převzato 5

              

aneb trochu smíchu pro lepší vykročení do nového týdne. 

Opět jsem něco posbírala, co se mi líbilo, tak snad se bude líbit i vám.

Mějte pěkný den.

P.S. Kdo jste neviděli, připravila jsem pro vás včera malou nadílku, tak pojďte hrát až do soboty.

Mikulášská nadílka aneb adventní soutěž

Vlastně jsem to vůbec neplánovala. Jen mi to tak vyšlo dnes na Mikuláše a na druhou adventní neděli. 

Zároveň má Sárinka půl narozky, tedy dnes je jí půl roku.

Teprve včera jsem si vzpomněla, že jsem slíbila před časem, že do konce roku ještě rozdám některé své neumělé výtvory, tedy pokud budete mít zájem.

To, že to vyšlo na Mikuláše, je náhoda.

Takže dávám do placu pár svých obrázků a budu moc ráda, když si některý vyberete. 

Všechny jsou malovány akrylem na plátně nataženém na dřevěném rámu, tedy až na jeden viz popis obrázků, takže lze ihned zavěsit. Teď maluju na menší plátna. 

Rozdám třem z vás a poprosím opět jako minule, budu zasílat přes zásilkovnu ne poštou.

Kdo máte zájem o dárek pod stromeček, dřív to asi nebude, zanechte komentář s názvem výtvoru, pro jistotu uveďte dvě možnosti, pod tímto příspěvkem do soboty 12. prosince . 

Mějte pěknou a pohodovou druhou adventní neděli.

A hrajeme.

Divné ráno velikost 24x30 cm

Léto v zahradě - poslední na plátně nataženém na sololitové desce, už na to nemaluju. 

Nutno přidělat háček, velikost 40 x 30 cm.

Poslední růže, velikost 24 x 30 cm.

Projasněný den, velikost 24x30 cm.

Podzim za plotem, velikost 30x30 cm.

Pohled na řeku, velikost 40x30 cm

neobvyklý čtvrtek aneb Sára má svou hlavu

A nemyslím neobvyklý tím, že napadl sníh. Tedy trochu sněhu. První a možná i poslední, uvidíme. 

Nafotila jsem jen pár fotek.

Čtvrtek byl jiný, ráno bez rituálů, trochu zmatené pro mě a hlavně pro Sárinku.

Ráno nemohla pochopit, proč nedostává snídani. Nejdřív stála a brečela u špajzu, pak u lednice, po té začala běhat po celé kuchyni s otazníky v očích. A nakonec začala mít bojový postoj, kdo máte kočky, víte, jak to vypadá. Mě to vždycky rozesměje. Ale teď to znamenalo: 

ty mi jako nedáš najíst!!!

Bylo mi jí líto a narušilo to naše ranní rituály. Nejedla od středečního večera. Před zákrokem nesměla. Kolem deváté hodiny jsme ji odevzdali do rukou paní doktorky, kterou jsme si vybrali na provedení zákroku. Sára ji trochu už zná, tak proto. Při nezbytné prohlídce a vážení byla moc hodná, ale když jsem ji zavřela zpátky do proutěné přenosky, vystrkovala na mě přes mříže pacičku a byla smutná. 

Jo jo, prožívám to fakt moc, uvědomuji si to, už jsem psala včera, že nevím proč. 

Není to první kastrace mazlíčka, kterou zažívám.

Když jsme odcházeli z ordinace a já se se Sárou loučila slovy, že brzy přijdu, ona jim už rozumí, jako rozuměla Justýnka (mimochodem často na ni vzpomínám a chybí mi), tak se paní doktorka i sestřička smály.

Po poledni se ozval telefonát, že si můžeme, pokud máme čas, pro Sárinku přijet. 

Jak jestli máme čas?! Čekali jsme na telefonát napjatě a nenechali bychom ji tam dýl, než to bylo nutné.

Když pro ni můj muž přijel, hned ho vítala vystrčenou tlapičkou z košíku. Dostali jsme od paní doktorky doporučení, která je zapotřebí dodržet a která se tedy ukázala být naprosto na prd. Sára má svou hlavu. První rada: nechat jí obleček z gázy co nejdéle, nejlépe deset dnů (hahahahaha) do vyndávání stehů po operaci. A nesmí skákat a běhat. No tak hned za půl hodiny vylezla po schodech do prvního patra a zas zpátky, byla zmatená, obleček se trochu sesunul, tak jí bránil v chůzi.

