letos poslední

Letos poslední zapálená svíčka na adventním svícnu, 

letos poslední adventní koncert. 

Ano, vím, že čtvrtá adventní neděle byla včera. Jdu evidentně proti proudu, protože u vás na blozích jste svítili správně včera.

Někdo zapaluje adventní svícen už ráno a někdo jako já v podvečer, proto až dnes fotky. Včera jsem stihla jen facebook.

Zároveň vás zvu na čtvrtý a poslední adventní koncert z kostela sv. Ducha a Božího hrobu v Liběchově, který byl samozřejmě už včera. 

Vybrala jsem si zrovna tyhle koncerty, protože jsou z prostředí, které trochu znám a je mi tedy blízké.

Pokud máte chuť, poslechněte si třeba večer. 

Na úvod zazní nádherná skladba Johanna Sebastiana Bacha Ave Maria.

Mějte klidný a pohodový den. 

My ho budeme mít naprosto prozaický. Jedeme do Prahy oba s mužem na preventivní prohlídku, kterou jsme museli nedávno odložit kvůli mé rýmě a kýchání. 

Takže žádné procházení vánoční Prahou, ale čekárna. 

Ale musí to být, páč by nám naše úžasná lékařka vynadala. 

Už mi prohlídky připomínala někdy od listopadu.

adventní koncerty na blogu

zdroj Liběchov sobě

Letos si adventní koncerty na živo nikdo z nás neužije, tak aspoň takto on line. Jeden tady už byl nedávno. A protože je dnes poslední adventní neděle, mám pro vás koncerty dva opět ze stejného prostředí jako minule. Z kostelíka sv. Ducha a Božího hrobu v Liběchově, o jehož záchranu se bojuje a moje fotky kostelíka už jste tady viděli. Dávám zde koncerty, které už proběhly. 

Večer třeba budete mít chuť a čas si nějaký poslechnout.

Ten poslední bude dnes večer, tak jej možná ještě na blog dám v dalších dnech, až si ho poslechnu.

Na úvodní fotce, abych sem nedávala zase fotky kostelíka, je Betlém Narození Páně, který je vystaven v kapli zámku Liběchov, z informací jsem teď zmatená, byl přístupný o adventních nedělích, ale teď jsem nepochopila, zda byly jen zrušeny komentované prohlídky, či je betlém nedostupný. 

O betlému jsem se ale stejně dozvěděla až nyní a úplnou náhodou. Má malou propagaci. Málokterá města umí "prodat" svoje originální akce. Unikátní historický betlém původně patřil do vlastnictví německé rodiny Petrak z Hodkovic nad Mohelkou a její členové tvořili jednotlivé figurky po několik generací. Původní nápisy na zadních stranách figurek dokládají letopočty od začátku 19. století až do 20 let 20. století. Betlém je čtyřmetrový.

Užijme si vánoční atmosféru v tomto divném roce aspoň přeneseně.

Pohodovou čtvrtou adventní neděli všem.

živý dárek nemá dálkové ovládání...

Ne, dnes to nebude o Sáře, i když to je taky dáreček. 

Foto Sáry, na kterém zívá,  je zde tentokrát jen ilustrační.

Něco mě prostě nenechává klidnou a musím reagovat, i když to pravděpodobně nic nezmění.

A možná to bude trochu smutné téma a ani se moc sem do našeho blogového společenství nehodí, protože tady je většina z nás majitelem nějakého mazlíčka. 

Ať už je to želvák, pejsek nebo kočička. 

Před pár dny jsem napsala článek, který vyjde v našem magazínu teprve dnes a dávám jej sem proti svým zvyklostem ještě před zveřejněním, ke kterému mě vyprovokovaly výzvy, které letí internetem každý rok a je to docela smutná výzva. 

Ale dost o tom, všechno jsem napsala v článku. Mějte pěkné a pohodové dny.

„Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal…“

Marta Dušková

Živý dárek nemá dálkové ovládání, nelze jej do měsíce vrátit, pokud se nám už nehodí, nelíbí a ani jej nevyměníte za jiný vhodnější. Každý rok končí polovina živých vánočních dárků v útulcích anebo hůře v ulicích.

Advent by měl být dobou rozjímání a dobročinnosti. Tato doba vyvolává dobrý pocit z konání dobrých skutků téměř u všech lidí.

