úterý 23. února 2021

šťastný tučňák, komiks, Afrika, jóga

Naprosto nesourodá slova, ale přece k sobě patří. 
Nikdy dřív jsem ponožky jako dárky nedávala, ale značka Dedoles to jsou úplně jiné ponožky. 
Vloni udělaly dětem velkou radost k Velikonocům, tak letos jsem si to zopakovala. 
Nejsou to obyčejné ponožky, nakonec tomu odpovídá i cena, pokud je nenakoupíte ve slevě jako já. 
Jsou to veselé ponožky pro děti a dospělé a každá je jiná. Tedy každá ponožka v páru je jiná. 
Tak třeba dnes tip pro někoho na dárek, mají z nich radost i dospělí. Výprodej ještě běží. Nechtěla jsem ponožky rozbalovat, tak některé fotky jsou staženy z webu. Já vím, že Velikonoce jsou ještě daleko, ale výprodej nepočká a dárky pro čtyři vnoučata vyjdou o poznání levněji.
A naprosto splňují velikonoční podmínku, něco nového na sebe, aby je nepokakal beránek.



Tak tady vám představuji šťastného tučňáka, téma komiks a jóga a samozřejmě Afrika. Mně připadají krásné a vloni z nich měli radost malí i větší. A na Dedoles najdete i spodní prádlo nejen ponožky.
Mějte pěkný den.

Níže ještě moje vyjádření ke včerejšímu příspěvku.


Dovolte mi ještě se vyjádřit ke včerejšímu příspěvku, do komentáře se mi to nevejde a původně jsem ani nechtěla pokračovat. Děkuji za všechna vaše vyjádření a pochopení, proč jsem vlastně tenhle článek v dobré víře, že možná někomu pomůže, psala. Musím ale reagovat, snažila jsem se na to vykašlat, ale nejde to, na anonymní příspěvek bez podpisu (příště takový příspěvek budu mazat), jehož autor evidentně nezná tento blog a ani mě, ale hned má potřebu kritizovat. Nepsala jsem příspěvek proto, aby někdo radil a upozorňoval na chyby, o kterých sami víme. Téma článku bylo jiné, než nemoc mého muže, ta tam byla jen pro ilustraci. Představte si naše pondělní ráno, no ráno, byla jedna hodina v noci a vy přemýšlíte, co dál a díváte se na někoho, kdo naprosto trpí bolestí a zamítá všechny možnosti vámi navrhované. Kontaktovat naše děti v Praze, ježíš ne, chrání nás, abychom se od nich náhodou nenakazily a ještě je budeš nutit jet z Prahy. Soused odjíždí ráno do práce, takže i tato varianta padá, a i když bydlíme ve vesnici už téměř 8 let, jsem spíše známá jako novinářka, než že bychom tady měli přátele.
Zavolám záchranku. Ježíš, je brzo nevolej, třeba se mi uleví. Záchranku volám v půl šesté a jak to dopadlo, jste si přečetli už ve včerejším článku. Tak čekám a hledám mezitím neurologické ordinace. Volat je brzo ani v sedm hodin mi to nikdo nebere. Přátelé, které máme v dosahu, spí, navíc je to totéž jako s dětmi, v dnešní době jsou pro mého muže v jeho věku spíše ohrožením než pomocí, ale přesto píšu aspoň sms. Když se dovolám do první ordinace a zkouším i na radu záchranky žádat o ošetření doma či případně nějaký odvoz, jsem samozřejmě odmítnuta a to i když se snažím v další ordinaci, ne dopravit se musí sám. Taxíka můj muž odmítá a ani nevím o žádné taxislužbě v dosahu. Rozhoduje se, že jede sám, nebude čekat, bolesti se stupňují a nenechá si to vymluvit ani přes mé zoufalství a strach. 
Naše rodinná lékařka sídlí v Praze a to byla poslední varianta, věděla jsem, že nám určitě pomůže jako vždy, ale i toto bylo zamítnuto.
Dnes je mému muži už o hodně lépe, koncem týdne jde na kontrolu. Ještě jednou děkuji za vaše zkušenosti. A anonym ať si laskavě kritiku bez znalosti věci a nevyžádané rady nechá na jiné fórum. Pokud budu chtít poradit, řeknu si o radu sama. Já také nikomu neradím, jak se má chovat či žít život.
Vy moji milí virtuální přátelé, promiňte mi, ale nemohla jsem si pomoct. Přeji vám pohodový den ve zdraví a bez nutnosti volat záchranku. A já jdu přeložit opět naše preventivní vyšetření v Praze, protože na cestu ještě není můj muž úplně v pořádku.  

