jak se plave na Bora Bora

Málokdy na blog dávám fotky jiné než svoje. Občas naší fotografky Terezy. 
Dnes jsem si vypůjčila její fotky našich plaváčků. 
Odjížděli jako naprostí neplavci a za jeden den se naučily krásně potápět.

Alan: maminko, už musíme vyplodat kloužek.

Babička dodává a taky úplně nové, jednou použité rukávky na plavání.

Chcete někdo úplně nové rukávky, dvoje - holčičí a klučičí? 

Téměř každý den dostávám fotky a videa z Kalifornie a Francouzské Polynésie. 
Jsem za to vděčná nejen proto, že vím, jak se daří našim dětem, ale takhle i trochu cestuju do míst, kam už se nepodívám, přestože nás dcera a zeť již několikrát na cesty zvali. Ale já už bych to nedala.

Teď to mám tedy dvojmo. Linda je v Indii, takže dostávám ještě zprávy z Indie. 

Zpočátku jsem kvůli Indii ani nespala. A nejen já i můj muž. 
Linda se připravila na Indii dobře. Plandavé mužské triko a volné kalhoty, přesto jako blondýna se světlou pletí byla zpočátku v obležení Indů, kteří jí nabízeli sňatek a ne vždy se chovali úctihodně jako k ženě. Po přejezdu do Dillí se to zlepšilo, ale stejně na to nesmím myslet. 
Jsem ráda za krátké zprávy typu: mami, jsem v pořádku.
 Ten, kdo doma vyrábí šílené konspirace, je můj muž. 
Nemůžu je poslouchat, protože bych si narušila svůj chatrný spánek ještě víc. 
Jsem ráda, že se Linda ozývá zhruba po dvou až třech dnech. 
Nemusím prudit sama a kontrolovat dítě, kterému bude za měsíc 31 let. 
Starost o děti nekončí jejich dospělostí. Vždyť to znáte. 
Možná máte ještě větší starost, než když byly malé a vy jste jejich trávení času mohli nějak ovlivňovat. 
Jsem ale moc ráda, že cestují. Tenkrát s námi si toho moc neužili a vzpomínám si, jak jsem někoho z nich musela nutit, když už mohli cestovat se školou tenkrát do Francie. 
Dnes létají po celém světě a tohle je jediné bohatství, které má člověk mít. Zážitky.

Indie foto Linda

Náš Jakub je zatím doma. Ale chystá se na hory do Rumunska, což teda pro můj klid taky není nic moc.

Vloni se stalo, že byli všichni tři najednou venku a někdy je jejich rozhodnutí kvůli ceně letenek tak rychlé, že to hned ani nevím. 
Volala jsem z nějakého důvodu Jakubovi a mluvili jsme spolu celkem dlouho. 
Po skončení mi přišla zpráva přes facebook. 
Mami, já jsem ti zapomněl říct, že jsem venku. 
Už ani nevím, kde to bylo. Snad Londýn nebo co.

Teď vás zvu do podmořského světa mezi bílé žraloky. A naše šikovné plaváčky. 

A tady kopíruju text Terezy: 

Lola se spřátelí vždycky všude. Tady třeba s 60 letou majitelkou ostrova. Každé ráno k ní chodí třídit mušle, zatímco my ostatní ještě spíme.
Tak zdravím všechny moje blízké a jen si přeju, abyste si to užili a těším se na vyprávění.