co se vešlo do víkendu...

V sobotu byla výtvarka pod širým nebem, tak stojí za to představit některá díla. Vůbec by mě nenapadlo, že děti vytáhnou dávno zapomenuté kostky a budou si s nimi hrát venku. 

Takže reportáž prostřednictvím fotek.

Tohle byla sobota.

Tady jsou díla dětí. Teprve na fotce jsem si všimla, že Alánek svůj první výkres drží vzhůru nohama. Byl otrávený, co to mají holky za nápad, že se budou fotit malůvky, když on má zrovna jinou zábavu, tak jsem fotila rychle.

Alánek vyleze z vody, drkotá zuby, má fialové rty, balí se do osušky. 

Babi, plavky si ještě nesundám, já půjdu za chvíli znovu do bazénu...

V neděli bylo klasicky koupání a po obědě jsme odváželi Adélku k Báře na farmu. Děti měly zážitek nejen koupání v trochu větším bazénu, ale hlavně malá třídenní kuřátka.

Večer jsme četli a povídali a zkuste hádat, jaké bylo hlavní téma. Samozřejmě kuřátka. Děti pomáhaly při stěhování do nového bydlení, takže držely v ruce kuřátka několikrát.
Já jsem musela přidat svoje vzpomínky. 
Já a kuřátka, jak mě honily husy a zlém kohoutovi.

Tyhle příspěvky s dětmi zachycují momentky, za chvíli to bude minulost.

Mějte pěkný nový týden.

plný dům...

Jo, kapku nás přibylo. Na víkend se přidala Adélka, kamarádka Loly a Alana a navíc tady máme v péči Lily, Popelku a Princeznu. 

Asi někteří z vás vědí, že mluvím o morčatech, byla tady už několikrát v hlavní roli.

A nejsou to hlídací prázdniny, tedy chybí tam ta nutnost. 

Nejdřív bylo přání dětí a naše strávit spolu týden a pak si teprve rodiče vymysleli, jak stráví čas.

Už ve čtvrtek mi volala Lola: babičko, já se tak strašně těším!!!

A největší úspěch mají vodní bomby a večer hra schovávání a hledání červené kostky po zahradě.

Jo a taky je venku výtvarka, ale díla vám představím až v dalším příspěvku.
Mějte pěknou neděli.

  

 

ahoj prázdniny!

Jasně, že pro mě prázdniny už neplatí. Ještě velkou radost z prázdnin jsem zažívala, když byly naše tři děti školou povinné. Na prázdniny jsem se těšila a vždy tvrdila, že prázdniny jsou hlavně pro rodiče.

Ve čtvrtek jsme byli v nové kavárně na Mělníku na koncertě oblíbeného mělnického muzikanta Petra Bati a tam jsem zažila trochu prázdninový pocit. Ráda bych vám tady kavárnu s názvem Café živel představila. A jelikož už včera vyšel můj článek, můžete si prohlédnout více fotek, které na blog dát nemůžu, právě v deníku. Vím, že někteří z vás na Mělnicko jezdí, tak se vám třeba bude někdy hodit vědět o téhle vpravdě umělecké kavárně. 
Kavárna byla před koncertem plná lidí, takže jsem toho na blog moc nenafotila.

Všechny zajímavé informace najdete v mém článku, který přikládám.

Od včera jsou u nás děti, takže mám zpoždění ve čtení vašich blogů i odpovídání na komentáře, za které tímto děkuji.
Takže představuji vám Café živel.

Mějte pěknou sobotu.

Koncert Petra Bati zavoněl začátkem prázdnin
Marta Dušková

Komornímu koncertu Petra Bati a Ondřeji Lhotskému patřil čtvrteční večer 2. července v kavárně Café živel a voněl prázdninami, které právě začínají. Uvolnění po karanténě přináší opět možnost kulturního vyžití a pod širým nebem má svoje nezaměnitelné kouzlo a pohled na horu Říp je impozantní.

