příprava na prázdniny

No, my doma žádné prázdniny nemáme. 

Anebo jak se to vezme, máme je skoro celý rok, pro nás se toho až tak nemění. 

Ve středu přijede ovšem na prázdniny na týden Lola a Alan.

A prý nestačí bazén, ani náš plán výstava, zámecká cukrárna, dětský rybolov, návštěva farmy u tety Báry, myslí si můj muž.

Naši sbírku letních her jako badminton, kroket, petanque, neúplná sada kuželek, několik míčů, z toho dva fotbalové rozšiřujeme o nákup dalších.

Nakoupili jsme v pepču a proč máme jednu hru dvakrát?

Můj muž kouká do košíku a říká, ale tohle házení s míčkem je jen pro dva.

No a?

No, já si chci s Lolou a Alanem zahrát taky.

Tak se v košíku ocitá totéž ještě jednou.

Myslíš, že to bude stačit?

Panebože, umíme je zabavit i jinak.

Vždyť máš ještě vodní bomby! Ty je stejně baví nejvíc a u toho se nejvíc zasmějí.

Už jsem tady několikrát tvrdila, že u nás se nikdy nic neplánuje.

Jak vidíte, díky vnoučatům to není vůbec pravda.

Můj muž začal plánovat.

No na týden jsme je ještě u nás neměli.

Přiznávám, že od pátku, co děti od nás odjely, jsme toho moc neudělali a pozůstatky na zahradě jsme nechali, když stejně přijedou znovu.

Nabíráme síly na ten týden. Bude to krásně náročné.

Jediný, kdo nebude mít radost z dětské návštěvy, je Justýna.

Prvních šest let svého života na malé děti skoro nenarazila a dalších šest let si na to furt zvyká.

Jak odrůstají, tak už sice od nich neutíká s vyděšeným výrazem v očích, ale nechce být s nimi spolu a důstojně odkráčí někam do úkrytu. V pátek s námi byla chvíli ráno, a pak jsem ji až do večera neviděli. Jakmile odjel můj muž s dětmi, okamžitě se odněkud vynořila.

Ráno s námi byla v obýváku, ale lehla se pod psací stůl a tiskla se mi k nohám s výrazem: budeš mě chránit? Nepomáhá, že děti před ní nekřičí a neběhají, Lolinka ji krmí a dává jí bonbónky a říká:
babi, ona si na mě zvykne, viď a bude mě mít ráda.

Zlatíčko, to já nevím. Možná úroveň její přízně dosáhla svého vrcholu.
Vzpomínám si na dobu, když byla Lola a Alan miminko, jak ji vždy vyděsil pláč a křik a dokonce, když spala v obýváku a to u nás zrovna nikdo nebyl, 

probudil a vyděsil ji pláč z televize a musela jsem ji uklidňovat, že tady nikdo není.

Když jsem šla teď s foťákem kolem ní, hned se mi nastavila jako modelka. Myslela si, že jdu fotit ji.

Tak teď, když jsem dopsala příspěvek, nevím, jestli tady náhodou nebudu mít vlastně děti tři a jednoho asociálního mazlíčka. No to je teda bilance...