neděle 12. ledna 2014

domácí mazlíčci a jiná milovaná havěť

Od dětství jsem žila se zvířaty a všemožnou havětí. Pes už je klasika, ale veverku jen tak někdo nemá. Navíc můj otec byl chovatel cizokrajného ptactva, takže s námi žili papoušci a jiní krásní ptáci. Nejraději vzpomínám na papouška žako, už nevím, jak se jmenoval, ale uměl napodobovat všechny zvuky jako např. vrzající dveře, štěkot psa, kašlání mého táty a hlasy všech členů naší početné rodiny. Vylítla jsem vždy z pokoje, když se ozvalo moje jméno a dotaz, co děláš? hlasem mámy, táty, bráchy či sestry. Pokaždé jsem naletěla. Bylo to velmi věrohodné. Ptáci neustále štěbetali a zpívali po celém domě a mně trvalo roky, než jsem začala slyšet ptáky v přírodě. Byla jsem vůči tomuto zvuku imunní. Jediné, co jsem nikdy v dětství nezažila jako rodinného příslušníka, byla kočka. Můj otec kočky nesnášel, stejně jako naši psy a já jsem tento nezájem či nelásku přebrala.
Když jsem měla svoji vlastní rodinu, opět tradičně k našim třem ratolestem přibyl pes. Později, jak děti rostly, žili s námi rybičky, želvy, morčata, křečci a dokonce můj syn pěstoval hlemýždě. Jo, zapomněla jsem na bílé myšky. To byl pro mě největší problém, myší se bojím, ale co bych pro svoje děti neudělala. Z veterináře se časem stal náš "přítel".
Jednou se stalo, že se naše "úžasná" sousedka potřebovala zbavit koťat a děti byly jistí a nadšení odběratelé. Byly mezi nimi i moje dvě dcery, a protože věděly, že kočky nesnáším, udělaly pelíšek na zahradě. Byl podzim a starší dcera na svoje narozeniny onemocněla. Měla jediné přání, na chvíli mít doma svoji kočičku. Povolila jsem a poprvé viděla to ubohé zmrzlé malé koťátko, celé olýsalé a svolila, že může zůstat pár dní, než se dostane z nejhoršího. Z pár dní bylo pár týdnů, ale když si o koťátko řekla moje známá, která přišla o kocourka, ráda jsem vyhověla. Bylo však už pozdě. Naše koťátko to považovalo za zradu a nové domácnosti se mstilo značkováním celého bytu včetně skříní s drahým oblečením. Takže mňoukající dáreček se octnul opět u nás, a když jsem viděla jeho nelíčenou radost a jak spořádaně utíká na svůj záchůdek, dostala jméno a mohla zůstat navždy. Pořád jsem kočky nemilovala, ale Čičinka, vím jméno bez nápadu, se stala prostě členem rodiny a miloval ji i náš pes. Byla vychovaná a spořádaná, věděla, že v noci se netoulá, ale spí, když se u nás prostíralo k obědu, vždy si sedala na židli, přestože s námi nikdy u stolu nejedla, ale co kdyby ..... Bylo to moc chytré zvíře, i když moje matka tvrdila, že s ní mluvím jako s člověkem, a proto jsem rozvinula její inteligenci. Měli jsme ji vice než deset let, a když se blížil její konec, ochotně jsme s mým mužem dle lékařů naprosto už beznadějně investovali do krevních testů a do léčby v nemocnici. Dlouho mi chyběla a nemohla jsem se ani podívat na fotografie s ní. Rozhodla jsem se, že už žádné zvíře nechci, protože se neumím smířit s jejich odchody a navíc neumím nahradit jedno zvíře druhým, protože vždy je to jedinečný tvor. Děti už vylétly z hnízda, takže jsem nemusela toto řešit ani kvůli nim.
Vše se však časem mělo změnit. V naší blízkosti žil soused s  několika kočkami, které chodily k nám na zahradu a občas jsem je pohladila. Soused měl kočky rád jen do okamžiku, než přišla nová lidská obyvatelka domu, která kočky rozhodně nemilovala. Zvířata začala utíkat a nechtěla domů. Justýnka byla nejvíc plachá a málokdy se nechala pohladit. Kočky jsou prý navázány na dům ne na člověka. A tady začíná příběh, který tuto pravdu přinejmenším zpochybňuje.
Měla jsem po banální operaci pravé ruky a pracovala tedy z domova. Bylo horké léto a dveře od domu byly otevřeny na zahradu. Po pár dnech mojí rekonvalescence jsem z haly uslyšela slabé mňoukání, to Justýna nesměle nakukovala. Po pár dnech se odvážila až do obýváku, kde jsem odpočívala. A nastal velký zlom. Nevím, jestli bych uvěřila, kdyby mi to někdo vyprávěl. Už u nás zůstala. Zpočátku jsme to brali jako provizorium, nebylo to naše svobodné rozhodnutí, Justýna si nás však vybrala. Po měsíci jsme jí pořídili záchůdek s Hello Kitty :-) a já pořád nevěřila, že se nevrátí ke svému původnímu majiteli. Občas tam postávala zmateně přede dveřmi, ale vždy přišla zpátky k nám. Koupili jsme nový dům a chystali se na stěhování. O Justýně se už nerozhodovalo, patřila k nám. Přečkala stěhování, i když to pro ní bylo těžké a po pár dnech zjistila, že tady je to její a pozorovat to šťastné zvíře opravdu obohacuje. Můj muž říká, že by chtěl být naší kočkou :-) Obecně mám však pořád raději psy. Justýnka je druhá výjimka.