Petr Baťa je známý a oblíbený muzikant na Mělnicku, bluesman a spolu s ním se na koncertě představil i Ondřej Lhotský hrou na basu. Návštěvníci včetně malých dětí zaplnili celý zahradní prostor nově vzniklé kavárny, která je sama o sobě malým uměleckým prostorem.
Pořadatelem koncertu je v květnu nově otevřená kavárna s názvem Café Živel. Kavárna nenabízí jen běžný sortiment, ale i umělecký prostor. Je plná originálních uměleckých děl, je útulná s vnitřním i venkovním prostorem pro děti a posezením na zahrádce s vyhlídkou na Říp.

Silvia Belis, majitelka nové kavárny, odpovídá na otázku, proč zrovna Petr Baťa: „Baťa je silně spjatý s Mělníkem a chtěli jsme ukázat náš nový prostor mělnickým, takže se právě Petr Baťa nabízel. Koncert Petra Bati jsme už měli i v Galerii Ve Věži a koncert měl velký úspěch, takže jsme věděli, že určitě neuděláme chybu, když právě on zahájí naši kulturní sezónu. Další koncert bude v kavárně v září v rámci Mělnického vinobraní a návštěvníci se mohou těšit na písně Jiřího Konvrzka“.

Kavárna není jen klasickou kavárnou. Nabízí už svým prostorem kulturu a umění. „V kavárně máme stěnu, kde se střídají umělci a vystavují svoje díla. Každé tři měsíce tam budou viset tři díla jiného umělce. Chtěla bych oslovovat především výtvarníky z okolí, které bych ráda propagovala. Jinak to ostatní je stálá expozice, jsou to moje vlastní práce, dřevěné plastiky. Dlouho jsem uvažovala otevřít druhý podnik po zkušenostech s kavárnou v galerii Ve Věži“, doplňuje výtvarnice a kurátorka galerie Ve Věži Silvia Belis.

Koncept kavárny v galerii Ve Věži se natolik ujal, že by bylo škoda nezkusit to třeba ještě někde jinde. Podle slov výtvarnice a majitelky kavárny po narození syna pocítila potřebu otevřít nějaký prostor pro rodiny s dětmi, které by bylo místem setkávání a prostor v Ostruhové ulici k tomu přímo vybízel. Sousedství antikvariátu knih a gramofonových desek přispívá k variabilitě tohoto uměleckého prostředí.

kde se vzala, tu se vzala

bílá na naší zahradě. Když jsem ji tuhle hledala do výzvy, tak nikde nic. 

Nevěděla jsem, že lilie s poupaty na studni je bílá.

Vloni jsem psala, že jsme dostali z Ameriky dárek, pytel se 160 cibulkami květin. 
Zasadili a čekali. Občas někde něco vyrostlo, ale nechtělo kvést, jen vloni rozkvetlo něco málo červeného, už si ani nepamatuji, jak to vypadalo. 
Tohle se v květináči vloni ani nehnulo, až letos. 
Myslela jsem si, když to začalo vyrůstat, že je to lilie, ale v květináči byly cibule tři, vyrostla jen jedna. 

Proto jsem z té bílé překvapená.

Tahle fotka se mi moc nepovedlo, i když jsem měla u foťáku tunel proti slunci 😀 

Ale i tak se mi docela líbí.
Úvodní fotky jsem z dnešního rána, ostatní ze čtvrtka.

A aby to nebylo jen o lilii, tak ještě první maliny. 
Dnes jen rychlovka, kterou jsem si částečně připravila už včera. 
Teď ráno dopisuji článek ze včerejšího koncertu z nové kavárny, v 9 čekám návštěvu a odpoledne přijedou děti, takže není čas. 
Pokud to stihnu, zítra vám novou kavárnu představím.
Pěkný pátek.

a proč ne!!!

