuv, ale vzdy nosim to iste oblubene.
Do noveho roka prajem vela zdravia, lasky, uspechov, vsetko naj... Vsetko co si prajes.

K příspěvku žádné škatule škatule hejbejte se
Znovu jsem se pobavila jako včera v autě :-D A ten článek jsou opravdu jen střípky toho všeho šíleného, co se nám děje. Protože já například nesnáším, když někdo vyloupává prášky z platíčka a nechává tam už ta vyloupaná místa, já všechny plata s léky pečlivě odstřihávám. Na rozdíl od mé kolegyně, která sedí naproti mě, ta zase musí mít vyloupaná místečka, ale zase pěkně popořádku v jedné lajně. Ještě, že si nebereme prášky najednou v práci, ale potají, aby to ta druhá neviděla a navzájem jsme se nemuseli rozčilovat :-D

Ježíši, na prášky jsem zapomněla Nemůžu mít společně s Pavlem ani vitamíny, kdybys to viděla... Jedno plato uprostřed dva prášky a už načne další dvě platíčka v každém vyloupáno uprostřed. Panebože, ještě že ibáč není na plata, páč ten máme společný. A ještě jsem si na něco vzpomněla, ale to by fakt bylo na knihu. Rozčiluje mě, když někdo z balené vody, kterou právě otevře, okamžitě sloupne etiketu a zůstanou tam jen zbytky. No to bych se zbláznila, to bych nablila vanu. No vidím, že možná ještě napíšu druhý díl :-)

Milá Marti, chápu...sice touhle úchylkou netrpím, ale mám zase jinou..uklízím vždy vše, když odjíždím..pravidelně v neděli večer pucuju chalupu..manžel se vždycky ptá, proč to nedělám třeba v sobotu ..ale já se tak nějak chci vrátit do čistého nebo nedejbože, že bych se už nevrátila:o))....ale ouška a dózičky nakřivo mě nechávají chladnou:o))..Měj se krásně a je mi jasné, až se na mě někdo bude vrhat, tak jsi to ty nebo tvá kolegyně:o))..ale radši se překontroluju než vlezu do autobusu:o))..Inka

Ako som si citala clanok, urcite som sa nasla aspon uska na hrncekoch v lajne a vravim si holka a bude huz. A uz som to citala. Ako som to ja nemala rada u mojej mamky a niektore veci uz robim aj ja. inak snazim sa bojovat a nebuzerujem rodinnych prislusnikov, alebo ano?

To je až děsivý, jak se v tom vidím :-)
Manžel ještě nic netuší, vlastně ani já pořádně ne, ale v kuchyni to vře nejvíc.
Pořád se s ním hádám u vaření, u krájení, u všeho. Nesnáším, když tam kdokoliv cokoliv dělá!
A vrstvu prachu vidím, ale neřeším :-)
Jsem u vás poprvé, ale tohle jsem napsat musela!
Jarka

K příspěvku za humny
Nějak podobně bych charakterizovala náš život na vesnici. Kohouty sice slyším, ale nevadí mi jejich kokrhání. Přiznám se, že mi nevadí ani sekačka, ani cirkulárka. Už se nemůžu dočkat až se oteplí a dám si zase kávu na zahrádce. Mám výhodu, že jsem ve vedlejší vesnici prožila dětství a spousta starších obyvatel mě zná. Přeji ti, ať se vám na vesnici bydlí stále tak dobře. Pa Rija

K příspěvku zakázané územ podruhé
Moc pěkně napsané. Pod všechno bych se podepsala. Naopak závidím dnešním maminkám ty dětské koutky a říkám si, jen víc takových přívětivých kavárníků a hospodských. Na druhou stranu, byli jsme na dovolené v hotelu "adults only" a byla to nádhera. A to je to, vždy je možnost volby. Žijeme v krásné době.

