prý rostou...

Vidím všude plné košíky, tak prý rostou.

Moji facebookoví přátelé ukazují plné koše, plechy, plné lednice nádherných krásných hub.

Nezávidím, jen obdivuji.

Tak opravdu rostou. No nevím, jak kde. 

Můj muž se vypravil v úterý na houby. Když rostou všude, tak snad i u nás.

Ptala jsem se, jestli chce velký košík či mu stačí malý.

Raději malý a vezmu si ještě igelitku pro jistotu.

Já jsem doma a sním o tom, že budeme mít míchanici z hub, něco naložím na kyselo a něco dám do mrazáku na omáčku. Jako asi před třemi lety naposledy.

Tak si krásně sním.

Já houby neumím vůbec sbírat, nevšimnu si nikdy ani muchomůrky a ani bych to nedala.

Za dvě a půl hodiny slyším otvírání branky.

No to je nějak brzy zpátky. 

Nemám ani prašivku. Ještě, že jsem si nevzal ten velký koš, to bych ho teda otráveně vláčel.

Aspoň jsem natrhal slunečnice do vázy, ať nepřijedu s prázdnou.

Povídám, jak krásně jsem si tady snila a už málem připravovala nálev a můj muž ukazuju naprosto prázdný košík a oba nás to na půl hodiny pobaví.

No tak na nás zbude jen hlíva ústřičná či žampiony. 
A ty krásné plané slunečnice, které vyrostly v kukuřičném poli.

Ve středu jsme byli po dlouhé době na masáži v Roudnici. Už tam jezdíme dva roky a vždy si naplánujeme, že se podíváme i na město, na zámek, který jsem fotila jen z dálky, dojdeme do galerie, ale pokaždé to dopadne stejně. 
Opět z toho sejde jako pokaždé. 
Jsme po masáži tak unavení, že si koupíme hotový oběd a jedeme domů.

Máme ale chuť na nějakou kulturu, páč týden jsme nikde nebyli. 
Ne, že by se tady nic nikde nekonalo, ale nejsou to akce, které by nám stály za to vypravit se večer na náměstí v tomto období dešťů. 
Za kulturou jedeme o víkendu.

Rozhodneme se, že jsme už dlouho neviděli nějaký zajímavý film. 
Začnu hledat na youtube, protože na televizi je nutné vyťukat vždy název filmu jako na počítači, takže hledání je tam dost obtížné.

Objevím film s Nicolasem Cagem, který mě zaujme. 

Rituál. Přiznávám, že rozhodne Cage, který je pro mě určitou zárukou kvality.

Jo, to jsem kdysi viděl, je to moc zajímavý film, ale už si ho moc nepamatuji, říká můj muž.

Po dlouhé době jsem viděla zajímavý film, který jsem sledovala se zatajeným dechem. 
Plný napětí, tajemna, ze kterého chvílemi běhá mráz po zádech, thriller bez násilí a střílení se šokujícím koncem.

Film, kde má smysl každá natočená scéna, kde nejsou zbytečné metry, film, od kterého si nemůžete odejít na záchod. 
Ještě, že to šlo na televizi na chvíli zastavit.

Konec vám neprozradím.

Kdo máte chuť, film je tady.

A ještě malá recenze, kterou jsem stáhla z netu. Teprve na závěr pochopíte, na čem je založená celá komunita, která žije na ostrově. 
Závěr je ovšem šokující, děsivý a nečekaný. 
Tento film si budu pamatovat dlouho.

P.S. Ještě malé doplnění ke hře . Zapomněla jsem napsat, že chci vylosovat tři z vás a zatím máte všichni zájem o stejné výtvory, asi se mi výběr tentokrát nepovedl. Prosím pište v komentářích dvě možnosti.

Mějte pěkný den.

Recenze:

Detektiv Edward Malus (Nicolas Cage) dostává druhou šanci poté, co se mu před lety nepodařilo při automobilové nehodě zachránit matku s dítětem. Jeho expřítelkyně Willow ho požádá o pomoc najít svou ztracenou dceru Rowan. Detektiv se vydává na malý ostrov v Pacifiku, kde Willow s Rowan žily v malé komunitě. Ta se řídí starými pohanskými zvyky a její členové popírají, že by zde Rowan někdy žila a pokud ano, tak je určitě mrtvá. Edward se zaplétá do sítě starodávných tradic a tajemství a čím víc se blíží k nalezení malé holčičky, tím víc se přibližuje k něčemu o čem je zakázané mluvit… k rituálu.