3 komentáře:

  1. Krásný :) Tenhle příběh mě vždycky dostane :)
    Iveta

    OdpovědětVymazat
  2. Moc díky. Mně to ještě pořád překvapuje :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj, jmenuji se "Tina Petersen" Jsem z Odense v Dánsku. Byl jsem ženatý 9 let s Oliverem a oba jsme měli spolu dva (2) syny. Oliver byl můj milenec na střední škole, můj vysněný muž a já jsme ho milovali víc, než dokážou vyjádřit slova. Najednou můj manžel začal spát a dávat různé omluvy, proč se nemůže vrátit domů. Děti, které byly zvyklé být vždycky kolem svého otce, ho teď vidí ječmen. Začal mít vnější vztahy s jinými ženami a neuvažoval, jak se budou děti nebo já cítit.

    Celý můj svět byl otřesen a zdá se mi, že jsem ztratil jediného člověka, kterého jsem kdy miloval. To se ještě zhoršilo v okamžiku, kdy požádal o rozvod ... Snažil jsem se, co mohl, aby mu změnil názor a zůstal se mnou a dětmi, ale veškeré úsilí bylo marné. Prosil jsem a zkoušel všechno, ale nic nefungovalo.

    Průlom nastal, když mě někdo představil tomuto nádhernému, velkému kouzelníkovi, který mi nakonec pomohl ... Nikdy jsem nebyl fanouškem takovýchto věcí, ale prostě jsem se rozhodl neochotně vyzkoušet, protože jsem byl zoufalý a nezbylo mi na výběr ... Udělal zvláštní modlitby a použil kořeny a byliny ... Během dvou dnů mi Oliver zavolal a byl mi líto všech emocionálních traumatů, které mi způsobil, přestěhoval se zpět do domu a nadále šťastně žijeme jako jedna velká rodina. co úžasný zázrak doktor Zuzu udělal pro mě a moji rodinu. Pomohl mi také vyřešit můj problém s artritidou, se kterým se zabývám celá léta

    Představil jsem mu mnoho párů s problémy po celém světě a měli dobré zprávy ... Jsem pevně přesvědčen, že někdo tam potřebuje pomoc. Pro naléhavou pomoc jakéhokoli typu kontaktujte doktora Zuzu nyní prostřednictvím jeho e-mailu: doctorzuzutemple@gmail.com nebo WhatsApp ho na +2347013499818 a také kontaktujte doktora Zuzu na Viber prostřednictvím +2347013499818

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.