když v ráji prší ...

aneb kufříky se stavebnicemi.

Jeden den nám s dětmi na prázdninách pršelo. Sice jsme stihli dvě výstavy, kavárnu i bazén, ale stejně zbyl nějaký čas a úkoly z kreativních sešitů a malování nás už nebavilo.

Děti si přinesly z patra domu, kde mají uloženy hračky, jejichž počet po darování dětem do azylového domu se tedy dost zmenšil, hru Lodě, která je pro starší děti. 
Vytřídili jsme sice jen hračky, se kterými si nehrají, ale já jsem si uvědomila, že nové odpovídající jejich věku k nám nepřicházejí. 
Je logické, že s legem si budou hrát furt, takže odkládání k nám nehrozí. 
Lodě, o kterých jsem psala tady, neumějí a nemají na ně věk, ale dokázaly si vymyslet jak si hrát a zabavily se hraním víc než hodinu.

To mě vedlo k rozhodnutí, že musím něco nového k nám domů koupit.

Začala jsem brouzdat po netu, a jak jinak skončila jsem na Lidlu. 
Vybrala jsem dva druhy stavebnic, které se mi líbily a nemohla jsem se pro žádnou rozhodnout a obě zase vycházely už moc draho.

Rozhodla jsem se tedy pozvat Lolu a Alana, ať si vyberou sami. 
Už se nebouří, že vybírají něco, co si domů nevezmou. 
Pochopili, že i tady se potřebují s něčím hrát, takže je vybírání bavilo.

Rozhodli se pro jeden kufřík a měli velkou radost, když jsem řekla, že koupím oba dva. 
Byly v akci a vycházely cenově stejně jako druhá stavebnice, kterou jsem vybrala.

Ani jsem se původně nemínila prezentovat na blogu, ale když kufříky dorazily, 
uchvátily mě natolik, že jsem se přece jen rozhodla je dát sem jako tip na dárek.
Jen nemám ráda to rozdělení na dívčí a chlapecké. 
To vymezování předem, co má koho bavit.
Podle mě je jedno, kdo si s čím bude hrát. A dětem rozhodně taky.
Každý kufřík obsahuje 220 součástí na stavění. 
Nechtěla jsem je rozdělávat, to nechám na dětech, až přijedou.
Dnes se s nimi potkáme. 
Včera odjely na Moravu za prababičkou, mojí mamkou a my dnes vyrážíme za nimi.