Ked boli deti male, tak sme ich zobrali do kaviarne, im sme objednali dzusik a oni pekne sedeli a nacuvali dospelym. Dnes je cela kaviaren ich, behaju, padaju, kricia,surodenci sa mlatia, potom placu. Kazdu chvilu ine dieta. Dnes je ina vychova, deti sa vychovavaju same. Toto chcem, tam chcem ist a nakolko vedia ze im mamky nedaju pred cudzimi na zadok, lebo sa to nesmie, o to si dovoluju viac. Takze hold treba si vybrat taku kaviaren, kde taketo deturence nie su. Co sme cele lietadlo zazili minuly rok na dovolenke, to nikomu neprajem zazit. Jedno dieta nechcelo byt priviazane a vrieskalo bez prestavky 30 minut, pokial ho matka nepustila. Ked si mohol robit co chcel tak bolo dobre, ale ked mu povedali rodicia ze si musi sadnut, tak spustil vreskot. Potom sa pridali dalsie deti. Je to na dlhy komentar.

S dětmi do kavárny chodíme i do restaurací. Je to vždy ale o rodičích, když vidím, že je neúnosné, aby jsme ty naše poplašence zvládli, tak radši odcházíme sami. Posledně jsme byli s malým v restauraci o Pohlreicha a Sebík si lehl na zem pod stůl a něco tam pozoroval. Malování ho nebavilo a jíst s námi nechtěl. Seděli jsme úplně v koutku a nikomu to nevadilo, protože byl klid :-)
Jarka

Jsem učitelka. Mám práci s dětmi moc ráda, opravdu mě baví. Děti jsou bezelstné, upřímné, snadno si získáte jejich srdíčko! Nevadí mi děti v cukrárnách a kavárnách, jen se mi zdá, že se pomalu vylidňují dětská hřiště na sídlištích, ta se stávají naopak oázou odpoledního a víkendového klidu, a plní se právě ty dětské koutky různých pohostinství... Maminky píší sms v mobilech nebo pracují na notebooku a dětí, které na ně mluví, si všimnou, až když křičí. Co třeba pohled do očí, to přece děti potřebují!
Byla jsem dokonce svědkem toho, jak skupinka maminek na zahrádce cukrárny v centru města zabavila své děti tím, že jim daly na hraní místo balónků nafouknuté prezervativy. Velká legrace! V očích těch maminek. Ostatní kroutili nevěřícně hlavami - že by skrytá kamera?
Můj dospělý syn se jedenkrát vrátil z města, kde něco vyřizoval, sedl si a říkal: ,,Myslel jsem si, že ženy chtěly emancipaci, aby měly možnost pracovat a být placeny jako muži, a ne že chtějí chodit do hospody... Jsou jich plné předzahrádky." Myslel to jako vtip, ale často se mi jeho poznámka vybaví. Cestou z práce těch předzahrádek míjím hodně, a až se oteplí a majitelé vytáhnou plastové domečky a skluzavky... Je to zase jen o rodičích, jak jsi už poznamenala. A snad jsem se nechala i unést, jenže těch nenápadných a hodných neznámých dětí a rodičů si nikdo tolik nevšimne a těch je, věřím tomu, víc! :-)

Ivana

K příspěvku opět Paříž - pokračování
Dlhy prispevok, odkladala som si to, ked bude cas si ho precitat, tak teraz prisiel. V Parizi som bola len raz, mali sme poznavaci zajazd autobusom, ktory bol tak perfektne zorganizovany, ze kludne by som si ho zopakovala. Aj ked autobusy nemam rada, vlastne nerada cestujem vseobecne.

K příspěvku trochu vintage stylu
Milá Slunečnice. Čtu tě už dlouho, ale slánka mě přiměla k odpovědi. To totiž úplně přesně vystihuje můj vztah k předmětům. A konkrétně slánku mám 20 let ze Slovenska dřevěnou a nikdy bych bez ní nemohla žít.

Marti - je nádherná❤ Moc se mi líbí - akorát je průšvih, že jsem díky tobě klikla na ten obchod a líbí se mi tam toho nějak moc :)))
Krásné dny přeji, Renča

K příspěvku co je na světě nejsladší podruhé
Ty naše kočky, koukám že je to jak u nás doma, spí všude možně, nejraději s námi v posteli, ta nejmenší, Máya mě hlídá na každém kroku když jsem doma, vyprovází mě do práce a Ondřej nejstarší kocou mě vždy po návratu z práce vítá, slyší auto už z dálky a přiběhne domů z polí. Je skvělé mít tyhle 4 nohé kamarády. :-D

