jen malá úvaha

Včera mi vyšel článek, třeba se vám bude líbit. Je to jen takové zamyšlení.

Mějte pohodový vstup do nového týdne.

Pozdrav je zdvořilost. Proč někdo na pozdrav neodpovídá?

Marta Dušková

Mám pocit, jako by pozdrav v poslední době ztrácel na důležitosti. Pozdrav nás moc nestojí a pořád si myslím, že je to základ zdvořilosti a úcty. 

Na pozdrav, ať už mě pozdraví kdokoliv, odpovídám vždy, a ještě přidávám úsměv. Ale v poslední době se setkávám s tím, že odpovědět na pozdrav už není samozřejmost. Stalo se mi, že mi několikrát neodpověděl vzdálenější soused či sousedka a v jednom případě jsem vlastně porušila i etiketu a pozdravila první mladšího. Když jsem už několikrát nedostala odpověď, přestala jsem dotyčného zdravit, přestalo mě to bavit.

Úlevné pro mě bylo, když jsem teď trávila po operaci čas v rehabilitačním zařízení, kde jsme se zdravili naprosto všichni i několikrát za den bez ohledu na nějakou hierarchii. Moc se mi to líbilo. Dřív se lidé víc zdravili a posledních pár let, co žijeme na vesnici, zjišťuju, že už to není taková samozřejmost. Přitom stačí tak málo a můžeme si zlepšit den. Pozdrav ovlivňuje základní vztahy, a i podle odborníků je pozdrav zdvořilost a odpovědět povinnost. Ignorování pozdravu jako by říkalo, že člověk není pro nás důležitý a někdo se tím může třeba i trápit. Přiznám se, že už jsem ve fázi, kdy o tom vůbec nepřemýšlím. Nechci, aby zůstaly špatné myšlenky u mě, to má být u toho, kdo na pozdrav neodpovídá.

Ladislav Špaček, který etiketu učí na přednáškách, vysvětluje: „Zdravíme nahlas a zřetelně, aby bylo jasné, co říkáme, a to tak nahlas, aby to náš protějšek zaznamenal. Trapné je jakési zamumlání, u kterého není jisté, co tím dotyčný myslí. Pozdrav je projev zájmu o druhého, je to milá pozornost vůči němu, proto ho doprovází úsměv a pohled do očí.“

Přednášku Ladislava Špačka jsem zažila před lety osobně při nějakém manažerském školení. Po několika měsících jsme se náhodou setkali při nákupu nějaké kosmetiky a hned jsem dostala pozdrav i s úsměvem, i když v první chvíli nevěděl, kam mě zařadit. I tak bylo s podivem, že si mě pamatoval.

Podle psychologů může ignorování pozdravu mít několik příčin a nemusí to vždy být úmysl ignorace, ale třeba jen obyčejná lidská slabost:

• Introvert – má mnoho pozitivních vlastností, ale někdy může mít pocit, že už vyčerpal zásobu slov na daný den.
• Člověk se sociální úzkostí – dotyčný by vás rád pozdravil, ale radši uteče s hlavou skloněnou k zemi.
• Roztržitý typ – známý, který vás minul a nepozdravil, vás možná neslyšel, protože měl v uších sluchátka a v hlavě myšlenky na oběd.
• Někdo, kdo má prostě špatný den – možná jste jen potkali někoho, kdo byl unavený nebo měl v hlavě samé starosti.
• Lidé s nízkým sebevědomím – někdo se možná bojí, že pozdrav nebude opětován, a raději se vyhne kontaktu.

Tak ahoj všem.