Jíst měla až v 6 hodin večer. Za chvíli chodila do kuchyně a fňukala u misky s vodou, páč jiné misky tam nebyly. Chodili jsme na střídačku za ní a kontrolovali ji, aby si neublížila. Ve tři hodiny jsem zaslechla z kuchyně nějaké podezřelé šramocení, tak tam běžím a Sára je na kuchyňské lince a hledá něco k jídlu. Snažím se ji uklidnit, měla by přece spát a hlavně neskákat! Když se výskok na linku opakuje za hodinu opět, je mi jasné, že hlady neusne. Poruším tedy další nařízení a dávám jí trochu najíst po čtvrté hodině. Sní to tak hladově, že jí ještě trochu přidám a děsím se, že bude zvracet, jak říkala doktorka.

Ona si spokojeně vyleze do patra a uloží se v ložnici, kde spolu spíme, na peřinu. Chodíme ji kontrolovat, zda je v pořádku a zda nezvrací. Konečně usne. Vzbudí se na 6 hodinu a jde konečně jíst pořádně a je celá šťastná. Ten obleček si už sundala z předních tlapek. No ten rozhodně moc dlouho nevydrží a to paní doktorka říkala, dnes vám ještě obleček po narkóze odpustí a dál uvidíte.

V noci si na mě lehne a já ji hladím a zjišťuji, že hladím jen krásnou hladkou srst bez překážek. Ráno nacházím nahoře před koupelnou sundaný obleček a pěkně rozložený.

V pátek ráno má horké tlapky, pravděpodobně zvýšená teplota, málo jí a jako u mimina čekáme celé dopoledne, jestli se záchůdek zaplní, víme, že je to důležité i bez zdůraznění paní doktorky. 

Odpoledne už všechno funguje, jak má, jen to ještě není ta naše veselá Sárinka. Spí v té proutěné přenosce, což je dost překvapivé, když s ní jezdí jen na veterinu. Večer už mi skáče po nohách a kouše mě láskyplně do ruky, když se k ní skloním. 

Dnes ráno jí nestačila jedna kapsička, takže se vše vrací do normálu.

Jo a paní doktorka říkala, že operace proběhla trochu s komplikacemi. Přestože váhu má normální, má vnitřní tuk... No jo za chvíli bude mít boky jako skříň, jako měla Justýnka. Britky jsou k tomu náchylné. 

Ježíši, já jsem se rozepsala! Omlouvám se všem, a kdo jste dočetli až sem, díky za výdrž.

Mějte pěknou sobotu.

P.S. Nefotila jsem vůbec, nakonec ten obleček bych na Sáře ani nestihla. Tak jen dokumentuju dnes ráno obleček a přenosku. Obleček jsem rozložila přesně, jak jsem ho našla před koupelnou.

nestíhám...

Nejdříve se omlouvám, že nereaguji na milé emaily od vás (Jiřinko a Růži, promiňte mi), neodpovídám na komentáře a mám i zpoždění ve čtení blogů, které čtu ráda. Včera jsem nestíhala vůbec nic kromě psaní článků do magazínu a péči o Sárinku, která už má zákrok za sebou. 

Paradoxně nevím, proč zrovna ji tolik prožívám, vždyť to není první kastrace, kterou s naším mazlíčkem zažívám. 

Je to proto, že jsem starší? Nebo proto, že s našim téměř půl ročním miminkem kvůli nastalé situaci trávím až na pár výjimek 24 hodin denně? Nevím. 

Čtvrteční zážitky popíšu v nejbližších dnech. 

Jen malá poznámka. 

Všechna doporučení milé paní lékařky nám byla úplně na prd. 

Sára se stejně chovala, jak sama uznala za vhodné. Ale o tom až příště.

Dnes sem dávám další rozhovor na dálku, který vyšel včera na Kanál eM a třeba bude zajímat i vás, jak se teď žije ve Španělsku.

Dávám sem i fotografie z archivu studentky. 

Všechny další informace najdete v článku, který na blog kopíruju. 

Mějte pěkný pátek.

Studium a advent ve španělské karanténě

Marta Dušková

aneb postřehy studentky magisterského studia, mělnické rodačky, která zahájila letos studijní rok stáží na univerzitě ve Španělsku ve městě Huelva, které leží v západní Andalusii. První část španělských zážitků najdete zde .

Opět respektujeme přání studentky nezveřejnit její jméno. Je to moje kamarádka a náš rozhovor na dálku se uskutečnil formou otázek a odpovědí a pro udržení autenticity jsem se rozhodla formát zachovat.

1) Jak se studuje v zahraničí v době nouzového stavu?

Studium ve Španělsku spíše připomíná studium na střední škole. V Česku jsou seminárky nebo prezentace, a potom už jen zápočet a zkouška. Tady se klade důraz na aktivitu během celého semestru. V praxi to znamená, že i v předmětu, ve kterém není zkouška, máme hodně úkolů, dotazníků, čtení knih. Ale nikam nemůžeme cestovat, tak máme víc času na školu. 

