(ne)vážně

Od včera přemýšlím, zda se na blogu věnovat kapku odbornému tématu či nikoliv. Ale jelikož se o mě toto téma s železnou pravidelností otírá, už jsem často zvažovala, že něco k tomuto napíšu, dokud si ještě to pamatuju ze svého minulého života. Dnes ráno jsem se rozhodla.
Vlastně jsem to nechtěla psát z důvodu, aby někdo neměl pocit, že jej poučuji.
Před možná deseti lety jsem psala pro veřejnost odborný článek na téma Kolik stojí zdravotní péče. Dnes už nemám samozřejmě relevantní data, tenkrát jsem si nechala udělat analýzy, dnes už se k takovým datům nedostanu. Ale i bez přesných finančních položek jde trochu nastínit, jak to vlastně je s veřejným zdravotním pojištěním. Všichni sypeme do systému a někteří hodně, a pak svorně nadáváme, že na něco nejsou peníze. Samozřejmě je i toto pravda, ale jen částečná. 
V České republice existuje solidární systém, přestože už se před lety jednalo o změně. Vize byla, že část prostředků, které sypeme do zdravotního systému (sociální je něco jiného), bude společná, tedy solidární a část půjde na osobní účet každého z nás, kde bude možnost si šetřit a přispívat si i víc, než je stanoveno zákonem a posléze použít tento účet na nadstandardní péči, která není ve zdravotní vyhlášce. Jak víte, změna systému neprošla.
A teď aspoň náznak, kolik stojí zdravotní péče. Před těmi deseti, možná i více lety stála ročně běžná základní zdravotní péče muže deset tisíc, ženy dvanáct. Zahrnovala ovšem jen preventivní péči na stomatologii, gynekologii, praktický lékař a 1x běžnou nemoc, jako je třeba chřipka. Pojištění státem hrazené, neznám přesnou částku v současné době, tedy pro děti, ženy na mateřské, důchodce, studenty, invalidní důchodce atd. však nepokryje ani tuto naprosto základní péči a my všichni ostatní, kteří jsme sypali či sypeme do systému, přispíváme na ten zbytek. 
Jsou pacienti, jejichž péče ovšem stojí měsíčně tisíce i sta tisíce a ti by si těžko i v případě osobních účtů na tuto péči našetřili. 
Já jsem vydělávala docela dost peněz, takže můj příspěvek do veřejného zdravotního pojištění byl vysoký a někdy i k pláči, kolik mi to odebere peněz, když já vůbec nečerpám téměř žádné prostředky!
To samozřejmě v této chvíli a minimálně dva roky už dávno není pravda a já čerpám se svými zdravotními problémy nemalé částky ze společných peněz. A to nehovořím o lécích, i když některé si hradím sama. V podstatě si hradím bez řečí i injekce, které mi pomáhají a rehabilitaci si hradím pořád. 
I já jsem pojištěnec, kterému zdravotní pojištění hradí stát, i když tam ještě nějaké malé částky odvádím.
S těmito znalostmi občas, když mohu, přispěju někomu i na nějaké nadstandardní léčení, které není zahrnuto do základního pojištění. 
Ten nadstandard závisí hlavně na tom, jak dokáže ošetřující lékař pro pojišťovny zdůvodnit nutnost tohoto nadstandardu. Pokud nic jiného běžného nepomáhá, je možné i předepsat tento standard. Mám ovšem zkušenost z minula, že většina lékařů se do tohoto nechce pouštět a ani nepouští a pacienti nevědí, že o to mohou požádat. Znám mnoho případů, kdy byla nadstandardní a tedy mnohem dražší léčba odsouhlasena.
Ale končím. Ještě toho mám v hlavě hodně, ale to by bylo asi na seriál. Mohla bych na blogu otevřít okénko zdravotnictví.
Já jsem byla zodpovědná za styk s veřejností a odpovídala na spoustu otázek týkající se zdravotní péče, takže vím.
A závěr? 
Já nevím. Rozhoupal mě možná Věruščin projekt, o kterém jsem psala, protože někdo jej mylně zařazuje právě do sféry zdravotnictví. Ale tenhle úžasný projekt nespadá ani do sociální a ani zdravotní sféry a je jen a jen na nás, jestli nám přijde natolik smysluplný, abychom jej podpořili.
Pokud jste někdo dočetli až sem, jsem ráda. 
Pokud ne, napsala jsem si to jen pro sebe, ale to nevadí. Je pro mě vždy očistné napsat o něčem, o čem přemýšlím.
Mějte krásný den.