Bohužel některé dobré skutky se časem stanou traumatem pro živé tvory a v této složité době mají zahnat případně i samotu. To by bylo v pořádku, pokud to nebude jen na pár dní.

Vězte, že zvířátka jsou inteligentní, mají paměť a nikdy nezapomenou, že jste je ve vánočním čase přijali k sobě domů. A u vás doma by už měli zůstat navždy.

Mazlíčci jsou pro radost, je s nimi legrace, obohacují náš život a jsou rodinní příslušníci, parťáci. Pokud to takto necítíte a se zvířetem jste nikdy nežili, jako dárek se pro vás nehodí. Je třeba se zamyslet nad tím, že přinese radosti i starosti, které jsou součástí života s mazlíčkem. Je zapotřebí počítat s finančním zatížením, protože mazlíček něco stojí. Počínaje očkováním, kastrací, zdravotními prohlídkami a ani strava není levná záležitost. Navíc mazlíček s vámi bude k vaší radosti deset, možná i dvacet let.

Zvířátka jsou inteligentní víc, než si myslíme, spoustu věcem rozumí, ale nikdy nepochopí, proč přišli o domov a své lidi.

Než si zvíře pořídíme, zamysleme se nad tím, zda jsme ochotni obětovat část svého času a svobody, hodně lásky, část finančních prostředků, část starostí právě tomu malému tvorovi, který nám vše vynahradí láskou a radostí.

Pokud ne, nenechávejme za sebou smutné tváře, které jsou němé jen zdánlivě. Dobrý skutek by měl být dobrým skutkem navždy, a nejen o Vánocích.

Názor redaktorky

Na fotkách vidíte našeho mazlíčka Sáru. Půlroční divoké, zlobivé i hodné, poslušné i neposlušné, roztomilé kotě. Je to náš několikátý mazlíček a všichni odešli po mnoha letech přirozeně. Letos naše Justýnka v nedožitých 14 letech, na kterou pořád vzpomínáme. Zvíře zvířetem nenahradíš, ale jsme na zvířátka kolem sebe zvyklí, takže za několik měsíců přišla mezi nás Britka Sárinka, která je každý den zdrojem legrace, radosti a bez ní by život byl mnohem chudší.

Na závěr mám pro vás kvízovou otázku. Víte, z jaké knihy jsem použila repliku pro název příspěvku?

nevím, jak je to možné...

ale už se nám to stalo zas a asi to není normální a určitě ne běžné. Předvánoční úklid neděláme už nějakých pětatřicet let. Tato naše tradice vznikla ještě v době, kdy byly naše tři děti malé. Malovaly a vystřihávaly vánoční stromečky a jiné vánoční dekorace a lepily je na okna. Protože malovaly úhly, vzdali jsme mytí oken. A abychom je nemuseli přes svátky napomínat, že špiní sedačku, křesla či případné koberce vánočním cukrovím a nás to neiritovalo, odpadl i tento úklid a tradice úklid se přesunula na leden. Myli jsme okna, čistili koberce se zašlapaným vánočním cukrovím a sedačky pomalu a v klidu a bez stresu. I úklid skříní jsem přesunula na tento čas. Mělo to logiku, děti dostaly nějaké nové oblečení a já v lednu třídila, co je komu malé a nahrazovala novým.

Od té doby vánoční úklid prostě neřešíme. Občas se nám ale stane něco, nad čím zůstává rozum stát. Tak jednou za tři čtyři roky připadne těsně před vánoci nějaká práce, kterou jsme několik měsíců odkládali a ještě by počkala. Nevím vůbec, jak je to možné. Nikdo nás k tomu nenutí a přesto se to u nás stává už celkem pravidlem.

Před třemi čtyřmi lety jsme si koupili do předsíně novou skříň, a když přišla 22. prosince návštěva, divila se, co se děje už u vchodu, kde trůnila stará skříň čekající na svého nového majitele. Ale ono nejde jen o to, že vyměníte jednu věc za druhou. Obvykle dáte něco nového třeba jen do předsíně a zjistíte, že budete muset obrátit celý dům na jih, protože najednou se toto a toto do sousedství nové věci nehodí a pak najednou zjistíte, že vlastně děláte velký předvánoční úklid.

Včera přišla naše kamarádka Bára a ještě před vchodem udiveně zvolá: ježíš, neříkej, že malujete teď před vánoci. Neřekla jsi, že si mám vzít montérky. Jo a budeš muset dělat větší úklid...

