sobota 19. prosince 2020

živý dárek nemá dálkové ovládání...

Ne, dnes to nebude o Sáře, i když to je taky dáreček. 
Foto Sáry, na kterém zívá,  je zde tentokrát jen ilustrační.
Něco mě prostě nenechává klidnou a musím reagovat, i když to pravděpodobně nic nezmění.
A možná to bude trochu smutné téma a ani se moc sem do našeho blogového společenství nehodí, protože tady je většina z nás majitelem nějakého mazlíčka. 
Ať už je to želvák, pejsek nebo kočička. 
Před pár dny jsem napsala článek, který vyjde v našem magazínu teprve dnes a dávám jej sem proti svým zvyklostem ještě před zveřejněním, ke kterému mě vyprovokovaly výzvy, které letí internetem každý rok a je to docela smutná výzva. 
Ale dost o tom, všechno jsem napsala v článku. Mějte pěkné a pohodové dny.

„Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal…“
Marta Dušková

Živý dárek nemá dálkové ovládání, nelze jej do měsíce vrátit, pokud se nám už nehodí, nelíbí a ani jej nevyměníte za jiný vhodnější. Každý rok končí polovina živých vánočních dárků v útulcích anebo hůře v ulicích.

Advent by měl být dobou rozjímání a dobročinnosti. Tato doba vyvolává dobrý pocit z konání dobrých skutků téměř u všech lidí.

Bohužel některé dobré skutky se časem stanou traumatem pro živé tvory a v této složité době mají zahnat případně i samotu. To by bylo v pořádku, pokud to nebude jen na pár dní.

Vězte, že zvířátka jsou inteligentní, mají paměť a nikdy nezapomenou, že jste je ve vánočním čase přijali k sobě domů. A u vás doma by už měli zůstat navždy.

Mazlíčci jsou pro radost, je s nimi legrace, obohacují náš život a jsou rodinní příslušníci, parťáci. Pokud to takto necítíte a se zvířetem jste nikdy nežili, jako dárek se pro vás nehodí. Je třeba se zamyslet nad tím, že přinese radosti i starosti, které jsou součástí života s mazlíčkem. Je zapotřebí počítat s finančním zatížením, protože mazlíček něco stojí. Počínaje očkováním, kastrací, zdravotními prohlídkami a ani strava není levná záležitost. Navíc mazlíček s vámi bude k vaší radosti deset, možná i dvacet let.

Zvířátka jsou inteligentní víc, než si myslíme, spoustu věcem rozumí, ale nikdy nepochopí, proč přišli o domov a své lidi.

Než si zvíře pořídíme, zamysleme se nad tím, zda jsme ochotni obětovat část svého času a svobody, hodně lásky, část finančních prostředků, část starostí právě tomu malému tvorovi, který nám vše vynahradí láskou a radostí.

Pokud ne, nenechávejme za sebou smutné tváře, které jsou němé jen zdánlivě. Dobrý skutek by měl být dobrým skutkem navždy, a nejen o Vánocích.

Názor redaktorky

Na fotkách vidíte našeho mazlíčka Sáru. Půlroční divoké, zlobivé i hodné, poslušné i neposlušné, roztomilé kotě. Je to náš několikátý mazlíček a všichni odešli po mnoha letech přirozeně. Letos naše Justýnka v nedožitých 14 letech, na kterou pořád vzpomínáme. Zvíře zvířetem nenahradíš, ale jsme na zvířátka kolem sebe zvyklí, takže za několik měsíců přišla mezi nás Britka Sárinka, která je každý den zdrojem legrace, radosti a bez ní by život byl mnohem chudší.

Na závěr mám pro vás kvízovou otázku. Víte, z jaké knihy jsem použila repliku pro název příspěvku?

12 komentářů:

  1. Marti, název knihy neuhodnu, ale jinak se vším, co jsi napsala, souhlasím.
    Přeji pohodovou sobotu a posílám Sárince pohlazení.

