V polovině ledna jsem psala článek o zajímavém projektu, na který jsem náhodou narazila. A ráda píšu o zajímavých projektech, i když jsou od sousedů a ne z Mělnicka. Moc se mi líbil a dnes mě napadlo, že by mohl zajímat i někoho z vás. Tak tady je článek. Nově organizace připravuje 1. března otevření komunitní zahrady, článek připravuji.
Malý farmář ve Velvarech je
nezisková organizace, která buduje komunitní místo, kde mohou žít zvířata i
lidé v harmonii. Na jednom místě je farmapark s morčaty, králíky,
slepičkami a kozičkami a vedle toho azyl pro nechtěná či handicapovaná venkovní
zvířátka.
Pro děti od 6 let je zde připraven Chovatelský kroužek,
který probíhá ve školním roce každé úterý od 15.30 hodin na adrese Petra
Bezruče 540, Velvary. Pro menší děti od 1,5 do 4 let jsou k dispozici Přírodní
dílničky. Kroužek je z části pohybový a z části tvořivý a podle
počasí se koná venku nebo vevnitř. Rodiče jsou přítomni jen jako občasná
podpora, dětem je dáváno co nejvíce prostoru. Od září 2025 se otevře venkovní
dětský klub na principech lesního klubu.
Neziskovou organizaci Malý
farmář je možné podpořit v jejich jedinečném poslání finančním darem,
adopcí zvířátek, dobrovolnictvím, materiální pomocí či pozváním zvířátka na
oběd. Jakákoliv podpora pomůže v dalším budování komunitního centra na pozemku
9 000 m2, kde je rovněž počítáno s kontaktními ohradami a voliérami.
Motto Malého farmáře:
Podrobné informace na webu Malý Farmář - Společně vytváříme místo, kde zvířata a lidé žijí v harmonii, a přitom učíme děti úctě a lásce k přírodě.
Kontakty email: info@maly-farmar.cz tel.: 603728801
Jak se ta doba změnila! Já jsem vyrostla na okraji města, kde téměř všichni chovali králíky, slepice, kozy, ovce, prase, mnozí měli v chlévě i krávu. Od dětství s tím byla spojená povinnost v hospodářství pomáhat. Sušit seno, kydat hnůj a starat se, aby měla zvířata i drůbež vše, co potřebují. Byla se vším spojená spousta práce a věděli jsme že máslo se nevyrábí v supermarketu. Ostatně dříve stejně žádné nebyly. Chovná zvířata a drůbež... nebyli jen mazlíčci, byla to i součást jídelníčku a tak jsme znali i druhou stránku chovu. Dnes se vše dětem předkládá opatrně, aby z toho neměly trauma a deprese. Věděli jsme že ten krásný králík jednou skončí na pekáči, že bude zabijačka...a vždy, že je se vším spousta práce a nebylo potřeba shánět žádné příspěvky. Kdo měl chov čehokoliv, musel se sám postarat o přísun krmiva sám. Tedy pokosit louku, usušit seno, mít brambory, řepu obilí. Nebyly zahrady s anglickým trávníkem, a záhony se zeleninou a tráva se sušila na seno. Ovoce u cest nikde nehnilo na stromech a o ty stromy se lidé starali, protože každá mez většinou někomu patřila. Vše se sklidilo. Přesto jsme přírodu od dětství milovali a milujeme ji dodnes. Je to život. Něco musí zemřít, aby to další mohlo žít...Přeji ti krásný den.
OdpovědětVymazatJak píše Jára, doba se hodně změnila, s tím nic nenaděláme. Tohle moc hezký počin.
OdpovědětVymazatPřeji příjemné dny, Marti. Helena