život mě pořád překvapuje

A někdy dost nepříjemně.
Záležitostmi, které mě vůbec nenapadnou, že by se mohly stát.
Připadám si jako na divadle a dívám se a dívám a panebože, dnes je to o mně!!!
V úterý navečer zvoní bláznivě někdo u dveří, a protože je to čas příchodu mého muže, pomyslím si, že zkouší nový zvonek.
Ten původní zvonil jen na heslo, tak jsme jej konečně vyměnili.
Beru tedy pro jistotu klíče od branky a nevím, co mi brání volat, co zvoníš, jak na poplach, vždyť máš klíče.
Pod brankou zahlédnu kalhoty, které rozhodně nepatří do šatníku mého muže, a tak odemykám a doufám, že tam není nějaký opilý zoufalec, který opět hledá bývalou majitelku našeho domu.
Za brankou stojí příslušník policie a ve mně zatrne.
První, co mě napadne, že se něco stalo mému muži.
Již dvakrát během posledního měsíce jej odvážela rychlá záchranka do nemocnice, naposledy v ohrožení života.
Je totiž již spoustu let alergický na vosí či včelí píchnutí, od té doby, co jej píchla infikovaná vosa a ztratil imunitu.
Nechtělo se mi o tom psát, a teď to píšu jen pro vysvětlení mého úleku.
Policista se usmívá, a tak asi nenese nějakou smutnou zprávu.
Začne se mě ptát na moje iniciály a datum narození a já nějak hned pochopím, že je tady kvůli mě.
Panebože co jsem provedla?
Ne, nemám špatné svědomí, ale dnes, kdy vás mohou odsoudit pouze na základě znaleckých posudků bez přímých důkazů, vlastně nevíte, co vás může potkat.
Vy jste neprovedla naprosto nic!
Naopak jste se stala obětí trestného činu.
Jak obětí?!
Nepřipadám si jako oběť.
No byla zneužita vaše osobní data.
Vůbec mu nerozumím a nemohu se soustředit.
Ptá se mě na jména firem, která sídlí na jedné adrese v Praze, jména lidí, která bych měla možná znát a jména vězně, kam údajně měla moje a nejen moje, je nás hodně, osobní data dorazit.
Říká vám něco jméno vězně???
Ne, žádná jména mi nic neříkají.
Ani jména těch všech firem, která sídlí na stejné adrese.
Nebojte, vězeňská služba stačila údaje zadržet.
Cítíte se poškozená?
No, to fakt nevím.
Mám se cítit poškozená?
Vždyť jsem ani do této chvíle nevěděla, že moje osobní údaje někde cestují.
A teď mě něco napadá.
Na uvedené adrese ještě před časem sídlila firma, ve které jsem spoustu let pracovala a ta měla osobní údaje k dispozici a hlavně s nimi neustále musí pracovat.
Sděluji tedy, že tam nemají uvedenu firmu, které se dané období, o kterém je řeč, týká.
Přestěhovala se jinam před rokem.
Policista mi ukazuje seznam firem a i poškozených osob, abych viděla, že tam moje jméno figuruje.
A nejen mé.
Objevuji tři jména svých bývalých spolupracovníků.
No vypadá to zajímavě.
No, pojďme si domluvit termín, musíme to sepsat.
No, není to kousek od nás.
Služebna není město, které je v dosahu.
No, nevím, jak se k vám dostanu. Nejdřív to musím zjistit, páč pojedu sockama a pak termín zavolám.
Mám pro vás návrh. Co kdybych pro vás přijel v neděli, mám službu?
Ok, to bude pozdvižení na vsi.
Takže v neděli.
No mám o čem přemýšlet.
Zavírám branku a nevím, že právě přijel můj muž.
Policejní auto mu brání ve vjezdu domu.
Vystoupí z auta, aby požádal o uvolnění příjezdové cesty a v tom vidí, že od našeho domu odchází policista.
Ptá se, co se stalo?
Odpověď je: proč vás to zajímá?
No protože tam bydlím.
Aha vy jste manžel.
No tak už jste sám!
Mělo to být vtipné, ale můj muž zblednul.
Vtipálek nezná náš příběh.
Neví, co vše jsme už prožili...
Rychle napravuje dopad svého nejapného vtipu.
Nene nic se nestalo.
Vaše žena vám to vysvětlí.
Pachuť však zůstává
Opravdu hezký závěr úterý.
Můj muž mi otvírá z naší zásoby šampaňské.
Jen pro mě. Pro uklidnění....

Dnes je konečně neděle a já jsem se právě vrátila z policejní služebny.
Opravdu jsem byla odvezena a zase přivezena.
Sepisovali jme vše, co mohu k této záležitosti říct.
Konečně se dozvídám, jakou cestou doputovala moje osobní data do vězení.
Od úterý přemýšlím, zda měla být zneužita pro roli "bílého koně" či něco jiného nekalého, proč jinak by se dostala poštou až do vězení?
Vysvětlení je velmi prozaické.
A musím přiznat, že mě pobavilo.
Jedna z firem na inkriminované adrese totiž sbírala sběr od ostatních firem, pozor ne písemnosti určené na skart, ale skutečně sběr.
Paní, která měla tuto agendu na starosti, dávala část sběru svojí kamarádce pro dceru do školy.
Kamarádka při srovnání sběru objevila dvacet pět čistých zalepených obálek.
A už je to jako v té pohádce o kohoutkovi a slepičce.
Ta kamarádka měla kamarádku, která měla kamaráda ve vězení.
Vzala tedy milé čisté obálky a přinesla je kamarádce a kamarádka udělala balík a do balíku dala i 25 čistých zalepených obálek a poslala je kamarádovi do vězení, aby jí mohl psát dopisy.
A tak se stalo, že balík kontrolovala vězeňská služba a ta již inkriminované obálky rozlepila.
V každé obálce byl malý proužek papíru se jménem, příjmením, rodným číslem, a tak se z toho stal trestný čin, který policie vyšetřuje.
Vlastně se vůbec nic nestalo.
Jen jsem měla o čem od úterý přemýšlet až do dnešního dne.
Závěr se pravděpodobně nikdy nedozvím, ale žádná konspirace se nekonala.
Jen někdo líný nechtěl skartovat.
Ale zajímalo by mě k čemu ty proužky v zalepené obálce...