zvonkohra

Cinkání mám ráda. Vlastně nevím, proč se tomu říká zvonkohra, když tam žádný zvonek ani není. 
Ale samozřejmě jsou i zvonkohry se zvonky.

Naše nová zvonkohra se octla u nás náhodou. 
Jak už to v našem životě bývá, má svůj příběh.

Možná vám bude připadat směšný, možná neuvěřitelný, ale já prostě v životě takhle někdy funguju.

Koukala jsem se minulý týden na nějaký krimi film, už jsem se na blogu zmiňovala, že to je jediný žánr, u kterého si odpočinu. 
Kde si vyčistím hlavu unavenou psaním a rozhovory, film mnou jen projde a já za hodinu nevím, kdo byl vrah.

Ani tady už nevím, co to bylo za film, ale podle zvonkohry našli pachatele únosu. 

Zvonkohra krásně hrála a já jsem si vzpomněla, že jsme vlastně na minulé zahradě zvonkohru měli, takovou bambusovou a měli jsme ten zvuk rádi. 
Byl slyšet až do domu. Kam se poděla, nevím.

Napadla mě tedy naprosto logická otázka. Proč nemáme zvonkohru?

Tuto otázku jsem položila i mému muži a šla okamžitě hledat zvonkohry. 

Já se s ničím dlouho necrcám. V tom je mezi námi rozdíl, můj muž by si to rozmýšlel ještě týden.

Výběr byl velký, ale nic originálního a měla jsem pocit, že většinu toho by si člověk vyrobil i sám a za desetinu ceny.

Když už něco, tak to musí být originální. Našla jsem dvě, které přicházely v úvahu a poslala emailem mému muži, aby si je mohl v klidu prohlédnout.

Bez dlouhého rozmýšlení vyhrála u nás tato víc než metr dlouhá zvonkohra z kovu a ze skla. 

Symbolizuje slunce a obíhající planety. Je možná kapku kýč, ale nás zaujalo to propracování do detailů a um. Odpovídala tomu i původní cena. 

Ale za tu bychom to pravděpodobně nekoupili.

Včera se tedy hledalo, kam s ní. 
Můj muž opět strašil, že budeme otáčet celý barák na jih.

No nakonec to tak nebylo.

Zvonkohra nádherně hraje a je ze zahrady slyšet do přízemí domu.

Dost jsme se u toho pobavili a zasmáli.

Povídám: víš, že se zvonkohry v oblastech, kde jsou tornáda, rozvěšují kolem domu? Upozorní to, že se blíží nebezpečí, ale samozřejmě nemají jen jednu.

No, tak to už jsem spokojený 😂, zazní odpověď. 

Jsem rád, že budeme vědět, kdy se blíží tornádo. 
Ježíš, a proč to přestalo hrát?

Všiml sis, že se nikde teď v této chvíli nehne ani lísteček? 
Jak by to teda mohlo hrát?!

A tak se objevil v našem životě opět další naprosto zbytečný kousek. 
A má to nespornou výhodu. 

Vítr je častěji než déšť. Nemusíme čekat, až zahraje náš dešťový řetěz.

Ale neskládá se vlastně život i z těchto malých zbytečností pro radost?