sobota 5. prosince 2020

neobvyklý čtvrtek aneb Sára má svou hlavu

A nemyslím neobvyklý tím, že napadl sníh. Tedy trochu sněhu. První a možná i poslední, uvidíme. 
Nafotila jsem jen pár fotek.
Čtvrtek byl jiný, ráno bez rituálů, trochu zmatené pro mě a hlavně pro Sárinku.
Ráno nemohla pochopit, proč nedostává snídani. Nejdřív stála a brečela u špajzu, pak u lednice, po té začala běhat po celé kuchyni s otazníky v očích. A nakonec začala mít bojový postoj, kdo máte kočky, víte, jak to vypadá. Mě to vždycky rozesměje. Ale teď to znamenalo: 
ty mi jako nedáš najíst!!!
Bylo mi jí líto a narušilo to naše ranní rituály. Nejedla od středečního večera. Před zákrokem nesměla. Kolem deváté hodiny jsme ji odevzdali do rukou paní doktorky, kterou jsme si vybrali na provedení zákroku. Sára ji trochu už zná, tak proto. Při nezbytné prohlídce a vážení byla moc hodná, ale když jsem ji zavřela zpátky do proutěné přenosky, vystrkovala na mě přes mříže pacičku a byla smutná. 
Jo jo, prožívám to fakt moc, uvědomuji si to, už jsem psala včera, že nevím proč. 
Není to první kastrace mazlíčka, kterou zažívám.
Když jsme odcházeli z ordinace a já se se Sárou loučila slovy, že brzy přijdu, ona jim už rozumí, jako rozuměla Justýnka (mimochodem často na ni vzpomínám a chybí mi), tak se paní doktorka i sestřička smály.



Po poledni se ozval telefonát, že si můžeme, pokud máme čas, pro Sárinku přijet. 
Jak jestli máme čas?! Čekali jsme na telefonát napjatě a nenechali bychom ji tam dýl, než to bylo nutné.
Když pro ni můj muž přijel, hned ho vítala vystrčenou tlapičkou z košíku. Dostali jsme od paní doktorky doporučení, která je zapotřebí dodržet a která se tedy ukázala být naprosto na prd. Sára má svou hlavu. První rada: nechat jí obleček z gázy co nejdéle, nejlépe deset dnů (hahahahaha) do vyndávání stehů po operaci. A nesmí skákat a běhat. No tak hned za půl hodiny vylezla po schodech do prvního patra a zas zpátky, byla zmatená, obleček se trochu sesunul, tak jí bránil v chůzi.
Jíst měla až v 6 hodin večer. Za chvíli chodila do kuchyně a fňukala u misky s vodou, páč jiné misky tam nebyly. Chodili jsme na střídačku za ní a kontrolovali ji, aby si neublížila. Ve tři hodiny jsem zaslechla z kuchyně nějaké podezřelé šramocení, tak tam běžím a Sára je na kuchyňské lince a hledá něco k jídlu. Snažím se ji uklidnit, měla by přece spát a hlavně neskákat! Když se výskok na linku opakuje za hodinu opět, je mi jasné, že hlady neusne. Poruším tedy další nařízení a dávám jí trochu najíst po čtvrté hodině. Sní to tak hladově, že jí ještě trochu přidám a děsím se, že bude zvracet, jak říkala doktorka.
Ona si spokojeně vyleze do patra a uloží se v ložnici, kde spolu spíme, na peřinu. Chodíme ji kontrolovat, zda je v pořádku a zda nezvrací. Konečně usne. Vzbudí se na 6 hodinu a jde konečně jíst pořádně a je celá šťastná. Ten obleček si už sundala z předních tlapek. No ten rozhodně moc dlouho nevydrží a to paní doktorka říkala, dnes vám ještě obleček po narkóze odpustí a dál uvidíte.
V noci si na mě lehne a já ji hladím a zjišťuji, že hladím jen krásnou hladkou srst bez překážek. Ráno nacházím nahoře před koupelnou sundaný obleček a pěkně rozložený.
V pátek ráno má horké tlapky, pravděpodobně zvýšená teplota, málo jí a jako u mimina čekáme celé dopoledne, jestli se záchůdek zaplní, víme, že je to důležité i bez zdůraznění paní doktorky. 
Odpoledne už všechno funguje, jak má, jen to ještě není ta naše veselá Sárinka. Spí v té proutěné přenosce, což je dost překvapivé, když s ní jezdí jen na veterinu. Večer už mi skáče po nohách a kouše mě láskyplně do ruky, když se k ní skloním. 
Dnes ráno jí nestačila jedna kapsička, takže se vše vrací do normálu.
Jo a paní doktorka říkala, že operace proběhla trochu s komplikacemi. Přestože váhu má normální, má vnitřní tuk... No jo za chvíli bude mít boky jako skříň, jako měla Justýnka. Britky jsou k tomu náchylné. 
Ježíši, já jsem se rozepsala! Omlouvám se všem, a kdo jste dočetli až sem, díky za výdrž.
Mějte pěknou sobotu.