Po dlouhé době žádné pohlazení po duši, dnes žádné zahradní téma či výstava, ale opět po delší době něco kontroverzního. Téma, nad kterým jsem se zamýšlela poslední dny.
Mám a měla jsem vždy mezi nimi své přátele a považuji je za lidi stejného druhu, jako jsem já, už jsem o tom psala několikrát na blogu.
Navíc v době, kdy se rozvádí u nás 50% manželství po 3 až 5 letech, vůbec nechápu tuhle vleklou debatu. Já jsem pro manželství pro všechny a nechápu odpůrce, kteří mají pocit, že se zneváží tradiční manželství. Láska je jen jedna a tradiční manželství možná zahrabávají především rozvody.
Manželství gayů a leseb je uzákoněno už v 25 zemích a jsou zkušenosti, že žádným způsobem nenarušují tradici manželství.
Manželství a registrované partnerství není rozhodně totéž a není na stejné právní úrovni. Pokud dva lidé spolu žijí, ať už je to ten nebo ten, měli by mít stejná práva jako všichni ostatní. Osobně znám registrované partnerství gayů, kteří už dávno překonali hranici "rozvodovosti" 3-5 let a jejich krásné soužití by jim mohli závidět leckteří "tradiční" manželé.
Registrace platí u aut, registrujeme se ke zdravotní pojišťovně, či u praktického lékaře, tam je registrace na místě.
Registrace místo manželství není totéž. Uzavřením partnerství nevzniká nárok na společné jmění, nemohou si společně osvojit dítě, není nárok na vdovský důchod ... Musí si mezi sebou udělovat plné moci v naprosto běžném životě. A i kdyby jediné plus na povolení manželství byly právě ty děti, kterých jsou plné ústavy bez rodičovské lásky, stojí to za to. Znám i lesbický pár, který vychovává dítě. Šťastné dítě, což se ne vždy dá říct o dětech vyrůstajících v tradičních rodinách, ovšem bez základních práv pro dítě. Nebudu je tady vyjmenovávat, ale dítě ztrácí jistoty, na které by mělo mít nárok jako dítě v "normální" rodině. Bližší info si může přečíst v tomto článku. 
Navíc mezi odborníky - psychologové, pediatři, sociologové atd. - panuje jednoznačná shoda, že na dítě nemá žádný negativní vliv, pokud jej vychovávají dva otcové či dvě matky a tyto výzkumy se provádějí už od 70. let 20. století. Láska je přece jen jedna a je ve vztazích nejvíc.
Tak proč sakra ta sáhodlouhá debata?! 
Nikde jsem se nedočetla, čím gayové či lesbičky přesně ohrozí tradiční manželství. 
Možná tím, že sníží procento rozvodovosti?!
A myslím, že nikdo ani o tomto takto nepřemýšlí. Tedy odpůrci. Prostě manželství tradičně uzavírá muž a žena a hotovo a tradice by se neměly porušovat, že jo...
Bez ohledu na to, že už dávno ztratily svůj smysl či význam.
Tímhle mým článek ničemu nemůžu, to vím, jen jsem si musela napsat svůj názor.
Ještě by mě zajímalo, kolik odpůrců manželství gayů a lesbiček žije v manželství a kolik je jich rozvedeno.
Jsme lidé stejného druhu a máme naprosto stejné povinnosti, ale o právech se to fakt říct nedá.
Za mě tedy manželství pro všechny.
A pořád čekám na ten konkrétní důvod, proč ne... 
A ještě něco, vy náhodní "kolemjdoucí" z facebooku, nepište pod můj článek nenávistné komentáře. Budu je bez milosti mazat.
A vy všichni mí virtuální přátelé, vám pěkný den.

P.S. Ve včerejším článku jsem vyhlásila výzvu, tak pro ty, kdo nečetli, je tady.