K příspěvku hračky naší...
Děkuji, sovu nechceme .)))) Mám britky dvě, modrého kocoura 16 let a 10 kg, kočku 7 let a 8 kg... Jsou každý z jiného hnízda a jsou každý úplně jiná povaha. Naštěstí oba kastrovaní. Kočka kdysi jako mladá aportovala papírky. Já ležela v posteli a házela, ona nosila. Jinak hračky moc nevedem .. Ještě se líbil takový ten klacík na kterém je šňůrka a na konci pírko. Nebo doporučuji zvětšit smečku .. Kocour když přišla kočka do domu tak ji ignoroval. A to až tak, že 3 dny bydlel na nejvyšší polici pod stropem. Scházel jen k nejnutnějším úkonům.. Když pochopil, že to neštěstí nás už neopustí, tak zase dělal, že ji nevidí.. Teď spolu žijí v klidu a pokoji.. Tož tak. Mějte se i s Justýnkou hezky. Lenka

I když je tento příspěvek starší, tak jsem se fakt zasmála. Náš kocour si nehraje, ale miluje mazlení jako já. Stejně jako si mě značkuje on, tak si to já užívám. Miluji i čichání k němu. Když dojde z venku, tak nádherně voní. Ano, jsem úchylná a mám alergii na kočky. Ale miluji ho jako čtvrté dítě. Kocour se jmenuje Tereza;-)
Jarka

K příspěvku jako oříšky pro Popelku
Opět super počtení. MHD je i o nás na vysocině, ale RPID jsem si musela dát do vyhledávače. Připomnělo mi to moje poslední použítí tramvaje v Praze. Na dotaz, zda jsme nastoupili správně, jsme od řidiče vyslechli přednášku, že on tam není od toho, aby odpovídal na dotazy.
A v Hodoníně (uhodla jsem?) bylo jistě krásně jarně. 
S výzdobou to mam podobně. Jen jsem koupila petrkliče. Hrnečky, doufám, uvidíme příště na blogu.
Veselé velikonoce.

K příspěvku krédo dne uklízet a zavírat
Mám Vaše kočičí články moc ráda, ale i jinak píšete moc hezky. Viz. výše článek o magnolii .. taky bydlím v domečku, ale nemám "zelené ruce".. Všechno si roste podle svého tempa, nic neznásilňuju. Jsem taková i k lidem.. a zvířatům. Proto asi ta láska ke kočkám. Pochopení pro tvora, který nás potřebuje, ale žije si podle svého. Vloni jsem byla 2,5 měsíce v nemocnici a po odchodu jsem nechala svůj župan na posteli a kocour na něm celou dobu bivakoval. Syn neměl to srdce mu ho vzít.. Kočky chovám 20 let a tak vím, že milují pach svých lidí, touží k němu přidat i ten svůj.. Proto i to vyžehlené prádlo, přece nebude vonět tím hnusným práškem???? Proto se otírají o nohy... můj kocour ještě miluje tašky návštěv, tam vždy "píše" vzkazy jiným zvířatům v cizích domácnostech. Mějte se hezky, jste super baba.. Lenka

K příspěvku milý deníčku
Moje milá Martinko, nejdříve jsem se rozčilovala, víš jak se dívám na lhaní. Pak jsem chtěla okomentovat, že génius skutečně může chodit do školy bez spodního prádla, nebo si vzít každou jinou botu apod. Pak jsem se ale dostala k části, kde tvůj drahý muž pocítil blízkost skleněných dveří na vlastní čumák a rozesmálo mě to, skoro až k slzám, když jsem si ho u toho představila. Takže díky, nejdřív jsem byla rozčertěná, ale takhle krásně slunečný den pokračuje :-D

Marti, chtě nechtě musím napsat. Když si koupila má babička v šedesáti letech růžovou sukni, celá vesnice zírala, někteří obyvatelé pomlouvali. Také se blížím k tomuto číslu a růžová se mi začíná moc líbit. Dokonce už ji v nějakém tom případě mám. A s tou pravdou to mám s Vámi naprosto identické a já to přikládám tomu, že jsem se narodila v roce Vepře a tím to mám prostě dané a rodiči "vypodporované." Krásný víkend. Marcela

