čirou náhodou aneb želví kůže

Musím přiznat, že já mám v krvi, asi po mém tátovi, trochu bohémství a trochu po nás potopa. 

Můj muž je naopak ten, kdo nás drží při zemi, abychom snad neskončili pod mostem, páč dobré časy, co se týká financí, u nás už byly. 

Teď já v důchodu a Pavel na nemocenské, takže nic moc, i když každý měsíc mám nějaký honorář z psaní pro noviny. Ale tady hodně nakupuju, jak víte 😁

Nákup tohoto úžasného a krásného melounu, který se mi nechce ani rozkrojit, byl opravdu omylem. Já bych ho samozřejmě koupila jen kvůli krásnému vzhledu. 

Navíc mám ráda exotické melouny, ten vodní klasický nemusím od dětství, ne že bych ho vysloveně nesnášela, ale opravdu jsou roky, kdy ho do pusy zkrátka nevezmu.

Myslím, že to způsobilo to vedro, i já mám mozek mrtvého delfína, páč jinak by ten meloun nekoupil. Prý tam byla cena 29 Kč a to je přece normálně za kus...

Říkám, bože ty jsi si myslel, že tento krásný exotický meloun, který jsem nikdy neviděla, páč já nakupuju málo, bude za pár šupů?!

No překvapení u pokladny cena za kilo mě nepřekvapuje, ale drama to není. Navíc můj muž je taky trochu bohém a zboží by už nevrátil. Nakonec nejde o život.

Je nádherný a všechny melouny kromě růžových mám fakt ráda. 
A tento chutná tak, jak vypadá. Prostě skvostně.

víkendové střípky

Malé postřehy z našeho víkendu. Stihli jsme slavit narozeniny, hrát karty s auty a Elzou, a hlavně se koupat, jíst meloun, popíjet víno a sedět dlouho do noci...
Vzhledem k děsným vedrům jsme vynechali jen grilování.

Alánek ozdobil buben, který vyrobil můj muž a já natírala. Jestli si vzpomínáte, byl tu před časem v plné parádě, A sluší mu to i s kloboukem, který mu půjčil Alan svůj.
Miluju rodinné sešlosti.

sandman v miniatuře

Letos to s tipy na dárky na blogu dost flákám. 

Tak po dlouhé době vizitník a náušnice na zakázku. Vloni jsem takto překvapila naši dceru Terezu a letos Lindu ke 30. narozeninám. Objednávám na Fleru, kde už mám zkušenost. 

Na vizitníku je fotografie z Lindina představení Sandman a také na náušnicích. 

Bylo to překvapení a radost a o to šlo. 

Mám ráda, když vymyslím něco originálního. 

I když tady se opakuju a vykrádám sama sebe. 

Mějte pěknou neděli.

 

život plyne jak voda...

Píseň Život je jen náhoda, ze které jsem ukradla název dnešního příspěvku, mám moc ráda a často si ji zpívám. 
Našla jsem na facebooku krásný text či radu a rozhodně tak krásně bych to nenapsala. Jak pravdivé, a protože jsem napůl Slovenka a slovenštinu mám ráda, dávám sem v originále. A je to skoro o mně. Už se takto chovám léta, život máme jenom jeden a zdržovat se naprostými zbytečnosti, které stejně nemohu napravit, lidé, kteří mě neznají, si o mně budou myslet stejně své a kdo má potřebu kritizovat a pomlouvat, bude to dělat, ať už udělám cokoliv..

Prestaňte sa strachovať o to, čo si iní o vás myslia a hovoria.

Nikdy by vás to nemalo zastaviť.

Slová nie sú nič iné, len slová.

Obliekajte sa, ako sa vám páči.

Vyjadrujte sa, ako chcete.

Počúvajte hudbu, ktorú chcete.

Tancujte, na čo chcete.

Jedzte, čo chcete...

Urobte to teraz.

Majte to teraz.

Žite teraz.

Dajte si šancu.

Smejte sa.

Plačte.

Lietajte.

Padnite...

Toto je váš život a môžete ho žiť tak, ako chcete, len nikomu neublížte.

Prestaňte sa potláčať a začnite žiť, pretože život máte len jeden.

Dobré ráno a krásny deň, plný života, priatelia 

P.S. Tento příspěvek už je starší a ani jsem netušila, jak bude souznít s tím včerejším. Toto v plánu nebylo.
Krásný víkend bez malých lidí přeji všem.

svět se zbláznil...