No opět se to stalo, nevím, jak je to možné. Mluvíme o malování přízemí, kromě obýváku, ten jsem malovala před dvěma lety a nepotřebuje opravu, už několik měsíců. No od léta. Ale furt se to odkládá, tu se zapomene koupit barva a stejně se do toho nechce...

Tak jsem si před Vánoci objednala barvu, ať ji tady mám, až mě to chytne. Obvykle totiž jsem malířem pokojů já. 

No zkrátím to. Do malování se pustil můj muž se Sárou. Vydržela s ním malovat toaletu, tou se začínalo, celou dobu a skákala po štětce. Naštěstí jsou tam téměř všude dlaždice. Pak se můj muž pustil do opravy stropu v předsíni a v kuchyni. Zateklo nám z terasy, to už sem tady psala. Bylo zapotřebí nejdřív oškrábnout omítku. Sára spořádaně seděla pod žebříkem po celou dobu konání a ani jí nevadilo, že na ni padá omítka. Ona prostě musí pracovat s námi a nic jí neunikne. Po malování je občas sem tam bílá.

No všechno se asi do Štědrého dne vymalovat nestihne, ale nějak nám to nevadí. Předsíň, kde už byly ve stropu díry, je krásná a ostatní uvidíme, jak to půjde.

Ne předvánoční úklid pořád neděláme a dělat nebudeme, jen jednou za pár let se nám to trochu vymkne a vždy je to nějaká větší práce. Jo teď jsem si vzpomněla na rekonstrukci kuchyně a kuchyňské linky, to je taky pár let a opět téměř na vánoce.

Fakt nevím, proč se nám to děje. 

Před dvěma dny volal syn, že trochu rekonstruuje obývák. Mám to asi po vás. 

No možná to máme prostě v genech, u nás se prostě neplánuje, u nás se jde do všeho po hlavě. 

Kdy jindy, než teď hned!

Hlavně že máme všude vánoční výzdobu.

A tak si tady žijem.

Mějte pěkný den. 

P.S. Foto je jen ilustrační, jiné momentálně nemám. A bordel esteticky nafotit neumím.

další rozhovor na dálku

foto Café živel

Dnes opět vykrádám sama sebe z nedostatku jiných témat a času a navíc doufám, že rozhovor s výtvarnicí a majitelkou kavárny bude snad zajímavý i pro vás. 

Je to další ze série rozhovorů na dálku, které už jsem napsala. 

O Silvii Belis jsem se už na blogu, myslím, několikrát zmiňovala. 

A článek, který zde sdílím, vyšel v našem magazínu včera. 

Jo a komiks Vlčí holka, o kterém se zmiňuji v článku, je pro dospělé a já jsem jej koupila naší Tereze, která má komiksy ráda, k narozeninám.

Mějte pěkný a pohodový den.

P.S. Ohledně výher mých obrázků: Sabi, prosím ozvi se, mám pro tebe dárek. Jo a je problém se zásilkovnami, takže zatím se mi povedlo zajistit dopravu pouze Rije a snad to dnes stihnu poslat. 

Jinak jsou zásilkovny plné a Alence pravděpodobně dárek odejde až po svátkách, přestože se snažíme každý den.

                      

Malý on-line rozhovor se Silvií Bellis

Marta Dušková

Mělnická rodačka Silvia Bellis je výtvarnice, kurátorka galerie Ve Věži a majitelka kavárny Café Živel. V současné době jsou to tři nelehké profese v jednom. V říjnu jsme o Silvii Bellis na Kanálu eM psali v souvislosti s jejím komiksem Vlčí holka, na kterém pracovala pět let. Kniha Vlčí holka je psychologický komiks, civilní příběh s prvky černého humoru a nádechem mysterióznosti. Kromě malování se Silvia věnuje hlavně práci se dřevem a některá její díla jsou vystavena i v kavárně Café Živel.

Dnes na otázky odpovídá Silvia Bellis.
1) Současná doba není pro nikoho lehká, pro někoho se toho možná v jeho práci až tak nezměnilo. Pro někoho je to těžší. U Vás se prolínají ale tři profese. Jste výtvarnicí, kurátorkou v galerii a majitelkou kavárny. Jak těžká je pro Vás současná situace?

Situace opravdu nebyla lehká, hlavně z finančních důvodů, když byly galerie a café Ve Věži i café Živel mimo provoz. Na druhé straně jsem si během této doby opravdu odpočinula. Tak "prázdnou hlavu" jsem neměla snad od roku 2013. Pomohlo mi to nabrat dech a dělat svojí práci opět v plné síle a s radostí.