15 komentářů:

  1. Možná to byl někdo z lékařského prostředí, nebo z prostředí záchranky, některé argumenty byly znalé věci. A to že komentoval jako anonymní se klidně může stát protože komentuje z jiného prohlížeče, což se stává, tam to rovnou hodí na blog to anonymní. Párkrát se mi to taky stalo a až třeba na fb jsem se dozvěděla kdo mi to komentoval. Proto bych ho hned nezatracovala. Znám tyhle věci moc dobře, pár takových nepříjemných zážitků mi muž už připravil a je to opravdu na hlavu a strach má člověk až na půdu....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, já neřeším anonymní komentář, těch je tady spoustu, ale že chybí podpis a znovu opakuji, nebylo to zaměřeno, teda ten článek na problém mého muže, mělo to být o tom, na co máme ze zákona právo. Měj pěkný den.

      Vymazat
  2. Jo, a ty Dedolesky dostala dcera a Bobule k vánocům. Dcera s jezevčíkama (mají ho doma) ale teď si nevzpomenu s čím je má Bobule.

    OdpovědětVymazat
  3. Ahojky,
    letos jsem dostala takové klasické ponožky, ale loni jsem měla pod stromečkem jedny knižní od kamarádky. Já jsem taky na Dedoles nakupovala, je to celkem originální a pěkný dárek:-) Měj se krásně!
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
  4. Veselé ponožky znám, ale zatím jsem na Dedoles nenakupovala.
    Marti, je dobře, že jsi včerejší článek napsala, myslím, že hodně z nás neví, na co má nárok. Já jsem psala o problémech mého muže, také mám o něj starost. Jsem moc ráda, že pomoc máme blízko a tak snad by to bylo rychle. V jihlavské nemocnici i v této době funguje urgent a muž tam musel na ošetření i v době, kdy měl covid. Informace mu zjistila jeho obvodní lékařka. Ale vím, že každý takovou možnost nemá.
    Jsem ráda, že je Tvému muži lépe.
    Přeji klidný den.

    OdpovědětVymazat
  5. Milá Marti, taky mi po přečtení toho anonymu /sama jsem, ptž hold nemám blog, ale i tak se podepíšu/ trochu spadla brada. Buď to byl zdravotník, nebo prostě prudič, který šel kolem. Já se té situace, akutně potřebovat pomoc, bojím hodně. Navíc jsem sama. A i když se tu odsuzuje, že Tvůj muž jel sám, já mu rozumím. Je to o rozhodnutí, mám takových jízd za sebou docela dost. Kdo nejezdí, nezhodnotí schopnost .. soudný člověk ví co dělá, a někdy není zbytí. Ptž každá možnost je špatně. K situaci, ve které jsme - už mi moc psychických sil nezbývá, jsou dny propadu a dny, kdy je líp .. a myslím na generace před námi, na války, které taky trvaly roky. A šlo o život každý den, daleko víc, než nám dnes. Přeji zdraví, zdraví a ještě zdraví.. Lenka kočka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, ty nejsi anonym už léta. Jsi Lenka kočka :-) Měj pěkný den.