nemám ráda

takové to sešněrování, hranice, které nejde překročit, striktně daná témata a ještě k tomu rozsah, který se musí dodržet. Většinu svého pracovního života jsem měla téměř úplnou svobodu rozhodování a mám ji i teď, co se týká psaní. 
Měla jsem štěstí.
Ale jsem hodný člověk, který pomůže, když je potřeba. 
V poslední době jsem byla několikrát požádána, zda se mi nechce do nějakého daného tématu (odpověď zněla: ne nechce, ale...), kde je rozsah článku tak mrňavý, že se mi nepovede se ani rozepsat a to nesnáším.
Minulý týden jsem opět kývla na téma na deset řádků!!! něco o zahrádkáři či hospodyňce, do kterého se mi vůbec, ale vůbec nechtělo a navíc je to do projektu, který vychází v tištěném deníku a já nevím vůbec, jak vypadá. 
Navíc proboha s kým tu storku udělám?!
Nakonec vznikla s Bárou, jak jinak, i když hospodyňkou bych ji nikdy nenazvala, i když teda je. 
Při focení jsme se docela nasmály a fotka, na které je Bára nejkrásnější, vznikla při mém několikerém zvolání:  
proboha neceň na mě zuby a zavři tu hubu!!!
Text jsem napsala podle hesel, který mi Bára poslala a docela se mi líbil. Dostala jsem však vynadáno, že jsem tam nezdůraznila některé důležité věci: tohle nejsem vůbec já!!!
Za prvé jsem měla problém s těmi deseti řádky, nakonec jsem to nacpala do čtrnácti a navíc téma bylo úplně jiné, tak musím publikovat tady.

A tohle je text, který jsem napsala do toho projektu Panorama: 

Období třešní, meruněk a jahod je obdobím zavařování zásob na zimu. Ne jinak to má i tisková mluvčí mělnického úřadu Barbora Walterová Benešová. Právě začátkem léta vyrábí marmelády z třešní a meruněk z vlastní zahrady, ale i z kupovaných jahod. Marmelády kombinuje s různými bylinkami, a tak vznikne třeba meruňková marmeláda s příchutí máty.

Barbora podotýká: „Chci mít zásobu vitamínů na zimu, a hlavně mě to baví. Já vlastně zavařuji úplně všechno i maso. Teď nakládám ořechovku“. 

Na ořechovku se sbírají ořechy na svatého Jana. Na jednu sklenici je zapotřebí 20-40 nezralých ořechů, dva litry alkoholu, nejlépe vodky, dva citrony, pomeranč, 1 badyán, 2 skořice, 3 kuličky nového koření a 30 hřebíčků. Natrhané ořechy se namočí na 24 hodin do čisté vody. Poté se voda slije a ořechy se nakrájí na půlky či čtvrtky dle velikosti, citrony a pomeranč rovněž na čtvrtky, vše se vloží do sklenice a za přidání koření se zalije alkoholem. Zavíčkované se nechá zrát na teplém místě v domě 4-6 týdnů.

A tohle publikováno nebylo a nebude, tak jen pro vás, co jsem do článku nedala z důvodu, o kterém píšu výše.
Předpokládám, že její slova vás nevyděsí, už jsem několikrát psala, že se Bára připravuje a syslí zásoby a na víc o blackoutu napsala i svoji předposlední knihu. 
"Snažím se zavařit všechno, zavařuju i maso, protože se připravuju na blackout, jsem prepper, chci mít zásobu vitamínů na zimu, baví mě to a hlavně se připravuju na konec světa, takže hromadím všechny zásoby".
Věčně jsem tázána, jak se připravuju já.
Nijak.
No a co budete dělat, kdyby to přišlo...?
No co myslíš? Pojedeme k tobě.

P.S. Výzva
Teď z jiného soudku. Napadla mě kamínková výzva. Ne kameny nebo kamínky nesbíráme, ale když už se octnou v naší blízkosti, nejsme s to je vyhodit. Někdy se octnou čirou náhodou jako minulý týden jeden dvoubarevný a my nevíme, kde se vzal. Občas nás nějaký někde zaujme a my jej přineseme domů. Jako můj muž kamínek, který vypadá jako brambora. Nebo jsme si jej přivezli z nějakých cest. Nebo nějaký dostaneme jako já od Loly.
Myslím, že takhle to má asi většina z nás. Tak jsem si říkala, že by možná bylo hezké některé z nich představit prostřednictvím fotek. Pro mě skrývají kameny tajemství, záhadu vzniku a přiznám se, mám je vlastně ráda. Takový malý kousek přírody.
Co vy na to? Přidáte se?
Pokud ano, začneme příští týden pondělí až neděle, od 6.7 do 12.7., abyste měli čas se s kamínky vyhrát.
Mějte pěknou středu.