 |
| http://gabrielecirulli.github.io/2048/ |
Vím stoprocentně, že jsem závislá na kávě a to především ranní. Bez ranní kávy mám "vypadlý mozek" a nejsem schopná souvisle uvažovat. Mám i jiné neřesti, ale bez zapálené cigarety např. při celodenní poradě klidně vydržím. Bez kávy ne. Donedávna to byla myslím jediná moje závislost.
Logické hry na počítači hrajeme s mým mužem už dlouhou dobu. Sice při časově omezené hře, kde mi tikají hodiny, se stávám nepoužitelnou, nezvedám urputně vyzvánějící telefon, nerozhází mě ani připalující se guláš na plotně, letím k němu teprve, až skončí můj časový limit a snažím se napravit, co se dá (někdy za stálého míchání vyleju do .......), ale ta pravá závislost to nikdy nebyla. Tu jsem měla teprve poznat.
Vše se změnilo jediným emailem mé sestry. Odkaz na hru 2048 mě zpočátku nijak nevzrušil. Nechávalo mě klidnou i soutěžení mého muže s mojí sestrou. Nechápala jsem jej a nerozuměla jsem tomu, proč si posílají mms s obrazovkami svých počítačů..Nerozuměla jsem do té doby, než jsem tuhle hru (dle netu nejvíc návyková hra všech dob) začala hrát. Myslela jsem si, že v mém věku už nemůžu být gamblerem. Stalo se a v rodině jsme dva, tedy na jednu domácnost je to víc než dost. Matematice nerozumím, nemám tento druh inteligence, a zřejmě proto jsem také dlouho odolávala a nerozuměla této nepříčetné závislosti, kdy se ztrácí zdravý rozum a vy vidíte po několikahodinové hře čísilka, která je nutné složit logicky k sobě, i na televizní obrazovce místo téměř kultovního filmu Kill Bill.
Můj muž mi do práce volá velmi výjimečně, ne tak od doby, kdy zná 2048. Volá mi každé svoje vítězství. Já jsem začala hrát o hodně později, kdy už můj muž i moje sestra měli mnohá vítězství za sebou. A vzhledem ke své matematické negramotnosti jsem byla k sobě natolik kritická, že jsem věděla, že úrovně obou soupeřů nedosáhnu.
A pak se to stalo. Musím přiznat, že první poskládání čísel do součtu 2048 vlastně není vůbec moje zásluha, vůbec nevím, jak se to stalo.Ale už jsem v tom byla. Nadávala jsem mojí sestře každé ráno, kdy jsem utíkala na autobus do práce. Včas jsem se od hry neodrhla.
Od té doby jsem cíle dosáhla už několikrát, a pokud mám rozehráno dobře, nemohu odejít stejně jako můj muž, dokud hru nezkazím. Úrovně mého muže však těžko někdy dosáhnu, má již za sebou dvojnásobek 2048, dosáhl tedy mety 4096. To číslo pro mě však již tak magické není.
Současné heslo naší domácnosti je: počkej, jen dohraji a jdu vařit, dojdu s košem, dojdu pověsit prádlo, jdeme uklízet, zkrátka něco jdeme. Závislost je tedy už řízená. Už to tak běží rok a i do nového vkročíme s 2048 :-).
Takže do nového roku všem jen samé příjemné a neškodné závislosti, které tříbí mozek či jen baví. A ať jich je klidně 2048 :-)
Milá Marti, musím se smát..brzy mě Tě asi doma zakážou:o)) před chvílí jsem předčítala tvůj článek a manžel povídal, tak na to zapomeň:o)), stačí, že píšeš blog...a tak asi na 2048 zapomenu..co se týká oslavy Silvestra, tak já mám k tomuto dni trošku slavící povinnost...mám ke všemu ještě totiž narozeniny..takže musím:o)..ale předsevzetí jsem si dala naposledy před 3 lety,že si dojdu k očnímu a dodnes brýle ještě nemám:o)), tak už si je nedávám:o))...přeji Ti nádherný nový rok a budu se zase těšit na tvé super příspěvky, které mě vždycky moc pobaví...Inka
OdpovědětVymazatMilá Inko, moc děkuji za přízeň a dnes si mě velmi rozesmála:-) . Přeji Ti hezkou oslavu narozenin a a priori nemám nic proti oslavám Silvestra, ale to jsi pochopila. Také Ti přeji hezký nový rok a doufám, že zůstaneš mým čtenářem. Ještě jednou moc děkuji. Martina
Vymazat