jsem kočka kočka

Ahoj všichni, konečně mi taky dala jednou nějaký prostor. 

To jsou tady furt obrazy, divadlo, sněženky či ptáci, ale já nikde. 

Na její obranu musím říct, že na facebook mě dává celkem často a já mám radost, jak mě tam všichni chválí, jak jsem krásná a úžasná modelka. 
Zkrátka jsem kočka.

Jako tento týden a dokonce jsem se mohla i vyjádřit u mé koláže. 
Když šla panička v pondělí z venku, tak jsem na sebe upozorňovala celkem hlasitě, aby viděla, kde jsem, ale furt se točila dokola a neviděla mě. 
Byla zmatená, odkud na ni furt volám.

Nečekala mě tam. Už byla skoro v obýváku a všimla si, kde si začínám ustýlat.

Ježíši, a zas měla tu svoji blbou poznámku o tom, že přetékám...

Jakoby nestačilo, že, když o mně mluví, říká jezevec. 
No ještě, že mě oslovuje Justýnko. 
No jo, tady jsem ještě nespala, já vím, že je to v předsíni na tvoje kabelky, ale chtěla jsem si to vyzkoušet. 
A to je furt něco, jsem prý tlustá, ale taková jsem odjakživa, už od kotěte. 
A když někdo před pár dny řekl, že jsem zhubla, hned mi sahala na čelo a čumáček, jestli nejsem nemocná!

Tak já jako nevím, co vlastně teda chce. 

No, ale měla s tím místem na spaní pravdu. Přetékala jsem a bylo to nepohodlné. Asi tam už nepůjdu, i když se tam pěkně dívalo z okna a nemusela jsem vyskakovat bůhví kam.

Teď hodně často spávám na proutěném křesle v tělocvičně. To křeslo je tam teda pořád, ale spávat jsem na něm začala, až tam páníček odložil čerstvě povlečené polštářky, protože nevěděl, kam patří. Panička má smůlu, měla je hned dát na značku. Teď už jsou druhý týden moje a panička mi je nebere.

No oni taky už moc čerstvě teda nevypadají.

Zdraví Vaše Justýnka a snad zas někdy přijdu.