trochu děsivý zážitek

Jak pro koho asi. Je to přirozený řád světa, ale ani tohle racionální vysvětlení, kterým jsem se snažila přesvědčit sama sebe, mi ráno fakt nepomohlo.

Já vím, je to přirozené a v přírodě se to děje pořád. 
Přiznávám, že jsem možná v některých situacích dost útlocitná.

Tak se s vámi podělím o svůj včerejší ranní zážitek. Nebojte, bude bez fotek, ty jsem fakt naštěstí nestihla a byla jsem tak opařená a stála jako sloup, že by mě to ani nenapadlo.

Vyšla jsem ještě za tmy na zahradu a najednou přeletí nad naší zahradou velmi nízko tak ve výšce tří čtyř metrů dva ptáci, celkem velcí, žádná drobotina, jeden větší, jeden menší. 
Rychle přeletí s neobvyklým řevem, tak nezvyklým pro moje tichá rána, nad plotem na sousedovu zahradu.

Letí tak rychle, že si nestačím ve tmě všimnout, jestli je jeden z nich dravec či nikoliv, nicméně hned je jasné, že se jedná o boj. 
Nejdříve se naivně konejším, že jde třeba jen o drsnější námluvy. 

Je to nesmysl, já vím, na to je příliš brzo ráno.

Posléze si uvědomím, že jsem nahodilým, bez toho bych se teda obešla, svědkem zřejmě boje o život.

Menší se ve vzduchu otočí a velký jej opět pronásleduje. 
Oba letí rychle zpět nad naší zahradou a ztratí se mi z dohledu. 

Za okamžik z dálky slyším zoufalý křik a pláč, při kterém stydne krev v žilách.

Pak nastane naprosté hrobové ticho, které nepřeruší nic. 
Jen moje naivní myšlenka na to, že jsem měla něco udělat, nějak pomoct. 
Pro mě je to naprosto děsivé.

Tak sakra, námluvy to asi nebyly.

Na zpěv ptáků je ještě brzo a zrovna jak na potvoru neprojede po blízké jinak celkem frekventované silnici ani žádné auto, které by narušilo tu hroznou chvíli.

Tenhle zážitek jen tak nezapomenu.

Jo, jsem příliš citlivá, i když životem jsem neprocházela a neprocházím zrovna růžově a myslím si, že v jiných situacích jsem celkem tvrdá a jen tak něco mě nezlomí, ale to se musí týkat mě samotné, nikoliv mého okolí. 
I můj muž, když mu vypravím, co se mi ráno stalo, podotkne, 
no, to máš děsný zážitek.

Pro lepší den přidávám v úvodu tulipány, které konečně máme letos poprvé doma.
A doufám, že budu nadále prožívat jen svoje standardní rána a ptáci budou řvát jen proto, že už mají zase prázdná krmítka.