páteční

Letos nám prostě hromadné oslavy nevychází. Naposledy jsme se sešli začátkem června při oslavě narozenin mého muže. Takže se slaví narozeniny jen ve velmi úzkém kruhu a ve chvíli, kdy to prostě vyjde. 
Opět je někdo v zahraničí a další má práci. 

Nevadí, scházíme se na etapy a já si vlastně užiju každé naše dítě zvlášť, což taky není k zahození. Když je nás hodně, po rozloučení zjistím, že vlastně nevím skoro nic. Někdo začne něco vyprávět a už nestačí dopovědět konec. 
No prostě trochu Itálie, ale tu já miluju.

Včera přijela Linda, která měla narozeniny 29. července. Bylo to nejen o narozeninách, ale hlavně vyprávění o Indii, ze které se Linda zrovna vrátila. 

A vyprávění je nejvíc, protože se dozvíte věci, které nikde nenajdete. 

Upekla jsem třešňovou bublaninu převlečenou za dort a je tam vysypána 31, na kterou se musíte zaměřit, abyste ji viděli. Bublaninu jsem polila doma vyrobenou čokoládovou polevou a nakonec to byla moc dobrá kombinace chutí. 
Byl to trochu experiment, který vyšel.

Dnes vám chci ale hlavně představit dárek, který jsem objevila už koncem května. Hledám vždy brzo, protože chci něco originálního. 
Když jsem při hledání objevila tuto hrací skříňku , věděla jsem anebo doufala, že je to to pravé. 
A bylo. 
Linda měla radost a ještě jsem do té hrací skříňky vybrala skladbu Sound of silence od Simona a Garfungela a i tou jsem se trefila.

Ty malé hrnečky s obličeji jsem koupili jen jako srandu, připomínku na dětství, jen je děti měly o dost větší. Dvě malé zapékací misky se nám líbily. 
Obojí nakoupeno v Pepco.

Říkali jsme Lindě, ty hrnečky klidně rozdej, to je jen legrace. 
Ne, ty jsou krásné, já si je nechám.

Jo ty slunečnice jsou dárek od mého muže pro mě jako překvapení. 
Naaranžoval je do džbánu na pivo tak krásně, že já bych to líp neudělala. 
A jednou velkou vítal Lindu u vlaku, kterým přijela.

Mějte hezkou sobotu, my opět jedeme v pracovním módu.