P.S. Nefotila jsem vůbec, nakonec ten obleček bych na Sáře ani nestihla. Tak jen dokumentuju dnes ráno obleček a přenosku. Obleček jsem rozložila přesně, jak jsem ho našla před koupelnou.

17 komentářů:

  1. Škoda že ten obleček sundala, je nebezpečí, že si při vylizování rány, což kočky dělají, svým drsným jazykem v operační ráně ublíží.
    Slečna Farkašová si tak intenzívně vylizovala, že jsem museli chodit na veterinu a měla límec.
    Držím vám palce v uzdravovacím procesu a Sáře pohodu a klid.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Blondýnko, ona má ještě obrovskou náplast přes ránu, takže olizuje jen tu náplast. Děkujeme.

      Vymazat
    2. nedá mi to milá Marti, - proč velkou náplast? v dnešní době se dá dělat kastrace laparoskopicky a to je řez tak 1-2 cm. Nebo se nařízne jen malá část bříška - opět pár cm a vytáhne se takovým jakoby háčkem maličký vaječník. Moje kočanda byla na kastraci už před 11 lety a měla jizvičku 2 cm a vstřebatelné stehy, je pravda, že jsem na veterinářce trochu "pracovala" a takhle to chtěla. Ptž před 20 lety mi kastrovala kočku stylem řez přes bříško velikosti 15 cm, což je fakt mazec. Mi když veterinářka říkala, že mám tlusté kočky, tak jsem jí říkala, že britky jsou z popisu plemene masité a kulaté, pokud je to jinak je to špatně. Tak ať se Sárinka hezky hojí. Lenka kočka.

      Vymazat
    3. Leni, náplast už je dole, šití má asi 2 cm a za pevné stehy jsem ráda, protože Sára je divoká a vstřebatelné stehy nejsou tak pevné. Ano, i Justýnka, napůl Britka byla tlustá. Díky za komentář a měj pěkné dny.

      Vymazat
  2. Hlavně, že to má za sebou. Moc ji přeji i vám, aby se co nejdříve zotavila.
    Klidný den, Marti !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, přesně, jsem ráda, že je to za námi, i když ji pořád pozorujeme a hlídáme. Ale pomalu se vrací do normálního života. Měj pěknou neděli.

      Vymazat
  3. Držím palečky, aby Sárinka byla v pořádku. Nějak tu starost o zvířátka s přibývajícím věkem asi víc prožíváme.
    Přeji klidný víkend.

    OdpovědětVymazat
  4. S Bobešem jsme po odstranění cysty, či co to bylo, skončili na veterině na šití třikrát. Vždycky si posundaval všechny náplasti a obvazy a stehy si vytahal... nakonec tak musel ten límec nosit, čemuž jsem se chtěla vyhnout. Ale naštěstí jsem vždycky na to přišla včas a včas mu to zatáhla náplastmi takže se mu rána moc nerozjela.... jsou to šikulové šikovní!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy, no my už taky máme všechno dole, tak doufám, že ty stehy taky nevytahá. No jo, máš pravdu, jsou to šikulové. Měj pohodovou neděli.

      Vymazat
  5. Marti držím Sárince i vám palce, aby se rána brzy zahojila a byla zase v pohodě. Přeji vám všem příjemné dny ve zdraví a pohodě..

    OdpovědětVymazat
  6. Marti, jsem ráda, že to dobře dopadlo a že se Sárince vrací chuť k jídlu i do života. Za pár dní bude úplně fit a zase bude dovádět. :o)
    Měj krásnou neděli. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, i já, dost jsem to prožívala. I tobě pohodovou neděli.

      Vymazat
  7. Marti, já naprosto chápu, jak si to prožívala. Jsou to prostě parťáci, kamarádi, členové rodiny. Jsem moc ráda, že je Sárinka OK.
    Mějte všichni u vás hezkou adventní neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
  8. Marti, Sárince pohlazení a všem pěknou adv.neděli.Mattima

    OdpovědětVymazat
  9. Marti, tak ať se Sára rychle hojí a nezlobí :)
    Mějte se krásně obě

    OdpovědětVymazat