malá ranní inventura

Je brzké ráno, ještě téměř tma a já dělám kontrolu, zda je vše na své značce. 

No, tedy ne vše, jen malý vzorek zahrady.

Zahradu jsem si prošla vlastně po týdnu. Minulý týden u nás byly děti, tak to se konaly jiné "inventury" a ne zahradní a tento týden jsme byli na výstavě a taky konečně samé návštěvy tři dny za sebou. Už byly potřeba.

Dnes fotím brzo ráno. Obloha má divnou barvu, mraky vypadají jako písek a asi zase bude pršet. 

No, hurá vláha je potřeba. 

Včera pršelo téměř celý den jen s malými přestávkami.

Pivoňky mám moc ráda, ale trochu mě začínají děsit jako vloni. Minulý rok byly ve stádiu poupat možná víc než měsíc a ne a ne rozkvést. 
Pak to kvetení bylo šup šup a nic.

Radost mi dělají truhlíky, které začínají nakvétat.

Truhlíky s jahodami slibují větší úrodu než vloni. 
Jsou hlavně pro děti, které si rády utrhnou rovnou do pusy.

Úroda třešní se zdá být rozhodně menší než v předchozích letech. Moc mě to ale těší, nebude se konat třešňový maraton, kdy jsme sklízeli z jednoho stromu kila a kila třešní, rozdávali, dělali džemy, pečené čaje, třešňové omáčky a furt neubývalo. Ke konci jsem volala na pomoc špačky, přestože je normálně straším umělými kožešinami na stromě, kterých se bojí. Straším je od té doby, kdy zvládli očesat za odpoledne, kdy jsme odjeli do Prahy, víc než půl stromu a zanechali jen pecky.

No my jsme se zpočátku báli taky, než jsme si na ty "mršiny" zvykli.

Letos to vypadá, že to bude naprosto v normálu a můj muž mi nebude vyhrožovat, že mi dá židličku k silnici a budu prodávat.

Za týden se slaví narozeniny mého muže a budou tady snad skoro všichni. Myslím, že děti si už budou moci utrhnout první třešně, páč začínají červenat. 
Teď v této chvíli se mi zdá větší tma, než před hodinou. Asi bude opět pršet. Díky za ten déšť. 
Sice nic venku neuděláme, co jsme si naplánovali, ale na druhou stranu příští týden je docela nabitý, reportáž ve středu, ve čtvrtek a v sobotu, a když si k tomu přidám, že musím upravit fotky a hlavně to napsat, tak je co dělat skoro celý týden.

 Tak si dám dnes asi leháro. 

Mějte pěknou neděli.

Agatha na přání a sova v papírové čepici

Dnes jsem tedy chtěla dát malou inventuru zahrady, ale od rána prší, už včera byla nějaká snaha. Hurá déšť! Dnes se nám to teda moc nehodí, 
Po dlouhé době přijede Linda, která se těšila na sezení celý den na zahradě.
No ještě si budu vymýšlet, kdy mám ten dlouho očekávaný déšť přijít...
Nakonec sem neplánovaně dvě zvláštní fotky ze zahrady dávám.
První část názvu příspěvku je vlastně dva v jednom. 
Nebyl to záměr, je to naprostá náhoda. 
Až jsem název příspěvku vymyslela, teprve mě napadlo, co ještě znamená.

Tuhle knihu jsem dostala na přání od mého muže a na přání Sabinky v komentáři sem dávám upoutávku. 

Myslela jsem, že už jsem o knize na blogu někde psala, ale nenašla jsem to. 

Tak na to kašlu a znovu a lépe.

Kniha je krásná už na pohled i bez čtení. Krásné vydání, ale kniha je velká, takže ji v jedné ruce rozhodně držet nemůžete. 

Přiznávám, že jsem ji ještě celou nedočetla, ale jsou tam zahrnuty i povídky, které znám.
Ten Woody má normální knižní formát, tak pro představu, jak je kniha velká.
Na závěr tedy dávám fotky za zahrady s překvapením, které mě ráno čekalo.

 

Takováhle překvápka mi můj muž připravuje každou chvíli a hodně ho to baví. 

Nějakou ptákovinou naruší jinak normální prostor na zahradě a v domě, a pak čeká napjatě, až si toho všimnu.. 

Po ránu jsem si všimla, no všimla, to nejde přehlédnout a tyhle "dekorativní" instalace mého muže nejde přehlédnout nikdy, papírové čepice na mé krásné sovičce. 

Tu papírovou čepici vyráběl děda pro Alánka na přání a samozřejmě tady zůstala zapomenuta. Tak jí aspoň na chvíli, netušil, že bude tak pršet, musel dát nějakou funkci. Důležitou. 

Je to pro mé pobavení. No povedlo se.

Musela jsem vyfotit, páč toto umělecké dílo má jepičí život. 

Tedy ony všechny "umělecké" solitéry mého muže mají jepičí život. Já je totiž okamžitě po objevení likviduju s předstíraným rozhořčením: 

panebože, cos to vyrobil zase za paskvil!!!

