Včera bylo počasí, že by psa nevyhnal. Velmi studený vítr a déšť a na výlet to rozhodně nebylo.
Ale když na vás někdo čeká, musíte jet, i když se vám vůbec nechce.
Ani to výlet být neměl, i když jsem nelitovala, protože toto místo dýchá historií.
Už jsem se na blogu zmínila, že se mi letos konečně povedlo zapojit do projektu Ježíškova vnoučata, v minulých letech byla přání v blízkém okolí, která jsem si mohla dovolit, rozebraná, tentokrát jsem vybírala hned první den po spuštění projektu. A toto je jediné místo, kde se s tím pochlubím, protože to na blog patří. Paní, kterou jsme s mužem obdarovali, si přála zveřejnit moje jméno a veřejně poděkovat.
S díky jsem odmítla, měla bych pocit, že to vlastně snižuje tu radost, kterou jsem chtěla nadělit. A vlastně i sobě.
Když už jsem tam jela, řekla jsem si, že o tomhle krásném místě, ale i projektu Ježíškova vnoučata napíšu. Bylo to včera velmi příjemné povídání s paní Hanou a i pracovnicí domova a užili jsme si to oba s mužem. Paní si přála kosmetický balíček, ale mnohem větší radost jí udělaly moje malované slunečnice, které jsem přihodila až při odchodu jen tak, rychlý nápad.
A protože je toto místo moc krásné, přidám trochu historie k fotografiím. Myslela jsem, že toho nafotím víc i ze zámeckého parku, který z této strany vůbec neznám. Znám jej od Veltrus, ale bylo opravdu pekelné počasí a byla nám zima.
Mějte krásný den.
P.S. Děkuji za všechny vaše krásné komentáře a vzpomínky pod včerejším kočičím příspěvkem. Nestíhám odpovídat a mám i skluz ve čtení vašich blogů. Snad se mi to tento týden povede napravit, protože chybí mi vědět, co se kde u vás děje.
Domov pro seniory Červený mlýn ve
Všestudech je nádherná stavba z roku 1792, která okouzlí na první pohled. Byla
postavena ve veltruském zámeckém parku původně jako jednopatrová budova
v gotickém slohu, která sloužila jako funkční mlýn a zároveň jako salonek
k odpočinku panstva. Za druhé světové války sloužil mlýn jako sídlo
Hitlerjugend a po roce 1948 byl upraven na domov důchodců.