Kapucíni

Na včerejší vernisáž jsem se fakt moc těšila. Tahle témata mě zajímají odjakživa, i když nejsem věřící. Při vernisáži se vždy dozvíte víc, samotná výstava, byť bude jakkoliv zajímavá, vám nikdy tolik nedá.

Opět sem dávám informace prostřednictvím konceptu svého článku, který jsem právě odeslala. 

Když mě oslovil před vernisáží obrovský Kapucín a obdivoval můj foťák, který za to ale nestojí, neodolala jsem a požádala jsem ho o vyfocení. 
Ovšem celý se mi do objektivu nevešel, musela bych jít asi na druhý konec muzea, měřil totiž kolem dvou metrů a to jsem ještě netušila, že dalším návštěvníkem bude příslušník kapucínského řádu, který bude ještě o hlavu vyšší. 

Neodolala jsem a poprosila o pár slov toho prvního Kapucína, byl velmi příjemný a sympatický a já jsem se posléze dozvěděla, proč jsem mu byla hned sympatická s tím foťákem. Vše najdete článku. 

Pro sebe jsem si toho z výstavy moc nenafotila, páč bylo nabito, tak všude jsem musela odřezávat ruce a zadky a navíc tam byla tentokrát tma a já musela použít ke své lítosti blesk. 

Snad vás dnešní téma zaujme a případně obohatí stejně jako mě.

Výstava představuje působení kapucínského řádu v Mělníku

Slavnostní vernisáž v Regionálním muzeu Mělník otevřela ve čtvrtek 20. února výstavu s názvem Kapucíni na Mělníku. Výstavu, která je příznačně instalována v malém sále muzea, v dřívějším refektáři (společná jídelna) příslušníků kapucínského řádu, zahájila ředitelka muzea Miloslava Havlíčková a večerem provázel historik Lukáš Snopek. Slavnostní chvíli podtrhla recitace Jarmily Erbanové a sólový zpěv Lenky Knechtlové s klavírním doprovodem Nikol Sikorové.

Mezi desítkami návštěvníků byli i zástupci kapucínského řádu. Miroslav Pacifik Matějka z Brna je spoluautorem brožurky věnované významné osobnosti Českomoravské provincie kapucínů P. Serafínovi z Glucholaz, která byla na vernisáži představena.

Druhým zástupcem Kapucínů byl Bratr Serafín Beníček z pražského kláštera na Náměstí Republiky, který prozradil, jak se dnes žije u Kapucínů: „Do řádu jsem vstoupil v roce 1992 těsně po vojně. Zpočátku jsem neuvažoval o nějakém řeholním, natož kněžském životě, chtěl jsem mít rodinu. Rozhodnutí padlo jednoho večera, kdy jsem se cítil být povolán k řeholnímu životu. Tento večer mi změnil celý život. Můj běžný den začíná modlitbou a rozjímáním, následuje ranní mše svatá a odpoledne zpovídáme až do večerní mše. Večer máme různá společenství, náš klášter je celkem živý“. Kapucín Serafín se zajímá i o světské záležitosti a fascinuje jej fotografování, kterému se poslední měsíce věnuje. Překvapuje jej, co všechno se dá fotografií zachytit a tento zájem jej nabíjí. Blízká je mu příroda a architektura.

Nově otevřená expozice v muzeu odhaluje kousek zapomenuté mělnické historie a shrnuje dějiny kapucínské komunity v Mělníku mezi lety 1750 až 1950. Návštěvníky seznámí s fenoménem zasvěceného života, s dějinami kapucínského řádu a kapucínského hospice na Mělníku. Základ výstavy tvoří několik barokních skulptur, které dříve patřily do interiéru hospice a do muzejní prezentace daného tématu je nutné zahrnout i samotný výstavní sál se zachovaným barokním oltářem. Exponáty zapůjčila Provincie kapucínů v ČR a Římskokatolická farnost - Proboštství Mělník a město Mělník.

Ve vzpomínkách nejstarších dosud žijících mělnických rodáků jsou kapucíni spojeni s výukou náboženství a ve starších dobách byla v jejich kompetenci především péče o nemocné a chudé. Řád působil na Mělníku 200 let až do bezprávné likvidace mužských řeholí v Československu během roku 1950.

Expozici je možné navštívit do neděle 22. března. V neděli 15. března a v sobotu 21. března se uskuteční komentovaná prohlídka pod vedením kurátora výstavy Lukáše Snopka.
Marta Dušková

A doufám, že se na mě Bratr Serafín nebude zlobit, když sem jednu fotku s ním dám. 

Na ostatní se budete moci v případě zájmu podívat tady ,pravděpodobně dnes nebo zítra.

Mějte pěkný pátek.