Marti, článek opravdu k zamyšlení, ale já prezentuji pravdu, je to jednoduché, nemusím si složitě pamatovat, co jsem kde řekla, a milosrdná lež bývá většinou na místě. Naše holky byly vychovány, aby vždy řekly pravdu a to dělají dodnes, a někdy to fakt bylo kruté. A s tím IQ, můj drahý je moc chytrý, ale nešikovný, dokáže se zranit i při mytí nádobí, jako včera. Myslím si, že většina říká pravdu, jinak bych chtěla vidět ty hlavy, jak si pamatují, co kde řekli. Paní redaktorka asi soudí podle sebe, a tím by se chlubit neměla, že lže, každý se jí raději vyhne, pěkný pátek třináctého Maryša :)

Milá slunečnice, hezké téma, hezké kytky.. nezklamete .) Sama přemýšlím, jestli napsat svůj postřeh. ale jdu do toho :). Já sama zastávám názor, že pohodlnější ! a samozřejmě správné, je říkat pravdu. Občas mi uklouzne malá lež, když mě někdo dostane do situace, že prostě jinak nelze. ALE .. v nedávné době jsem si prošla těžkou nemocí, a to tak těžkou, že jsem potřebovala pečovatelku .. na 8 hodin denně. Bylo to se mnou fakt zlé, a ta mladá žena byla chronická lhářka.. asi 14 dnů jsem byla dost zahleděná sama do sebe, a jen tak na jedno ucho poslouchala, co mi pořád povídá.. Pak jsem zbystřila a říkala si - to se mi snad jenom zdá? to si myslí, že jsem fakt úplný trotl a nepoznám, že lže? No a tím mě tak prudila, že jsem přestala sama sebe litovat a pozorovat . A začala se soustředit na ni. Později jsem se tomu smála, a říkala jsem, že mi s ní spolehlivě stoupal adrenalin a to mě postavilo na nohy. Teď už jsem zase redy, a samostatná... A jedno vím spolehlivě, mít vedle sebe člověka, který lže, bych nevydržela nestrpěla.. Mějte se hezky Lenka /kočka

Milá Marti, článek opravdu k zamyšlení..začnu tou pravdou..je to moc smutné..ale jedno vím jistě. Děti se rodí jako čisté duše a jsou nastaveni mluvit pravdu! Pokud ji neříkají, pak je to vždy od někoho naučené...např. neříkej to tatínkovi, neříkej to paní učitelce, neříkej, že jsme byli na nákupech, řekni, že jsme byli u doktora. Já osobně nemám ráda,když mi děti lžou, skoro vždycky to poznám. Netrestám je za to, jen si dělám obrázek. Obrázek o rodině. A mnohdy je mi smutno, v čem děti žijou. Učit odmala žít děti ve lži je hooodně smutné. Často je k tomu ale nutí i samy učitelky.. Denní podepisování čtení, úkolů, čehokoli a ono se to doma nestihne. Než přiznat, že dítě nečetlo, tak to raději rodiče podepíšou a lež je na světě. A je tu ten kolotoč toho..neřekneme to.. Já tohle nikdy nedělám, vždy se snažím o to, aby rodiče měli ke mně důvěru a tu pravdu řekli. Netrhám hlavy za zapomínání, protože taky zapomínám, snažím se dát šanci chyby napravovat, tak jak si myslím, že je to správné. Přesto se najdou ti, co si myslí, že lež je lepší a možná už si mnohdy ani neuvědomují, že lžou..obchází, snaží se najít výmluvy apod. Moje maminka mi vždycky říkala, Inuško, lež má krátké nohy a já to vždycky poznám. Nevím, jak to dělala, ale vždycky to poznala a já se pak strašně styděla. To samé jsem učila své děti a měla jsem taky nos na lež. Mé děti mi nelžou a jak píšeš ty, leckdy jsou tak přímočaře upřímní, až to bolí:o)! A teď ještě ke géniům. Dva opravdu neskutečně chytré žáky s velice vysokým IQ jsem měla. Jeden si neuměl uvázat ještě v 5. třídě tkaničky a když měl ustřihnout papír, tak jsem se děsila, že to vezme i s prstem. Druhý zase skoro nemluvil, neustále se klaněl a působil jako vyšinutý, nakonec mu diagnostikovali Aspergerův syndrom, ale jeho IQ bylo neskutečně vysoké. Nemusel se učit, vše zvládl na výbornou a levou zadní, přesto byl a je dost mimo reálný svět..Ta, která psala ten článek, neví moc o životě. A to co ví a snaží se prosadit je jen a jen její pohled, její vizitka a jak se říká a čemu já věřím..Boží mlýny melou..Měj se moc krásně a ještě něco: Růžová Ti určitě moc sluší:o))! A to určitě nelžu, ale pevně tomu věřím, protože mně taky! :o) Inka