    OdpovědětVymazat
  2. Malý princ? Máš pravdu, bohužel. Ale je to hlavně o nezodpovědnosti rodičů, kteří děti rozmazlují vším na co si vzpomenou. Chceš ťuťínka pejsáčka? Tak ho budeš mít. A ještě dražšího a vzácnějšího než má soused, něco co nikdo nemá.... a už to jede.Pes se za chvíli okouká, soused si pořídí něco ještě vzácnějšího a tak to přece nemůžeme nechat. Že se ukáže že žádný vztah ke zvířatům v rodině není a jsou jen braná jako módní doplněk který musí ohromovat kamarády a známé... Znám to tady od jedné místní rodiny. Všichni v rodině se psů buď bojí, nebo jim nic neříkají, ale musí mít psa a pokud možno vždycky takového jakého tady nikdo široko daleko nemá. Ten je pak na takovém malém dvorku, na procházku s ním jdou jen jednou za den. Navíc to jsou vždy plemena která bohužel potřebují mnoho aktivit, nebo zas opravdu pevnou ruku. A dopadá to jak to dopadá. Psi neurotičtí, nevychovaní. Dva skončili velmi nešťastně, jeden doplatil při potrhání jiným psem na sousedskou válku a druhý díky lenosti majitelů pod koly auta.

    OdpovědětVymazat
  3. Také tipuji Malého prince.
    Doma mám jednoho tygra, který u pečeného bůčku vrní jako kotě, štěká ma mne někdy jako pes a je šťastný jako blecha, když po něm nic nechci.
    Mladí mají dvě morčátka, v době dovolených si je s jinou rodinou navzájem hlídají.
    Zdravím a mávám do C. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  4. Marti, moc zajímavý článek a bohužel pravdivý. Hodně lidí si myslí, že je to jen zvíře...ale i to zvíře má srdce, duši, umí milovat...Já už mám doma živé jen mušky octomilky a občas se objeví v koupelně nebo na toaletě rybenky (hihihi), ale mám ptáčky za oknem. Naštěstí tam nevidím jejich konec a tak se raduji z toho, že přiletí na krmítko, že mi pózují před okny na stromě. Jen se s nimi nepomazlím, ale to nevadí. Přeji vám všem krásný čas předvánoční i vánoční a hodně radostí s milovanou Sárinkou.

    OdpovědětVymazat
  5. Marti, myslím, že v předvánočním období článek potřebný - jako připomenutí, že zvíře není hračka. A pokud jde o citát, taky tipuju, že je z Malého prince.
    Hezký adventní víkend

    OdpovědětVymazat
  6. Marti, tento článek by si měli přečíst všichni lidičky, kteří si takový živý dárek plánují pořídit pod stromeček. Moc hezky napsáno. Je mi líto těch zvířátek, která pár týdnů po Vánocích končí v útulcích (v lepším případě). Lidé by si tyto dárky měli opravdu pořádně rozmyslet. A titulek, jak už je zde psáno, je z Malého prince.
    Přeji hezký večer. D.

    OdpovědětVymazat
  7. Marti vím o čem píšeš. Doma máme dva pejsky a jsou to členové rodiny i když někdy zlobí a pustí se třeba do nazdobených perníčků, které jsem nechala na stole a u toho židličku. Jsou to naši miláčci, ale ne každý si uvědomí, co připoutání živého tvora k sobě znamená. Je to hezkých pár let, kdy nám naše zvířátka dělají společnost, proto by se měl každý rozmyslet, jestli je v jeho silách dát zvířátku péči, kterou potřebuje.
    Iva

    OdpovědětVymazat
  8. Marti, krásně napsáno, i my měli domácího mazlíčka, ne jednoho. Rozhodnutím a pořízením se stává členem rodiny a jsme za ně zodpovědní. Oni nám to vrací svou láskou.
    I já myslím, že je to Malý princ.
    Měj se hezky. J

    OdpovědětVymazat
  9. Moudrá slova, Marti!
    Přeji krásnou adventní neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
  10. Ano, naprosto souhlasím. Pořídit si domů zvířátko by měl člověk po zralé úvaze.
    Musím vědět, že na něj budu mít čas, že mohu přebourat svůj rozvrh dne a včlenit tam čas pro něj.
    Pěknou čtvrtou adventní neděli !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  11. Marti, nebudu se moc rozepisovat,protože pro mne jen pomyšlení na týraná zvířátka je strašně stresující.Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc za vaše milé komentáře i to jak jste odpovídali na otázku, která byla součástí článku. Tady je celý citát: „A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá… Lidé zapomněli na tuto pravdu, ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži.“ — Antoine de Saint-Exupéry, kniha Malý princ

      Vymazat