V této situaci si nedokážu představit, že bych žila "klasický Erasmus life". Online studium je náročnější. Ale učitelům to tak asi nepřijde a zásobují nás úkoly více než při prezenční výuce a nejsou to úkoly na deset minut.

2) Jak vypadají omezení či nařízení týkající se volného pohybu, co je zavřeno, restaurace, služby jako kadeřnictví apod., kolik osob se smí shromažďovat, pořádají se akce?

Zákaz volného pohybu je od 22:00 do 7:00 hodin. Bary, restaurace, kavárny a všechny služby (banky, kadeřnictví, posilovny, obchody s oblečením…) jsou otevřené pouze do 18:00, obchody s potravinami do 21:30 hodin.

Shromažďovat se lidé mohou do počtu 6 osob. Slyšela jsem v televizi, že na Vánoce bude moci být pouze 6 osob v domě/v bytě. Ale jak je vidět na fotkách, moc se to neřeší, náměstí jsou plná, rozestupy se sice řeší, ale lidé jsou v klidu a nestresují.

Ani proti nošení roušek se výrazně neprotestuje, lidé si na to zvykli, nakonec roušky se tady nosí bez přerušení od března. Naučili se s tím žít a přijde jim to normální.
A nám také, když musíte, zvyknete si. Přeci to neděláme jen kvůli sobě, ale i ostatním.

Akce se nepořádají, alespoň ne takové, o kterých by se předem vědělo. Ale lidé věděli o rozsvícení světel na náměstí a u Španělů je těžší zakázat shromažďování, jsou hodně společenští. Byla jsem svědkem cvičení před radnicí s heslem "Cvičením ke zdraví" a policie přihlížela zpovzdálí.
Obchody jsou otevřené všechny, pokud vím. Ale lidé stále i přes zkrácenou otevírací dobu dodržují siestu. Obchody mají otevřeno do 14:00 a potom na hodinu a půl v 16:30 hodin. Všechno je v poklidu, žádný spěch.

V kavárnách stále vysedávají lidé v hojném počtu, ale dodržuje se počet 6 osob u stolu. A i na konci listopadu jsou předzahrádky otevřené.

Co se týká počasí, Huelva je jedno z nejjižnějších měst ve Španělsku a teploty jsou stále vysoké, minulý týden 26 stupňů, ale běžně je 20 stupňů.

Jelikož žijeme jako Erasmus studenti v bublině, nemám přesné informace o počtu nakažených ve Španělsku, jen vím, že v Huelvě se počty snižují. K tomu přispělo i uzavření měst a vesnic. Přemísťovat se mohou osoby jen v případě práce nebo dojíždění domů.

3) Online výuka je i ve Španělsku. Jak probíhá? Chybí ti osobní kontakt? A co jazyková bariéra?

Výuka probíhá přes Zoom nebo Teams. Učitelé jsou „na značkách“ v přesný čas, jejich kamery jsou zapnuté, sdílejí obrazovku s prezentacemi. Jsou hodně tolerantní, pokud něco nefunguje, snaží se pomoct. Výuka probíhá celkem běžně zadávání úkolů, diskuze, konzultace. Každý učitel má jiné metody, v některých hodinách učitelé více zapojují studenty, ptají se na názory či v týmech řešíme úkoly dle zadání.

V jiném předmětu čtení knih musíme být připraveni na hodinu předem vzhledem k diskuzi o dané kapitole z knihy. Jinde (ekonometrie) pracujeme s programem, což je těžší. Musíme sledovat, co učitel přes sdílenou obrazovku dělá, zároveň si psát poznámky a současně pracovat v programu. Ale všichni učitelé jsou vstřícní, jednají s námi rovnocenně a fungují jako poradci.

Osobní kontakt nám všem chybí moc. Vždy jsme rádi, když jdeme na kávu, když už ne na party :D a alespoň jednou nebo dvakrát týdně si popovídáme anglicky. Výuka v cizím jazyce je super, ale angličtinu nepoužívám tak intenzivně jako za normálních okolností. Ale neztěžuji si, beru to, jak to je, jsem šťastná, že mohu tuto životní zkušenost zažít i v této nelehké době.

Jazyková bariéra už není. Po dvou a půl měsících jsem si zvykla na španělský akcent. Složitější je komunikace s Francouzi, se kterými mám společné předměty, těm je těžší někdy porozumět...

4) Jak vnímají Španělé advent?

Ač je Huelva na španělské poměry celkem malé město, zdá se mi tu výzdoba velmi bohatá, je snad v každé ulici. Ve srovnání s Českem se zde používají železné umělé kužele místo klasického "živého" stromu. Když jsem poprvé viděla výzdobu, tak mě napadlo, že vynaložené finanční prostředky by se daly využít lépe obzvlášť v této době.

