kousek Mrtvého moře

Včera se u nás konala cestovatelská přednáška o Izraeli. 
Naše dcera dokáže o cestách vyprávět tak poutavě, že jsem říkala, že už by mohla psát knihy.

Vyprávěli a i poslouchali naši malí "izraelci".  Došlo ale i na fotbal, výrobu padáků pro dinosaury, takže děda, který to vše vymyslel, musel běhat neustále s dětmi do patra na terasu, protože odtud se přece musí pouštět padáky, ne? 
Alánek běhal v tátově bundě, protože nikomu se nechtělo pro jeho bundu do auta. 
Děti by už nejraději seděly venku na zemi, ale na to fakt včera ještě nebylo.

Dostali jsme dárek přímo od Mrtvého moře. Dva kusy velmi zdravé soli a dcera podotkla: mami, a dalo to docela práci něco najít, protože urazit kousek z těch velkých kusů soli fakt nemáš šanci.

V souvislosti se solí jsme se dozvěděli zajímavou věc.

Běžně nesmíte ze zemí vyvážet mušle, kameny, či cokoliv, co jste si nekoupili a je za to velká pokuta, pokud to u vás najdou.

V Izraeli je to naprosto obráceně. Převést můžete cokoliv, co jste si sami našli a při kontrole musíte přesně říct, kolik těch kamenů či čehokoliv jiného máte, aby bylo jasné, že vám tam nikdo nemohl nic podstrčit a musíte opravdu potvrdit, že nic z toho jste si nekoupili, ani vám to nikdo nedal, že jste si to skutečně třeba z toho moře vzali sami. 
No, mají svoje skutečnosti, tak se člověk ani těmto přísným pravidlům a nařízením nediví. 
Mami, proto jsem ti ani nepřivezla žádné koření. Žádné jsem nekoupila, musela bych dokazovat, že jsem si ho do pytlíků nabrala sama a ne že jsem si koupila u prodejce jeho už připravené.

Ze soli máme oba s mým mužem radost a je to krásný a originální dárek.