Tohle zase baví mého muže, to moje rozčilování. 

Až se vzbudí, nesmím ho zklamat ani dnes.

Nuda u nás prostě nebývá. Nikdy.

Tak pěknou pěknou a třeba vtipnou sobotu.

zapomenutý den

V posledních letech na tento den zapomínám a nevím proč. A to i přesto, že každý rok nějakou reportáž ze Dne dětí dělám. Takže vím, že je. Na své děti jsem nezapomněla nikdy. 
Jinak vnoučatům dárky dávám ke všem příležitostem a i jen tak.

Vloni přijely děti právě na Den dětí a já byla ráda, že mám nějaké dárky v zásobě, páč jsem na to zapomněla.

Příští neděli slavíme narozeniny mého muže a Tereza mi říká, 
víš, že je hned v pondělí Den dětí?

Jo vím, no a co?

No, že tady budeš mít všechna vnoučata, tak abys nebyla nešťastná jako vloni😁

Ježíš, no jo dárky.

Jdu hned na to, ať nezapomenu.

Mám takový zvyk, že když mě něco zaujme, odkládám si to do rozepsané pošty, páč tam to najdu nejrychleji. Už vloni mě zaujaly na Fleru průvodci památkami pro děti a já si na to naštěstí vzpomněla. 

Líbilo se to i Tereze, a tak mi pomohla vybrat z velké nabídky památky, kde už děti buď byly anebo je pravděpodobné, že se tam podívají. Do toho průvodce lze nalepit i vstupenky a dostala jsem je i s malými pastelkami. Za mě ideální dárek k pobavení i vzdělávání. 
A ještě rychlé jednání a po zaplacení dorazilo zboží hned druhý den.

Tak pokud vás to zaujme, ještě stihnete nakoupit včas.
Ještě jsem jim objednala u mojí kamarádky Báry sladké překvapení, ale sama nevím, co to bude.
Spisovatelka, farmářka, tisková mluvčí ke všem svým dovednostem ještě peče úžasné dorty a i jsem na blogu kdysi výstavu jejich dortů dělala. Tak jsem zvědavá. 
Mějte pěkný pátek.

zvu vás na výstavu

Malování s radostí je výstava obrazů, která je instalována v Kulturním domě Vltava v Kralupech nad Vltavou. Vernisáž k výstavě se uskutečnila už 11. března a já měla v plánu ji navštívit. Ale ten den ráno už začínal zavírat Mělník všechna kulturní zařízení, vernisáž v Kralupech sice byla, ale měli jsme u sebe Lolu a Alana, kteří se na výstavu také těšili, ale my už nechtěli riskovat.

Minulý týden se kulturní dům otevřel a já si domluvila schůzku s autorkou obrazů, protože udělat reportáž jen z výstavy pro mě nemá moc smysl. 
Potřebuji vědět víc.

Abych nemusela znovu psát, opět sem dávám článek, který jsem o výstavě napsala. 
Vyjde pravděpodobně dnes, ale snad mi sympatická paní Moudrá odpustí, že sem koncept článku dávám ještě před zveřejněním.

A teď pojďte se mnou na malou vernisáž on line.

Výstava Malování s radostí je plná barev a optimismu

Malování s radostí je název výstavy, kterou je možné shlédnout v malém sále Kulturního domu Vltava v Kralupech nad Vltavou. Výstavu zahájila 11. března vernisáž, ale po vyhlášení nouzového stavu byly uzavřena všechna kulturní zařízení. Kulturní dům byl otevřen teprve minulý týden, tak je možné po dvou měsících výstavu navštívit.

Autorkou zajímavých obrazů je kralupská rodačka Anna Moudrá, která žije v Kralupech nad Vltavou celý svůj život. Celých 30 let pracovala v podniku Vitana, zpočátku jako účetní a pak personalistka. Malování je její koníček, který vyplňuje volný čas. „Do panelákového bytu se už se svými obrazy nevejdu, ale maluji v kuchyni u stolu a pořád mě to baví“, podotýká malířka.

Téma výstavy je především krajina a vodopády. Krajina česká, ale i cizokrajná z Nového Zélandu, z Číny, z Finska či Ameriky. „Já jsem naprostý amatér, první výkres jsem vytvořila asi v deseti letech podle fotografie Prahy, a tak od dvaceti pěti let maluji pořád. Jsem schopná si namalovat rychle skicu, když vidím nějakou krajinu, co mě zaujme třeba v televizi, trochu zachytím myšlenku, a pak si namaluju obraz“, vysvětluje malířka Anna Moudrá. Autorka obrazů maluje temperami na sololitovou desku a do její tvorby spadá i perokresba. V průběhu svého života malovala i portréty, ale začínala pastelem. Nejvíc maluje teď v důchodu, je jí 70 let, na které rozhodně nevypadá, a v Kulturním domě Vltava je to její první výstava.

Prodejní výstava obrazů stojí za shlédnutí a je možné navštívit do 30. června v pracovní době Kulturního domu Vltava v Kralupech nad Vltavou či během jiných akcí kulturního domu.

Marta Dušková