2) Máte asi víc času na výtvarnou práci, ale máte chuť tvořit? Nepotřebuje člověk i ke tvoření inspiraci z běžného života?

Chuť tvořit byla obrovská, snažila jsem se zapracovat na nových námětech, a i když díky malému synkovi stejně nemám moc času, podařilo se mi zase zasít pár "tvůrčích semínek".

3) V září Vám vyšel krásný komiks Vlčí holka, ale plánované výstavy se pravděpodobně nemohly uskutečnit. Na čem teď pracujete či co připravujete?

Teď se snažím propagovat knihu hlavně přes internet a sociální sítě, přála bych si, aby se dostala více do médií, český knižní trh je velmi rozsáhlý, a tak nová knížka lehce zapadne. Moc se těším, až s ní budeme moci konečně vyjít ven. Plánujeme opožděný křest knihy a s ním spojenou výstavu. Dále pracuji na dalším komiksovém námětu, který ještě nebudu zveřejňovat, ten je zatím v plenkách, ale bude to zase nevšední téma.

4) Od čtvrtka 3. prosince už jste mohla otevřít dveře svojí kavárny Café Živel. Je zbytečné se ptát, zda z toho máte radost. Čeká na návštěvníky v kavárně nějaká novinka kromě posezení v krásném prostředí, skvělé kávy a občerstvení?

Hlavně jsme se snažili prostor zase o trochu více zútulnit a navodit v něm příjemnou předvánoční atmosféru. Hlavně moje kolegyně Iva propadla kouzlu Vánoc, takže máme opravdu krásně nazdobeno. Zařadili jsme také nové hřejivé zimní nápoje. Pro děti je to například speciální "medvídkový čaj" a pro dospělé Yuzu tea asijský citrusový čaj.

5) Trochu osobní otázka. Jak se pro Vás změnil Váš osobní život? Žije Vaše rodina ve zdraví?
U nás je naštěstí vše v pořádku. Jsme zdraví, a to je ze všeho nejdůležitější.

Děkuji za rozhovor a těším se opět někdy na osobní setkání.

Vánoce v muzeu

Zvu vás na pokračování výstavy v muzeu, jejíž první část je tady. 

Po dlouhé době jsem byla opět na výstavě a povídání v muzeu. 

A stihla jsem to jen tak tak. Od pátku bude muzeum opět zavřené.

Výsledek mého povídání si můžete přečíst v článku, který už byl zveřejněn na našem Kanál eM a já jej na blog dnes přidávám.

Mějte pěkné a pohodové dny a snad si výstavu aspoň trochu užijete takto přeneseně.

Muzeem se line vůně Vánoc a láká k procházce do dávných let

Marta Dušková

Letos není jednoduchý rok, a i Regionální muzeum Mělník muselo zrušit plánované výstavy. Vánoční výstava Advent v proměnách času byla přesunuta na příští rok. Ale muzeum bez vánoční atmosféry si lze jen těžko představit.

Pracovníci muzea se rozhodli nazdobit vánočně stálé expozice, aby se lidé v muzeu naladili vánočně a dozvěděli se spíše pohledem či pocitem, jak se Vánoce slavily dřív. Již ve vstupních prostorách se člověk ladí do vánoční nálady pohledem na ozdobený vánoční stromeček a výstavu novoročenek, které dorazily do muzea v průběhu let 2000 až 2020.

U pokladny vítá návštěvníky vánoční stromeček, pod kterým je vystavený betlém. 
Letošní výstava nese název Vánoce v muzeu a představuje proměny vánočních tradic v průběhu české historie.

Muzeum jsem navštívila osobně, něco nafotila a povídala si s Kristýnou Frelichovou.
„V měšťanském interiéru z 19. století je vánoční stromeček nazdoben sněhovými pusinkami, které se na stromeček věšely ozdobené svatými obrázky. Pusinky pekla naše etnografka a malinkaté obrázky se lepily bílkem. Jinak jsme zdobili muzeum všichni společně, všichni pracovníci historik, etnografka, uklízečky se vrhli na výzdobu. A protože k Vánocům neodmyslitelně patří i vůně, tak je na stolech napečené vánoční cukroví, perníčky..., aby návštěvník mohl vnímat atmosféru Vánoc všemi smysly“, vysvětluje nadšeně Kristýna Frelichová, z propagace muzea.

