rozzáření deštivého dne

Tak tuhle žlutou můžu. Dnes od rána prší, takže zářivá žlutá je akorát. 
Dnes se slunečnice za sluncem neotočí.

Takhle krásné slunečnicové pole jsem už dlouho neviděla. Možná nikdy.

V úterý jedeme do Prahy na pravidelné prohlídky k lékaři a před Prahou míjíme krásné slunečnicové pole.

Jen si povzdychnu: škoda, že není čas zastavit, to je nádhera a zpátky to bude na druhé straně. 
Tohle bych si asi namalovala.

Při cestě zpátky, kdy jsem dávno na slunečnice zapomněla, páč přemýšlím o tom, jak jsem se dnes zase pobavila s naší rodinnou lékařkou a sestřičkou, znám je léta a nejen z ordinace.

Za Prahou najednou můj muž sjíždí na druhou stranu a otáčí se zpátky.

Proč jedeš zpátky na Prahu?

No tam jsou ty slunečnice.

Polem se kocháme celkem dlouho oba a já cvakám a cvakám a pár fotek udělá můj muž, protože je větší. Ty fotky slunečnic zezadu jsou jeho. Já jsem malá a dosahuju sotva výšky těch slunečnic.

Tak se dnes pokochejte s námi.

Slunečnice stokrát jinak.
Kromě dnešních masáží je to vlastně jediné vyjetí z domu za celý týden. 
Jsme jen doma. Stihli jsme už konečně uklidit celý dům i hračky na zahradě. 
Jinak neděláme nic a odpočíváme po náročném programu s dětmi. 
Včera jsme sledovali úžasný film Obhájce. Po dlouhé době hodně zajímavý film, na který se určitě ještě jednou podíváme. Doporučuji. 
Jinak jsem měla celý tento týden štětec v ruce a namalovala jsem si i to slunečnicové pole a další dvě plátna. Po dvou měsících bez štětce a barev jsem po tom vysloveně toužila.
Mějte pěkný den s deštěm i bez deště.

A na závěr vtip, který mě po ránu pobavil.