pozdrav za oceán podruhé

Holky začínají být druhý prázdninový týden značně drzé. 
Sotva slyší, že vstávám, začnou pískat, co pískat, začnou řvát jak na lesy, že chtějí snídat. 
No chlapy na mě už dávno obdivně nehvízdají, tak aspoň morčata. 
Je tady však velký rozdíl. 
Mužské hvízdání jsem vždy naprosto ignorovala, ovšem tady se můžu po prvním hvízdnutí přerazit, jak letím do kuchyně rychle připravit nějaký pamlsek.
Holky se špatně normálně fotí, hned se schovávají a ráno mě nenapadne si vzít foťák. 
Bez ranní kávy jsem nemožná, mám mozek mrtvého delfína, a kávu si dávám až po nakrmení dravé zvěře.
To je totiž jediná část dne, kdy by se fakt fotit daly, kdy na mě čekají a stojí snad na špičkách a nemohou se dočkat, co jim nesu. 
No každé ráno nálož všeho možného mrkev, kedlubna, kousek něčeho zeleného. 
Za hodinu pískají znovu, protože chtějí seno. 
Seno je po celé tělocvičně a nejde tomu zabránit, ať se snažíme, jak se snažíme.

A pak ještě několikrát za den řvou jak hyeny, takže ani nechodím kontrolovat, zda mají co jíst.

Akorát nám vadí, že není teď počasí, abychom je mohli dávat ven každý den. 
Minulý týden byly snad jen dvakrát a z toho jednou jen čtvrt hodiny, protože začalo pršet. 
Ono odchytávat je a přenášet je na zahradu, je docela oprus, takže ta čtvrt hodina nás teda oba otrávila. To nám trvala dýl ta příprava.

No je s nimi sranda. Včera byly hodinu venku, ale měla jsem nervy, aby jim tedy hlavně holé Lily nebyla přece jen zima, takové vedro nebylo. 
Ale nechtělo se jim vůbec domů.

Justýna na ně trochu žárlí, i když jí snídani dávám první. 
Jakmile slyší, jak na ně hezky mluvím, okamžitě začne mňoukat. 

Do teď jsem si myslela, že ani mňoukat neumí, většinou jen tak pípá jako odpověď na otázky, když na ni mluvím, a ráno mě takto zdraví.

Snad se tento týden počasí zlepší, abychom mohli holky pást.
Dnes končí druhý týden prázdnin. Ještě týden a holky nám budou chybět. 
Bude mi chybět to každodenní hvízdání na mě. No holky si mě pěkně ochočily. 
Když je přenášíme z domu ven a zpět, vždy se s nimi pomuchlujeme a už se ani nebrání. 
Chybí jim lidský kontakt. Lola je tahá furt. 
Nejraději chovám Lily. 
To její holé tělíčko a tak pořád teplé plné faldíčků mě fascinuje. 
A Rybička je moje favoritka už dávno, protože se známe nejdýl. 
Jen chlupatá Popelka se moc netulí. 
I když včera můj muž na mě volal: podívej, jak se tulí, jen nevím, kde má vlastně hlavu. 
Možná má raději chlapy. Něco vám pošeptám, aby Lola nevěděla. 
Popelka, když se rozdávala inteligence, podle mě nešla ani jednou. 
Místo ní šla asi Rybička a Lily.