Je to tazke, spomínam si ked mi mama vravela, nevies trochu klamať?, musis kazdemu pravdu povedať? Veď nebudes mať kamarátky. Veď pochval tie saty aj keď sa ti nepáčia, veď tým niekomu urobíš radost. Takze keď to nejde mlčať a nepovedat nic a musím povedať svoj nazor, tak sa už stalo že som nepovedala je to otrasné, ale povedala som ,je to zaujimave. Mala som kamošku a nikdy som jej nemohla povedať pravdu a normálne po 25 rokoch som jej povedala , musím si od nasho kamaratstva oddýchnuť. A 2 roky sme si nevolali a nestretli sa. A po 2 rokoch mi napísala,že by chcela vedieť že prečo. 2 roky ju to nezaujimalo? Znovu sa stretávame, snazim sa jej vraviet pravdu, či sa jej to páči alebo nie.
Žiaľ žijeme vo svete keď pravda je urážka.

K příspěvku výchova či nevýchova
Přesně to poslední mě jako mámu vystihuje "italská". Od řvaní, že by barák spadl a sousedi si musí myslet, že mi hrabe, přes vysmáté chvilky, po líné nereagování na nic, pokud nepoteče krev :-)
Nikdy tygří máma!!
Bohužel do naší výchovy nevýchovy občas zasahuje tchýně a to pak já zuřím.
Moc pěkný článek a super téma :-)
Jarka

Já se taky občas nestačím divit, kolik různých druhů výchovy a nevýchovy existuje (mmch. co říkáte na Nevýchovu?). Já se tak nějak snažím řídit intuicí, i když chvílemi jsem na Bohnice. Navíc s mojí cholerickou povahou mi to všechno dává dost zabrat. Ale zabírá mi s dětmi o všem mluvit a mluvit - o dobrém i špatném....A samozřejmě mazlit. Toho není nikdy dost:)

K příspěvku v hlavní roli špačci a já
Marti, směju se, ale naprosto chápu!!! Já bych třískala rukama jako o život. Třešně jsou totiž to nejlepší ovoce co znám a jsem schopná ho od dětství jíst tak dlouho, dokud mi není špatně:o))! Doteď proklínám den, kdy jsem dovolila porazit úžasnou třešeň na chalupě..a vzývám pařez, který po ní zůstal, aby obrazil:o))..po x letech už neobrazí, ale památka mi zůstala. Držím moc palce, aby ty potvory už nepřiletěly a vy jste si užili těch darů přírody...Krásné dny..Inka

Milá Slunečnice i já jdu se svou troškou do mlýna... Kdysi mi moje kolegyně řekla, že používá na zastrašení ptáků plyšáky svých vnoučat,, Já mám na horách taky třešně a nájezdy né špačků, ale sojek. Sojka velikosti slepice.. taky horor. Na chalupě jsem našla vodníka a opici, ty jsem pověsila na větve.. ještě podotýkám, že jsem nenašla adekvátní provaz, tak jsem použila švihadlo. Turistům jsem se postarala o pobavení, ale jen málokdo pochopil, že prostě straším... A účinně.. Takže doporučuju probrat doma plyšáky... Mějte se hezky, Lenka/kočka a posílám pozdrav Justýnce. mňau. .))