Zase jsem musela reagovat. Prostě já jiná nebudu. Tohle jsem napsala snad už před 14 dny a takže to není "horké" zboží. Dnes jsem se rozhodla, že jej zveřejním. Tentokrát jsem porušila svoje vlastní pravidla a přidala komentář pod příspěvek na facebooku Hate free. Některá kontroverzní témata rozebírám na blogu, to už znáte, ale komentuji minimálně. Zaprvé proto, že mi to nestojí za to a za druhé nejsem zvědavá na nenávistné komentáře na své zdi na facebooku. Chráním se vlastně jen tím, že komentuji ne pod svým osobním profilem, ale pod vyzobanou slunečnicí. Potřebu říct svoje v komentáři jsem měla možná třikrát. Tohle ani není kontroverzní téma, patří do šuplíku, co je nám po tom, co kdo ve svém životě dělá. Pořád mě překvapuje, co vše stojí za nenávistné komentáře. Promiňte, ale jiné slovo mě nenapadá, řeší se kdejaká píčovina. Já mám pro tyhle lidi příměr, který používám odjakživa, páč mám pocit, že vystihuje vše. Pro mě jsou to "malí" lidé. 
Naposledy mě nadzvedlo, když jsme s mým mužem sledovali celé dny drama v Thajsku s týmem malých fotbalistů uvízlých v jeskyni. Jako rodiče jsme to celkem dost prožívali. A i tohle stálo za hnusné komentáře: panebože to tady nebudeme nic jiného číst? ježíši potrestat toho trenéra apod. Další už se mi naštěstí vykouřilo z hlavy. Jsou mezi námi "trollové", kteří číhají na každý článek, aby ho mohli rozporovat a chrlit nenávist, jako v následujícím případě. 
Slova nechutné, zvrhlé, chudák dítě ... jen proto, že modelka kojila na molu??!! No a co? A nejhorší je, když podle těch komentářů zjistíte, že autor článek pořádně nečetl anebo jej nečetl vůbec a nezná příběh.
Myslím, že můj názor vystihuje komentář, který jsem si tentokrát nemohla odpustit:

 Málokdy se přidávám do diskuse, ale tady mi to nedá. Letos mi bude šedesát a mám tři děti. A abychom neukrátili naše dvě větší, jeli jsme zkrátka do pražské zoo ještě v šestinedělí a já klidně kojila na lavičce na očích všem a byl 88 rok. Bože, nedělejte z toho aféru, je to přirozené a pochybuji, že prso v tomto případě chlapi vnímají jako nějaký sexuální symbol. Naopak si myslím, že tohle je dobrá antikoncepce, ale hlavně je důležité, že dítě má hlad a zasycení je nejdůležitější, ať je to proboha kdekoliv i na molu a nemyslím si, že modelka potřebovala tento druh reklamy. Hawk.

původně nákup pro děti...

Výtvarných potřeb doma moc nemám, protože výtvarný talent mě fakt nepotkal. 
Babi, kromě vodovek nemáš jiné barvy, akrylové? 

Ne nemám.

Rozhodla jsem se tedy dokoupit. Na Lidlu jsme objevila akvarelové fixy, nakoupila akrylové barvy. 
A jukla na mě i malířská plátna. No nekup to.

Plátna měla zpoždění, ale už jsem začínala uvažovat, že to vše musím vyzkoušet, i když vůbec malovat neumím. Jako paletu jsem použila odložené úplně nové prkénko, který tady někdo zanechal. 
A možná je ta paleta sama o sobě náhodným výtvarným dílem. Líbí se mi.

Moje zahradní obrazy, obrázky před drahně lety z kůže a kožené šperky, to byl nejvyšší level mého "výtvarného" snažení. 

No a co, že to neumím, však nechci aspirovat na vystavení v Národní galerii.

Tak jsem to zkusila a začalo mě to bavit. Domnívám se tedy, že výtvarné výtvory Loly a Alana jsou lepší a dcera mi sdělila, že ty první dva pokusy jsou styl jako van Gogh 😊 Já jsem ale brala inspiraci ze svých vlastních fotografií. Nevím, jestli budu pokračovat. 
Ještě mám jeden rozpracovaný. Uvidím.

Asi je drzost tady ukazovat moje neumělé malůvky, ale do mého virtuálního deníku patří, že jsem se na stará kolena zbláznila.

Možná si k letošním šedesátinám budu přát malířský stojan...

P.S. Výtvarné potřeby budu muset ovšem dokoupit znovu.

zapomenuté poklady

Každý to máme jinak. Někdo má věci zasunuté a nikdy je nikomu neukázal a někdo je považuje za poklady, které stojí za vidění. V pozůstalosti jsme s mým mužem našli malé poklady, které jsme nikdy neviděli. I když k nim nemáme nějaký zvláštní vztah, přesto si myslíme, že je zapotřebí je uchovat pro budoucí generace. Jako například tato památka na první cestu do školy. Našla jsem pro ni i dobrý rámeček, který ladí s obsahem. Vůbec jsem nevěděla, že něco takového vůbec existovalo. 
Je zapotřebí to zachovat. A chtěla jsem to ukázat i vám. Je to z roku 1940.

K dalším fotkách však máme vztah, i když jsme je nikdy neviděli. 
Na fotkách je můj muž s bratrem, který už nežije.

A tady tahle fotka dýchá hodně minulosti. Pózuje praprababička a prapradědeček mého muže. Všechny nalezené poklady už mají své čestné místo na zdi.