první letos

Na zahradě rozkvetl první tulipán. Letos mají tulipány zpoždění, vloni a poslední léta už byly rozkvetlé všechny. Mám ale radost z toho prvního a furt na něj na zahradě koukám. S barvami je svět hezčí.

Pěkný den.

zahradní

Podle vzpomínek na facebooku, kde na mě skáčou rozkvetlé tulipány, má jaro letos asi zpoždění. Dnes malé nakouknutí do zahrady. Snad se letos dočkám třešní ne jako vloni.

Pěknou neděli. My jedeme na rodinnou oslavu Lolinčiných narozenin.

pro mě neznámý pojem

foto Pixabay

A nejen pro mě. Institut Dříve vysloveného přání funguje u nás od roku 2001 a jen málokdo jej zná. Já jsem na něj narazila asi před týdnem náhodou. Nemůžeme se divit, když o něm nikdo nemluví. Napsala jsem článek, kde najdete víc informací. Ráda se dovídám nové informace a vadí mi, že na některé narazím jen náhodou. 

Mějte pohodový pátek.

Institut Dříve vysloveného přání je v Česku celkem neznámý pojem

V souvislosti s debatami o legalizace eutanázie, která rozděluje odborníky i společnost v Česku již 17 let, se objevil pojem institut Dříve vysloveného přání, který funguje v Česku již od roku 2001, a přesto o něm jen málokdo ví.

Dříve vyslovené přání je medicinsko-právní a etický institut, kde může občan České republiky starší 18 let sepsat svá přání a představy o tom, jaké léčení chce nebo naopak nechce v době, kdy už nebude schopen takové rozhodnutí sám udělat. Tento dokument, kde člověk předem vyjádří svou vůli, musí být vždy v písemné formě, neplatí ústní dohoda.

Cílem institutu je neprodlužovat život za každou cenu a umožnit člověku důstojně opustit svět. Souhlas či nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb je sice zakotven v českém právním systému, nicméně jsou s nimi spojeny i komplikace. Zatím není centrální registr, kde by bylo možné práva dohledat. Pokud tedy dotyčný nemá dokument u sebe, nemohou se o tom lékaři dozvědět. Navíc se mohou bát mnohdy přání pacientů dodržet z důvodu, že není přesně formulováno, nedá se na konkrétní situaci aplikovat a bojí se právních předpisů.

Institut je zahrnut v Úmluvě o lidských právech a biomedicíně, zákonu o zdravotních službách a podmínkách pro jejich poskytování (včetně připravované novely) i v občanském zákoníku.

Nevyléčitelně nemocní mohou díky dříve vyslovenému přání odmítnout výživu sondou, udržování při životě pomocí přístrojů nebo v určitých případech i oživování. Závěru života se věnovala konference na půdě Senátu 1. dubna, kde se řešily otázky eutanazie, asistovaného sebeusmrcení, paliativní péče i dokumentu Dříve vyslovené přání, který naplňuje pacientovi osobní svobodu formou neposkytnutí zdravotní péče. O téhle možnosti se téměř nemluví, takže není překvapivé, že o ní lidé nevědí. Možná není propagovaná z důvodu, že přináší i komplikace. Snad debaty v Senátu pomohou uvést tuhle možnost plnohodnotně do života, příkladem může být vyzkoušený princip, který funguje v Dánsku. V případech onkologických pacientů je v Česku využívána již nyní a nepřináší podle lékařů žádné problémy.

Jak sepsat přání, co musí obnášet dokument a další informace a podrobnosti jsou sepsány na webu Dříve vyslovené přání.

