zvonice z Galerie na křivo

Vím, že v posledních dnech skloňuju Křivoklát ve všech pádech. 

Slibuji, je to naposledy.

Aspoň teda na dlouhou dobu.

Na nádvoří hradu nás zaujal krám, vlastně Galerie na křivo, který zval k nahlédnutí.

Na slovo galerie já slyším, i když s mým mužem bychom do takových míst, kde čekají nástrahy pobízející k hromadění zbytečností, neměli vůbec vcházet.

Známe se. 

My nejsme troškaři. Neumíme si koupit něco malého za pár korun. To vlastně už nekupujeme teď skoro vůbec, páč kdo by na tom utíral prach.

Ale něco velkého či drahého to ano.

A opět jsme zklamali.

U tohohle stojanu se zvonicemi a zvonky hned u vchodu naše zastavení a zaujetí začalo a taky skončilo a ten největší zvonek, tedy prý je to zvonice a jmenuje se Ještěrka, byl po krátkém přemýšlení, i kdyby na chleba nebylo, náš. 
Vypadá to jako naprosto zbytečná věc a možná i bude, pokud naše paní pošťačky nezačnou zvonici používat. U našeho minulého domu jsme tedy neměli zvonici, ale v menším provedení zvon u branky do domu. Zpočátku se nejednalo o nic jiného než o krásu tohoto předmětu. Posléze se ukázalo, že je to veskrze potřebná a užitečná věc. Když jste na zahradě či na dvoře, neslyšíte zvonek zevnitř domu a zvon se ukázal jako výborná záležitost, páč jej slyšíte právě na té zahradě a všechny návštěvy jej na jaře či v létě používali včetně poštovních doručovatelů. 
Takže není to věc zbytečná, i když na to bych se asi neměla vymlouvat. My jsme schopni koupit klidně harmonium (už jsem psala), na které neumíme hrát, jenom proto, že je krásné. 
Zvonici jsem fotila na trávě a Justýna mi přišla pózovat a divila se, že zrovna ona dnes nemá být  objektem zájmu. 
Zvonici samotnou se mi povedlo vyfotit jen jednou.

A ještě pohled do řezbářské dílničky v galerii. 
Přiznávám, že opracované a surové dřevo bez barev a malby se mi líbí nejvíc z celé galerie vyjma zvonice a zvonků.

Naši zvonici už jen zbývá zavěsit u branky domu. Musíme koupit šrouby..

Křivoklát

Hrady a zámky už moc nemusím. 

Užila jsem si je ve svém dětství a i s našim třemi dětmi. Na Karlštejně mimo jiné jsme byli snad tisíckrát.

Při našem pobytu v hotelu Lions viz minulý příspěvek jsme se octli v blízkosti hradu Křivoklát. 

Přemýšlela jsem, kdy jsem tam naposledy byla.

To číslo mě fakt vyděsilo.

Je to víc než čtyřicet let, panebože.

Prohlédli jsme si hradby. Na prohlídku interiéru se nám nechtělo, neměli jsme ani náladu na průvodce a navíc pro mě v rekonvalescenci je to buď anebo. Vše bych ještě nezvládla.

Nahoru na věž jsem si netroufla, páč to bylo 120 schodů tam a zpátky.

Nahoru šel můj muž. 

Já jsem byla pouze v první části věže.

Můj muž se vrátil z věže nadšený, jaký je tam krásný výhled.

Jé, škoda že sis nevzal foťák, abych to taky viděla aspoň trochu.

Můj úžasný muž absolvoval podruhé 120 schodů a nafotil

Autorem následujících fotek je tedy on.

Ke Křivoklátu se ještě trochu vrátím v následujících dnech. 

Tedy ke krámku či vlastně galerii na nádvoří.

děláte tady i "turka"?

"Ne já tady dělám jen servírku."

Tuto velmi vtipnou odpověď sympatické blondýny u baru, kterou práce evidentně baví a je to člověk na svém místě, už budeme mít asi navždy spojenu s naším téměř třídenním pobytem v hotelu Lions.

Můj muž měl chuť výjimečně na pořádné kafe, jinak pije pouze rozpustné. Já miluju francouzské, tak se spokojím s pressem. 

Jo, tu tureckou kávu v nabídce měli :-)

Bylo to příjemné přivítání a smáli jsme se tomu celý pobyt i se slečnou servírkou.

Označení místa, kde jsme od neděle pobývali, jako hotel je trochu zavádějící. 

Hotel si představíte jako patrovou velkou budovu dole s recepcí, restaurací, kavárnou apod. Hotel Lions je však celkem velký areál rozdělený na dvě velká části. 

Jedna část je náměstí Václava Holečka (to je pravděpodobně majitel), které je rozhodně hodno tohoto označení, páč je to opravdu velké prostranství, kde se uprostřed nachází jezírko a okolo celého náměstí jsou budovy. Trochu mi to připomínalo nádvoří zámku. Zde naleznete recepci, restaurace, bar, welness a balneo, hernu, bowling, kulečník.... Ostatní budovy slouží k ubytování.

Pokoje jsou rovněž v druhé části areálu v takových malých přízemních domcích na prostranství, kde se nachází minigolf. Před každým domkem jsou parkovací místa pro ubytované. 

Tak pojďte do některých míst nahlédnout aspoň prostřednictvím fotografie. Vevnitř jsem však nefotila, protože hotel byl naprosto plný a cizí lidi fotit zblízka se nesluší. 

Místo bylo příjemné, i když působilo trochu sterilně, ale stálo za vidění. Na trávu vás nenapadne ani šlápnou a s dětmi tady moc nepočítají. Možná je to z toho důvodu, že je zde i školící centrum a pořádají se konference či porady. 

Areál je celý postaven z lokálního materiálu, tedy především pískovcových kamenů, což je na pohled příjemný materiál.

Bližší informace naleznete zde Hotel Lions.

Tak to byla procházka náměstím.

V druhé části se nachází minigolf a domečky k ubytování. Není už natolik zajímavá, je plná aut a je tam i to naše :-).

Vánoční dárek od našich dětí jsme si užili, a i když jsem nemohla využít procedur, bylo to prima.

Ještě jsme si odskočili na hrad Křivoklát, ale o tom až někdy příště.

Jo, v jezírku jsou ryby, ale v té vodě nejsou moc fotogenické.