se štětcem v ruce

Po týdnu s dětmi jsme si dali opravdu oraz a já celý týden malovala. 
Už maluju na opravdická napnutá plátna jako velká holka. 
Zpočátku jsem se bála a kupovala jsem si plátna jen v bloku, které se odtrhávaly jako výkresy. 
Vyšly levněji.

Sice už jsem na dvě plátna natažená v rámu malovala, ale ty jsem dostala jako dárek.

Teď už si plátna kupuju, nebojím se, že je zničím.
Nakonec zrovna v tomto období je to už nebo teprve rok, což jsem zkusila malovat. 
A nebýt těžkého období loňského roku možná ani nikdy nezačnu.

V plenéru nemaluju, páč to neumím a taky už vidím, jak by můj muž stál netrpělivě a nervózně nade mnou několik hodin, než bych namalovala třeba to slunečnicové pole.

Takže si vše fotím a přiznávám, že něco už s tím záměrem, že to budu malovat. 
Malovat dokážu ale jen podle svých fotek, jak jsem zjistila. 
Musí to být něco, co jsem zažila a ne co zažil někdo jiný.

Mám pocit, že se trochu zlepšuju, i když s perspektivou jsem pořád na štíru. 
Moje sestra mi chtěla pomoct a řekla mi, že nějaký malíř maluje kvůli správné perspektivě přes nějakou mřížku.

Nijak mě to však neoslnilo, i když to bylo myšleno dobře, ale připadá mi to jako dnes módní malovaní podle čísel. 
Vycházejí z toho sice hezké obrazy, ale pro mě jsou bez duše.

Raději budu malovat normálně neuměle, tohle by mě nebavilo, navíc je to jednoduché.

Nepotřebuju si malovat obrazy jen pro ty obrazy, potřebuju malovat pro sebe, nepotřebuju malovat, co maluje každý, nepotřebuju to mít dokonalé. Jsem samozřejmě ráda, že se to líbí, ale není to pro mě priorita. Už je to natolik součást mého života, že bych malovala ať tak či tak.
Baví mě první tah štětcem, baví mě, jak výtvor zpočátku vypadá naprosto příšerně a mam pocit, že z tohohle se nemůžu vyhrabat, že z toho nic nebude a já si nadávám do volů, že jsem měla odvahu si myslet, že to dokážu a že je to snad snadné. Jako snadný vypadá totiž každý začátek, každá představa, a pak zjistíte, že to podle vašich představ nejde a nepůjde. 
Původní předloha či inspirace vypadá jinak, i když můj muž téměř vždy pozná, co mě inspirovalo.
A pak se to proměňuje a proměňuje a už začínám něco vidět.

První se jmenuje Za Prahou, druhý je Tajemná zahrada a nakonec Před kavárnou, nádvoří mého milovaného muzea.

P.S. Dnes ještě připomínám výzvu Hodiny. Všechny informace najdete na odkazu. Kdo máte chuť přidejte se. A Blondýnce děkuji, že se přidala jako první. Až vás bude víc, dám příspěvek s odkazy na vaše příspěvky. Přeji hezký den všem. Já dnes jedu v pracovním módu.