příliš ortodoxní...

Tenhle příspěvek jsem psala v sobotu ráno a zachycuje přesně, jak jsem se v té chvíli cítila. Nebudu tedy měnit časovou linku v článku, i když už uplynulo několik dní.
Již jsem to slyšela vícekrát či četla od svých známých na facebooku o facebookových skupinách např. matek či milovníků koček a tak, kde se sdružují příliš ortodoxní členové, kteří dokáží ukamenovat jiného člena, aniž znají příběh či je vůbec zajímá.
Dosud jsem to sama nezažila. Jsem pouze ve skupině Našlo se na půdě, to už jsem tady psala a nenávistné komentáře se tady občas taky objeví a zničí nějakému prodejci prodej, ale zde jsou dobří správci skupiny, takže většinou včas takovou nesmyslnou diskusi vypnou. 
Bože, ať si každý prodává, co chce. I když mám třeba pocit, že nabídka se hodí spíše na skládku, co je mi po tom. Třeba najde kupce.
Ovšem tento týden jsem to sama zažila.
Přihlásila jsem se kvůli kamarádce s bílými koťaty do skupiny Prodej koček, protože ona to s facebookem moc neumí. Sama jsem se nabídla.
Nejdříve jsem dala inzerát na sbazar a po čase jedna bílá kočička dostala nový domov.
Věděla jsem, že facebook má větší sílu, nicméně jako člena skupiny vás někdo musí schválit a tady to trvalo snad deset dní.
A mně trvalo další čtyři dny, než jsem tam inzerát dala. V pátek. 
Měla jsem neblahé tušení či intuici, že to nemám dělat. Dnes, tj. sobota jsem po nenávistných komentářích nejdřív vypnula možnost komentovat, za půl minuty jsem odstranila inzerát a za další minutu jsem se ze skupiny s velkou parádou odhlásila. To šlo naštěstí bez schvalování ihned. 
Nevím, proč jsem to neudělala hned bez předchozích dvou zbytečných kroků.
Inzerát byl ve znění, že kamarádka prodá bílou kočičku, bílého a černého kocourka za 200,- Kč. Původně je chtěla dát zdarma, ale pak jí někdo poradil, že takhle si je vezme kdokoliv, za peníze je aspoň trochu jistota, že se dostanou do dobrých rukou. Můj muž zjistil navíc, že bílé kočky jsou celkem vzácnost. Já sama jsem bílou kočku viděla poprvé.
Od včera začalo spoustu negativních komentářů. Ani si je všechny nepamatuju, protože už konverzaci samozřejmě nevidím, ale byly stejně velmi podobné.
Útulky jsou plné koček a ona je prodává, fuj!
Vysvětluju proč.
Další - ježíš ona je množí, to je hrůza!
Vysvětluju, že nemnoží, že jen prostě nestihla sotva půlroční kotě vykastrovat. Prostě se stalo.
Na to je odpověď, ať si něco přečtu o kastraci. 
Ale já mám načteno už dávno, víc než třicet let při naší první kočce, proto vím, že nejvhodnější doba je až v půl roce a ne mrňavá malá koťátka. Už přestávám na komentáře odpovídat a bránit moji kamarádku. Nemá to vůbec žádný smysl a sama sebe bych už dávno nebránila.
A tak, to chvíli pokračuje a přes monitor se ně postupně vylévá stoupající nenávist, které vůbec nerozumím a začínám si něco myslet o blbcích a kravách. Po hodině vypínám možnost komentářů.
Za další minutu se rozhodnu a zruším svoje členství okamžitě.
Takovou oběť nejsem ochotná přinést.
Ještě že za chvíli jedu pryč. Zatím ta nenávist někam odteče.
Když jsem o tom četla, úplně jsem nevěřila. No vyzkoušela jsem si to na vlastní kůži.
Takže už žádné žádosti o členství, stačí mi Našlo se na půdě a Současnost a historie Mělníka.
Ale těch lidí, kterým stojí za to posílat nenávist na druhou stranu republiky, je mi vlastně líto. 
Na nenávistné komentáře týkající se veřejného života jsem si zvykla. Ale tohle je nevinné téma a i tady došlo k odsouzení bez znalosti příběhu. A pisatelek bylo během chvíle opravdu hodně.
Jsem ráda, že kolem mě na blogu jsou samí krásní lidé. Díky vám.
A ta moje láska milovaná a chlupatá se možná k tématu chuďato ani nehodí. 
Ale aspoň něco krásného v tomto příspěvku musí být a to vám posílám jako pozdrav.