trochu s nádechem léta

Celou neděli pršelo. Prudký déšť ustal až večer a já si konečně mohla poslechnout náš dešťový řetěz v reálu a nejen s konví vody. 

Příběh řetězu "made in Duškovi" jsem už tady psala, takže většina jej zná.

Tenhle můj úvod ovšem vůbec nevysvětluje ten nádech léta.

Já nic sladkého téměř nepeču, jednak, protože to nemám jíst a druhak můj muž léta tvrdí, že sladké nejí. No, trochu si nevšiml, že se mu chuť změnila a sladké nejí, když doma žádné není.

Stáňa mě svými muffiny s třešněmi trochu inspirovala a já vytáhla z mrazáku třešně z loňské úrody, kterých máme ještě dost a rozhodla jsem se upéct bublaninu. A tady je ten nádech léta, protože pro mě bublanina znamená léto. Pekla jsem v sobotu večer s tím, že ráno si celou bublaninku vyfotím.

Ráno ovšem už nebyla celá. No jo, můj muž nemá rád sladké.

A ještě u toho léta zůstanu.

K obědu jsem měli chuť na smaženou aljašskou tresku a můj muž si přál k tomu bramborový salát.

Hlavní bramborový salát je již tradičně jeho doména, ten já dělat nesmím, a na vánoce či svátky se jím zabývá několik hodin, a když byly děti malé, zadělával jej v "rokli".

Na mě doma zbyla výroba lehkých bramborových salátů, kterým říkám letní. Ráda je dělám, protože jsou rychlé, ráno vyrobím a k obědu už je uležen, a není to žádné nimrání. Tentokrát jsem salát oživila trochou na oleji osmahlé hlívy ústřičné a místo krémžské hořčice trošku majolky.

Byl vynikající, přestože můj muž trochu znejistěl z této kombinace. Co se týká jídla, je konzervativní.

Bublaninu jsem dělala třenou. Je vláčnější než piškotová. 
Používám recept z kuchařky, kterou mám snad už čtyřicet let. Nedávám jej sem, protože na bublaninu má asi každý svůj vlastní recept a můj není ničím zvláštní.

 Mějte pěkný nový týden i bez nádechu léta.