      Vymazat
  6. Marti, ponožky jsou parádní. Dceři jsme je naježili pod stromek a měla z nich radost. Je to mladá 40 letá holka. Nicméně vnučky jí sdělily, že je na ně už stará a že jí je zabavují.
    K tomu včerejšímu komentáři. Také se mi občas objeví anonymní komentář, někdy je podepsán, jindy ne. Tady mi to připadá jako odpověď pracovníka ve zdravotnictví, který se hlavně pozastavuje nad tím, že tvůj muž řídil.
    Někdy není zbytí.
    Ten můj také se jednou odvezl z jedné středočeské obce, kde pracoval, na naší polikliniku. Tam ho vyšetřili, zavolali "rychlou" a pak mu dovolili jeden telefon. Zavolal mi, že leží a vezou ho s podezřením na infarkt do Motola. Když jsem si uvědomila, že jel po D5, kde je značný provoz a co se všechno mohlo stát ... naštěstí nestalo. Ale všichni strážní andělé asi měli to odpoledne pohotovost.
    Snachy tatínek také řídil a nebylo mu dobře. Zastavil se na pumpě.... a když už tam stál 4 hodiny, šla se obsluha podívat, proč je tam tak dlouho. Byl mrtev. Byl mladší než my a jediný jeho problém byl vysoký tlak.
    Tvému muži držím palce, aby se dostal do formy.
    Měj hezký den. 🍀

    OdpovědětVymazat
  7. Marti, opravdu veselé ponožky. Hlavně ty s tučňáky jsou "boží".
    Měj se fajn

    OdpovědětVymazat
  8. Marti ponožky jsou nádherné a manželovi přeji opravdu brzké uzdravení. Páteř bolí strašně, dobře to vím. Problémy se zdravotnictvím jsem popsala v minulém komentáři a už se k tomu nechci vracet. Hlavně ať je vše už jen lepší a lepší a je fakt, že člověk nechce otravovat druhé, tak většinou hledá řešení sám. U nás by to bylo stejné, jen že my už nemáme ani to auto... tak by zbyl jedině syn nebo to taxi...Přeji celé rodině příjemnější dny, než ty minulé.

    OdpovědětVymazat
  9. Marti, ponožky Dedoles a ostatní věci od nich znám a nakupuju tam opakovaně. Vždy jen ve slevě, což mají víckrát za rok. K vánocům dostali všichni ode mě mimo ručně pletených ponožek tyhle veselé od Dedoles. A rádi je nosí, i já. Přeju hodně zdraví manželovi i Tobě samozřejmě. Zdraví Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  10. Marti, loni jsem nadělovala dedolesky pod stromeček, kolegyním a sobě dokonce myši ;)). Manželovi přeji brzké uzdravení, vaše zkušenosti jsou smutné. Tak ještě jednou ať je lépe. J

    OdpovědětVymazat
  11. Marti, ponožky jsou fakt veselé, ale nějak nemám nikoho, komu by udělaly radost :o) Ty s tučňáky bych snad nosila sama :o)
    Moc ti přeji hezký den a manželovi rychlé uzdravení! Helena

    OdpovědětVymazat
  12. Martičko, ponožky Dedoles jsem kupovala k Vánocům mladým a vnučkám po dvou párech a nyní mám doma taky několik a jedny dokonce dvakrát, aby si vnučky mohly udělat dvě stejné, jenže jim je nemám, zatím, jak předat... Honzíkovi jsem koupila několik párů, aby ve školce oslnil, ten má ponožky s tygříkem, s tučňákama a dalš, i jedny ty tlusté, zimní.
    Ohledně toho článku o zdraví manžela si nejprve přečtu, včera jsem tu nebyla...
    Jiřina z N.
    sněženky jsou tak milé

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji všem za komentáře a mějte pěkný den.

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za návštěvu a za milé komentáře, které mi zde zanecháváte. Díky za váš čas.