Připomínka nastupujícího adventu je všude, ale asi je to počasím, já si to osobně moc neuvědomuji.

Děkuji za zajímavý rozhovor na dálku a zdravím do Španělska.

světla v domě

Pokračování prezentace našeho dekorování domu. 

Ne, že by to bylo k chlubení, ale dokumentuji každý rok vlastně hlavně pro sebe, páč zapomínám. Občas se dívám na fotky z minulého roku, jaké byla třeba barva vánočních ozdob na girlandě na schodech. Jinak se nám výzdoba až tak nemění. Začala jsem se trochu krotit a přestala jsem nakupovat každý rok nové ozdoby a dekorace. Byla to moje adventní tradice a ráda jsem překvapovala děti. Zdobila jsem stromek v noci před Štědrým dnem a děti ráno běžely natěšené, jaký stromeček přinesl Ježíšek. Dodržování této tradice vyžadovaly, i když už byly téměř dospělé. Navzájem se budily a ještě v noci se chodily dívat na stromeček, i když ve tmě toho moc neviděly.

Dnes bych si s ozdobami mohla otevřít stánek na trhu. Mám všechny možné barvy. Občas ozdoby půjčuju a ne vždy se mi všechny vrátí. Tak možná přijde čas, kdy si budu moct koupit zase nějakou novou sadu. Akorát barvy mám všechny možné. Najdete u mě kromě tradičních barev také bílou, černou, zelenou, oranžovou...

Dnes dávám další kus ozdobeného domu. Není to zdaleka vše, ale někde se dost blbě fotí, na vrátka na věnec jsem se ještě nešla podívat a to můj muž zavěsil už v pondělí. A nějak mi nezbývá čas ani na to focení. Nebo možná chuť?

Některé fotky se povedly míň, některé víc, ale všechny doufám připomínají atmosféru adventu.

Mějte pěknou a pohodovou středu.

původně jsem si myslela,

že na blog nebudu dávat, co je dnes za den. Myslím, že většina z nás o něm ví a možná máme pocit, že se nás tohle vůbec netýká. 

No, ať už je to jakkoliv, rozhodla jsem se nakonec článek psaný do našeho magazínu, který vyjde dnes, dát, protože zatím jsem sem dávala všechny významné dny, o kterých jsem psala.

Tak proč ne tento. Na dnešek stejně nemám připraveno vlastně žádné téma a právě jsem teď ráno dopsala třetí článek, takže upřímně psaní mám docela dost.

Jo, já vím, že úvodní foto s tématem vůbec nesouvisí a svíčky naší Terezy už jste včera viděli, ale jednak nemám momentálně žádné foto, které by souviselo a to co bude na Kanál eM, sem nechci dávat a navíc jsem chtěla, aby se svíčky ještě jednou zaskvěly v plné kráse. Mám z nich velkou radost. Teri, ještě jednou děkuji.

Všem přeji pohodové úterý.

Dnes si připomínáme den boje proti AIDS

Marta Dušková

Světový den boje proti AIDS připadá na 1. prosince každý rok a poprvé byl jako celosvětově významný den vyhlášen Světovou zdravotnickou organizací (WHO) v roce 1988.

Je příležitostí k osvětě o pandemické smrtelné nemoci AIDS, k povzbuzení boje proti ní a viru HIV, a i uctění památky jeho obětí.

Epidemie není omezena pouze na rozvojové státy a od té doby, co byl nahlášen první případ, změnilo onemocnění svět. První informace o nemoci aids se objevila 5. června 1981. Už si vyžádala více než 25 milionů obětí a každý rok stoupá počet nakažených, mezi nimiž jsou i malé děti. Velká část nakažených bohužel o své nemoci neví i několik let a více než polovina nakažených se neléčí, protože nemají k lékům přístup – zdroj Organizace Lékaři bez hranic.

Osvětě a prevenci je v současné době věnována velká pozornost a podle OSN by se mohlo podařit do roku 2030 epidemii zastavit. V roce 1996 vznikl program OSN pro boje proti HIV a AIDS.

V tento den 1. prosince se konají akce prevence AIDS a každý, kdo má zájem, si může nechat zdarma udělat testy.

Národní program boje proti AIDS v České republice, kde je možné nalézt všechny potřebné informace, je dispozici na www.prevencehiv.cz . Národní linka pomoci AIDS 800 144 444 je zdarma a volat je možné od pondělí do čtvrtka v době od 9 do 12 a od 13 do 18 hodin, v pátek od 9 do 12 a od 13 do 16 hodin. Na webových stránkách je možnost využít i internetové poradny, jsou zde zveřejněna HIV centra a další informace o testování.

V současné době celý svět bojuje s jinou pandemii, o to důležitější možná je připomenout i boj proti AIDS a HIV.