co mě zaujalo

Nejspíš jste všichni vystoupení Věrky z Divadla pod Palmovkou viděli a slyšeli. Nicméně si myslím, že zaslouží archivovat i tady na blogu. 
V tomto případě jsem trochu jako brouk Pytlík. 

Všechno vím, všechno znám, i jsem někde byla... 

Vše, o čem Věrka vypráví a co prožila, důvěrně znám, ať už z jejích knih, či přes časté zprávy, které si vyměňujeme a kde se aktuálně svěřujeme někdy s věcmi, které jsme jinde neřekly.
 Přesto jsem si vyprávění poslechla se zaujetím a jako kdybych všechno slyšela poprvé.

Sama mám zkušenosti s přednáškami a prezentacemi před publikem čítajícím dvě stě i více posluchačů, vystoupila jsem v televizním pořadu, jehož natáčení mi přineslo velký stres, takže si myslím, že umím ocenit povedená veřejná vystoupení. 

O to je cennější, když vypráví člověk o svém životě.

Věruško, mluvila jsi tak úžasně, z patra, páč vím, že na to se připravit nedá, že musím tvoje vystoupení sdílet na blog. A až mi bude někdy smutno, možná si ho poslechnu znovu.

Bylo to naprosto úžasné, přirozené a od srdce. 

Na to se nedá předem připravit, není na to scénář.

Děkuji ti, i já jsem si uvědomila, že vlastně po úraze na tom nejsem tak špatně. 
A i když to extra neprožívám a beru život, tak jak je, přesto jsem si spoustu věcí uvědomila po tvém krásném výstupu znovu. 

Ano, každý den je dar.

Kdo jste neviděli a neslyšeli, poslechněte si pro hezký den.