nabitej den

Dnes o kulatinách, malování a divném stromě.
V pondělí slavil můj muž 60. narozeniny.
No slavil, oslava se nám nějak zvrtla.
Naštěstí velkou oslava i s dárky a veškerou parádou chystáme na sobotu ve velkém rodinném kruhu.
Už v neděli se můj muž rozhodl, že konečně vymalujeme obývák.
Pomoc při malbě mi totiž slibuje několik měsíců a já už jsem se i přestala připomínat.
Malíř pokojů jsem tedy u nás odjakživa já.
Nemáme rozděleny "správně" genderové role, takže já sádruju,  maluju (tato práce muže irituje), věším obrazy...
Můj muž seká dříví, staví zdi, opravuje pračky a myčky a občas žehlí a někdy vaří.
Na obývák jsem si však sama netroufla, protože je opravdu velký a navíc jsem chtěla zachovat dvoubarevnou variantu a na to chlapa potřebuju.
Já bych totiž z té lepící pásky na zeď nablila vanu a po té dostala infarkt.
No, při lepení pásky byl na tom můj muž podobně a některá sprostá slova jsem ani neznala.
Ale vrátím se k pondělnímu dni.
Ráno jsem oslavenci popřála, a protože se vzbudil brzy (nemůže si zvyknout, že má dovolenou a stejně vstává kolem čtvrté ranní), zavelel: jedeme.
Barva, kterou jsme původně vybraly se sestrou při některém z našich vinných dýchánků, nebyla nikde v okolí k mání a jet kvůli ní do Prahy se nám nechtělo.
Můj muž objevil na internetu v Roudnici nad Labem míchárnu barev, a tak cíl cesty byl jasný.
Vzala jsem si se sebou rámeček na fotografie, abych si kýžený odstín zelené připomněla.
Vybraný krám nebyl moc velký, ale nevím, jestli jsem někdy nezažila tak profesionální a úžasně vstřícné chování.
Usazeni u stolečku plných čokoládových bonbónů a cukrovinek jsme se jali prohlížet vzorníky.
Tedy velké množství vzorníků.
Po deseti minutách jsem fňukala, proč nemají jen jednu zelenou barvu.
Neustále jsem přikládala rámeček a nemohli jsme se rozhodnout, který odstín bude ten pravý..
Nakonec rozhodnutí padlo a výsledek už dnes mohu říct, je úžasný.
Navíc doporučení levnější barvy, která lépe kryje, mě nutí dát firmě Colorway Barvy laky deset hvězdiček.
A dalších deset za naprosto neobvyklé chování.
Do krámu vejde paní s kýblikem od omítky a k jejímu zklamání se dozvídá, že tuto značku bohužel v nabídce nemají a použít jinou by bylo velké riziko.
Vedoucí či majitel prodejny, nevím, zvedl telefon a volal ke konkurenci, aby zjistil, kde je potřebná značka omítky dostupná.
Paní spěchala za zedníky a nemohla čekat na objednávku do druhého dne.

Odjížděli jsme z této oázy klidu, profesionality a respektu k blbcům, kteří nevědí nic o barvách a malování. plni nadšení a v podstatě údivu.

A aby zážitků nebylo málo, po cestě mi můj muž ukázal divný strom, o kterém mi už několikrát vyprávěl, vlastně dva. 

Nebudu hodnotit, někomu se zase nemusí líbit naše "svobodná" a nespoutaná zahrada, ale vyfotit jsme museli.

A další zastavení v pondělní dopoledne v zahradnictví, jak jinak. 

Kytek není nikdy dost.

Dorazili jsme domů a na oslavu kulatin otevřeli první šampáňo. 

Popíjeli jsme a u toho pracovali. 

Při další láhvi jsme začali připravovat obývák na úterní. malování.

Malování dopadlo dobře, ale jsem ráda, že je to za námi. 

Na fotkách vypadá barva do modra a ne do zelena a fotky jsou rozmazané. 

Vzápětí jsme zjistili proč. 

Rozbil se foťák, nejde mačkat spoušť.

Ale z obýváku jsme nadšení, i když ještě není komplet, páč s každou i malou změnou otáčíte celý barák na jih. 

Původní obrazy se k barvě již nehodí, starožitné velké hodiny jsme museli zavěsit jinam a všechny vázičky, konvičky a další nezbytnosti mého života na svoje místo teprve čekají.

Barva je skutečně zelená, tedy zvláštní zelená a kdo by chtěl, máme ještě na celý barák. 

Můj muž trochu nadsadil čtvereční metry a nedali jsme na doporučení odborníka, že většinou postačí jedna vrstva. 

Stačila.

My koupili na dvě.