Léčit, či neléčit: Institut dříve vysloveného přání zná jen málo Čechů. Co umírajícím nabízí? - CNN Prima NEWS

Konec dlouhého umírání v bolestech? Česko s eutanázií váhá už 17 let. Zatím pomáhá Dříve vyslovené přání - Flowee

někdy stačí jen zvednout oči k nebi

Mám ráda svítání. Někdy je tak krásné a plné optimismu, že člověka nabije energií.
Mám ráda svítání pro potěchu oka a pro krásu okamžiku. Svítání má jepičí život.
Než dojdu do domu pro foťák, scenérie je úplně jiná a někdy už není ani co fotit. Po nádheře najednou tuctové nebe.
Svítání fotím často. Ta nahodilá scenérie bez dlouhého trvání mě fascinuje pořád. Je v tom síla okamžiku, která se jen těžko někdy zopakuje v té samé podobě.
Nebe čaruje. A čarovala i včera. Dnes tedy obrazem. Foceno z naší zahrady do ulice.
Nebeské divadlo pro hezký den.
Tak dobré ráno všem. 

porušení pravidel...

Dnes tady mělo být úplně jiné téma. Musela jsem ale napsat něco jiného. Vše vysvětluji v článku, který jsem právě zveřejnila na svém profilu na Médium.seznam.cz. Na úvod fotografie prvních letošních sedmikrásek právě pro Aničku. Tahle zpráva zasáhla i mého muže i mé přátele.

Klidný den nám všem.

Porušuju svoje vlastní pravidla

Nikdy nepíšu o známých lidech, ale tahle smutná zpráva mě zasáhla víc, než jsem čekala. Všude jsou zprávy v médiích o Aničce Slováčkové, která včera zemřela a já si dovolím jen pár slov.

Na dnes jsem měla připraveny jiné články, ale cokoliv jiného mi přišlo vlastně nevhodné a nedůstojné zveřejnit, a tak dnes poruším pravidla.

Stejně jako většina národa i já jsem sledovala Aniččin boj s nemocí a obdivovala jsem a překvapovala mě její odvaha, optimismus, chuť žít a pracovat, vyzývala mladé ženy k prevenci a já jsem věřila, že to zvládne, že je příliš mladá na odchod ze života.

Dnes je vše jinak a osud není spravedlivý a já cítím stejně jako spoustu lidí kolem mě, kteří jsme ji osobně ani neznali, jen velký smutek. Prožila jsem smrt svých blízkých a dodnes mi chybí. Smířilo mě ale to, že měli čas prožít svůj život a odešli většinou ve věku, kdy už je někdy smrt vysvobozením.

Ale 29 let je krátká doba na život. Anička, všichni ji oslovujeme jen tímto způsobem, a je v tom úcta, prožívala do poslední chvíle plnohodnotný život se vším, co přináší. A ne každému se to povede, i když má před sebou spoustu let života.

Ještě dlouho se bude o Aničce psát a doufám, že jen laskavě, ale nechme ji odejít v pokoji.

R.I.P. Aničko.

 

načasované promítání

Před pár dny jsme se koukli na film, který vysílala televize. Respektive mě na něj zlákal můj muž. Před časem jsme si jej nahráli a nakonec málem vypršel čas, do kdy jsme se na něj mohli kouknout. Komedie moc nemusím, ale tohle byla černá komedie, a protože jsem psala k filmu článek, který vyšel v pátek, dávám jej sem, abych to nemusela psát znovu.

Film je podle skutečných události.

Pohodový den všem.

Film Ztratili jsme Stalina zapadá do aktuální situace a jeho promítání je dobře načasováno

Před pár dny jsem shlédla film z roku 2017 Ztratili jsme Stalina, který natočila Velká Británie, Francie, Belgie, Kanada a USA. Film je avizován jako komedie a drama a pojednává o posledních dnech nejkrutějšího diktátora Stalina a o jeho pohřbu.

Komedie moc nemusím, ale tohle bylo spíše drama či černá komedie, která ukazuje, jak Rusové bez svého „cara“ jsou zoufalí a všude je panika a zmatek. Stalinovi pohrobci se neustále ujišťují, co by v této situaci asi řekl Stalin a tím se řídí. Za jeho kruté vlády ztratili jakýkoliv vlastní názor, protože za něj by mohli být uvězněni nebo popraveni.

