krása západu

Včera jsem v první chvíli jen tak stála a zírala přes okno na tu krásu. 

Pak jsem volala na mého muže: pojď se podívat, to je nádhera.
Na chvíli jsme přerušili svoji naprosto prozaickou činnost, jako je úklid domu.

Teprve po chvíli mi došlo, že bych měla fotit. 
Západní stranu vlastně téměř nikdy nefotím a ani si nepamatuji, že bych takovou krásu z okna kdy viděla. 

Má to vícero důvodů. 
Východní stranu, tedy ranní červánky či východ slunce vidím ze zahrady a není možné to přehlédnout.

Západ je vidět jen z okna z obýváku či z patra, odkud jsem párkrát fotila koně. 

Na západě máme malý dvůr, kde se vlastně jen věší prádlo, ale protože se od našeho domu svažuje úroveň terénu hodně dolů, nic bych neviděla ani ze dvora a ani z ulice. 
Tohle je možné vidět jen z oken, která jsou výš. 
Navíc přes ulici jsou domy sousedů a i to mě odrazuje od focení, aby neměli pocit, že narušuju jejich soukromí. 

A v neposlední řadě okno v obýváku je obloženo různými dekoracemi a dvěma květináči a větrá se jen ventilačkou, takže než vše odstraním, abych mohla otevřít okno dokořán, kouzlo okamžiku je většinou pryč.

Včera jsem ale jednala rychle. Nejdříve jsem chtěla vyjít do patra, ale bála jsem se, abych to stihla a navíc by možná nebyly ty fotky tak zajímavé, protože bych fotila ze shora.

Tak jsem jen cvakala tu krásu. 
Kdyby to člověk namaloval, možná by to vypadalo jako kýč.

Včera byla celý den jen šeď a o sluneční paprsek člověk nezavadil.

A večer najednou tolik krásných barev.

Kochám se i teď na fotkách a jsem ráda, že jsem ty včerejší barvy zakonzervovala.
Mějte pěknou a třeba i barevnou sobotu.