Ve stálé expozici v měšťanském pokoji je mimo jiné k vidění vějíř z druhé poloviny 19. století, který je zrestaurovaný, a ještě nikdy nebyl vystaven, protože se k žádné příležitosti zatím nehodil. Návštěvníci jej tedy mohou obdivovat poprvé v premiéře. Vánočně nazdobené stálé expozice mají také svoji premiéru. Vždy byla velká vánoční výstava a nebyl důvod zdobit svátečně ostatní prostory muzea.

„Vánočně je nazdobena i expozice kočárků v Ostruhové ulici. V dětském pokoji, jehož interiér je z 50. let, je stromeček nazdoben tak, jak si jej někteří z nás pamatují. Třpytivé třepení, který zakrývá celý stromeček a ani není vidět, že je zelený. Návštěvníci si tedy mohou zavzpomínat i na takové vánoční perličky. V expozici kočárků je vánoční interiér z přelomu 19. a 20 století, který je vystaven celoročně. V další stálé expozici je k vidění vánočně nazdobený lidový interiér“, doplňuje Kristýna Frelichová.

Vánoce v muzeu určitě stojí za návštěvu a nahlédnutí. Svátečně ozdobené a zářící expozice je možné shlédnout až do 10. ledna 2021.

trhy ve znamení adventu

Slíbila jsem před pár dny, že vás vezmu na trhy, kde jsme byli v sobotu, aspoň takto přeneseně. Vím, že všude se nekonají. Tady začaly druhý adventní víkend a pokračují III. i IV. víkendem. Jaké trhy byly a koho jsem tam potkala, si přečtete v mém článku, který už včera vyšel a já ho přikládám i na blog. 

Fotky sem dávám všechny, jednak už byly zveřejněny, za druhé je tam jen málokdo k poznání a ty, co k poznání jsou, považuji za své přátele a navíc je už znáte z mých příspěvků.

Tak pojďme na trh, snad se vám bude líbit. Mějte pohodový den.

P.S. Ohledně soutěže se mi ještě neozvala Sabina. 

Sabi, ozvi se, mám pro tebe dárek.

Mělnické trhy jsou plné farmářských produktů, vánočních dekorací a umění

Marta Dušková

Sobotní Mělnické trhy 12. prosince byly ve znamení adventu a vánoční dekorace a jmelí ve všech barvách připomínaly, že se Vánoce už blíží. Po delší době se již druhý víkend náměstí Míru zaplnilo stánky, kterých vzhledem k současné situaci je o něco méně, ale návštěvníků bylo dost. Jen chybělo posezení či postání s přáteli u občerstvení. Bez historického kolotoče pro děti si už nelze trhy představit.

Na trzích nechyběly farmářské produkty, keramika, pekárna a ani různé dekorace pro potěšení. Milým překvapením pro mě byl stánek tvůrčí dvojky Milli Janatkové, zpěvačky a výtvarnice a jejího manžela Kuby Neuberta, lektora a IT konzultanta.

Zeptala jsem se, zda už někdy byli se svojí tvorbou na trzích v Mělníku.

„Tady na externích trzích jsme ještě nebyli. Já jsem byla dvakrát v Regionálním muzeu na vánočním trhu, letos se bohužel nekoná. Tak jsme se rozhodli přijít s Kubou sem“, odpovídá Milli Janatková.

Jejich stánek je plný umění. V nabídce je nové album Milli Janatkové Hluboko, pohledy s malbami Mělníka a jiných lokalit opět z dílny Milli, originální grafika, Kubou malované asistující pohlednice, jejichž nákupem je možné přispět na osobní asistenci, kterou Kuba Neubert potřebuje ke svému životu na vozíčku. U stánku lze zakoupit i společné dílo nový kalendář na rok 2021. Originální dárky určitě mohou potěšit pod stromečkem.

„Chtěli bychom přijít i příští týden, kdy se trhy uskuteční od pátku 18. prosince do neděle 20. prosince, takže nás tady opět najdete, i když je zima“, doplňuje zpěvačka a výtvarnice.

Trhy v tomto roce je možné naposledy navštívit IV. adventní víkend v pátek 18. prosince v době od 14 do 18 hodin, v sobotu 19. prosince od 8 do 16 hodin a v neděli 20. prosince od 10 do 16 hodin.