Krutý diktátor umíral dlouho a sám a bez lékařské pomoci. Zemřel 5. března 1953, jak bylo oznámeno oficiálně. Ve skutečnosti upadl do bezvědomí už v noci na 1. března. Stalin pořád nevstával, ale všichni se báli vstoupit, protože nechtěl být rušen a porušení rozkazu by mohlo znamenat tvrdý trest.

Když konečně objevili Stalinovo tělo na zemi, byl v bezvědomí a pomočený. Politici stáli kolem něj a domlouvali se na zavolání doktora. Nebylo však koho zavolat, protože většina kvalitních lékařů byla ve vězení nebo popravení během procesů s lékaři.

Po jeho smrti začal mocenský boj nad sovětskou říší, a ani příprava jeho pohřbu neprochází hladce. Tak jak žil, tak i odchází a ani jeho pohřeb se neobejde bez masakru nevinných lidí, kterých umřelo tisíce. Pietní akt nebyl připraven na takové množství lidí, jejichž zástupy proudily do Moskvy, aby se rozloučily s vůdcem.

Film rozhodně stojí za vidění a fascinovalo mě obsazení filmu. Všichni herci připomínali Rusy nejen chováním, ale i vizáží.

Citace obsahu z ČSFD Ztratili jsme Stalina (2017) | ČSFD.cz:

„5. března 1953 umírá muž. Tím mužem je Josef Stalin. Po jeho skonu vypuká v řadách jeho nejbližších naprostý zmatek a panika. Na to, co nastane po skonu velkého vůdce, se dosud báli jen pomyslet. Vždyť Lenin byl, je a bude vždy živý. Proč by nemohl i Stalin? Během jeho života se soustředili především na to, jak jej přežít. A teď se začnou naplno projevovat absurdní a pokřivené charaktery všech těchto Stalinových pohrobků. Začíná boj o veškerou moc nad komunistickou říší, která do této chvíle patřila jen a pouze brutálnímu diktátorovi. O nejvyšší post nebo aspoň o bezpečné místečko pod ním se perou ti, kteří se za dobu Stalinovy krutovlády dokázali zbavit jakéhokoli vlastního názoru. Stále se ujišťují, co by tomu nebo tamtomu řekl Stalin, a co by se jim za to asi tak mohlo stát. Povýšení? Gulag? Provaz? Koho se mají bát teď? Jedni kují pikle proti druhým a do toho společně organizují okázalý diktátorův pohřeb“.

Umíral sám, okolo něj se bojovalo o moc. Před 62 lety zemřel Stalin - iDNES.cz

Stalinova smrt: Vražda, nebo nedbalost?

Pohřeb Josifa Stalina – Svědci popsali smrt až tisíců nevinných lidí - Prima Zoom

dekorace ze dvora v Libiši

Malý krámek ve dvoře a Velikonoce na plotě. Už jsem se tady zmínila o své kamarádce Martě, která začala ani ne před rokem plést z proutí a je úspěšná. A protože znám krámek, který se v poslední době otvírá v Libiši téměř každou sobotu, jen z facebooku, udělali jsme si včera malý výlet. 

Vedle velikonočních dekorací jsou v krámku ve dvoře i stojany s originálními šperky, takže je co obdivovat. Na konci této galerie fotek najdete i fotky našeho nákupu krásných košíčků pro naše vnoučata. Byla to včera příjemná chvíle s povídáním nejen s kamarádkou, ale i s její rodinou, kterou také znám. 

Níže uvidíte velikonoční banner na plotě, už tady na blogu byly vánoční, který ve všední den přitahuje nejen dospělé, ale zastavují se zde i školky na procházce a děti obdivují i velkého proutěného zajíce, kterého autorka vytvořila právě pro tyhle chvíle. Největší radost je ta sdílená.

Mějte pohodovou neděli.