splněná touha...?

Určitě to všichni znáte. Po něčem dlouho toužíte. 
Sjíždíte antiky, starožitnictví, bazary, teda já ne fyzicky, na netu, ale tohle je zřejmě vzácnost. 
Pak přestanete toužit, páč to furt nikde není. 
Nejde o život, a tak zapomenete.

A když to přijde čirou náhodou k vám samo, přemýšlíte dva dny, zda to opravdu potřebujete.
Radíte se s mužem, ten není nadšený jako já, s dcerou: mami, to je krásné a za pakatel, a tak dlouho jsi po tom toužila, kup si to.
Tuhle krásu máme od pátku a já si ji ještě nestačila zažít.

Lolinka stolek celý umyla a vyčistila naprosto sama hned, když jej děda přivezl. U nás se nejen hrálo, ale i pomáhalo a pracovalo.
Potah na sedák jsme čistily spolu. Zamítla jsem šití nového potahu, protože takovou kvalitní tkanou látku nemám.

Při nějaké cestě do Paříže jsem se do tohohle stolku, teda podobného, pod telefon zamilovala u naší Lindy, která ho koupila někde na blešáku. Věděla jsem, že existuje, ale nikde na něj nenarazíš.

Toužila jsem po něm, a tak jsem ho hledala všude několik let.

Poslední dva roky jsem to vzdala a zapomněla.

Telefon byl vynalezen koncem 19. století, v té době se pravděpodobně začaly stolky vyrábět. 
Ale moc se jich najít nedá a ani repliky. 
Dnes už to nikdo nepotřebuje v době mobilních telefonů.

Ovšem ani my ne.

Ale já nekupuju jen věci, které potřebujeme.

Tereza mě před lety přihlásila na facebooku do skupiny Našlo se na půdě.

Mami, odhlas se, když budeš chtit, ale myslela jsem, že se ti to bude líbit, antik miluješ.

No, každý den mě tam dráždí spoustu krásných starých a starožitných věcí, ale odhlásit se nemůžu. Na to nemám pevnou vůli.

Nechodím na stránky cíleně, vlastně vůbec, zboží se mi samo nabízí. 
Občas se mi něco moc líbí, ale většinou nákup nestihnu, protože zájemců je hodně anebo nejsem tak urputná.

Tento stolek jsem stihla. O něj neměl nikdo zájem. Naprosto zbytečná věc. 
Mobilní telefon na něj pokládat nebudeš.

Lolinka, když ten stolek čistila, volá: 
babi, ten je tak krásný! Škoda, že nejsou dva, pro mě a pro Alánka.

Po umytí si dají na stolek náš designový originální telefon, který získal za design nějakou světovou cenu, a telefonují si.

Můj muž říká: oni mají na hraní ten telefon, který získal cenu?

Ano, uznávám, je to trochu barbarství, ale mají ho rádi od malinka.
Tak já jdu nakrmit morčata.