třešňová sobota

Včerejší pohodová sobota. Ve znamení třešní.

Moc jsem nefotila.

Fotky Loly ve stromě vznikly na přání:

Babííí, pojď se podívat! Já jsem na stromě. A vyfoť mě.

Třešně zatím dozrávají pomalu, ale do pusy i na dva koše bylo. 

Babička teda měla docela velký průšvih.

Babi, máš i pro nás něco, nějaký dárek?

Trochu mě to zaskočilo. Nemám, dnes slaví narozeniny děda.

Ale babi, my máme taky svátek. Je Den dětí!!!, zklamaně vysvětluje Lola i Alan.

Ježíši, já jsem úplně zapomněla. 

Rychle přemýšlím, co teď.

Nakonec k radosti dětí sdělím, že něco pro ně mám.

Babi, tak ty si jen zapomněla, že jsi koupila dárek.

Nechávám je při této iluzi. 
Dva malé přívěšky medvídek a dráček ze dřeva byly připraveny na prázdniny.

No, trochu jsem si reputaci zachránila.

Včera jsme negrilovali a byla jsem za tohle rozhodnutí ráda já i Jakub, který je hlavní manažer přes grilování. Bylo horko. 
Já jsem na přání udělala maso na šlehačce, většina z vás asi dělá taky: vrstva brambor nakrájených na hranolky, na to trochu naklepanou libovější krkovičku, osolit opepřit a opět vrstva hranolek. 
Vše zalít šlehačkou a hodně a dát péct. A všem to hodně chutnalo, i když tohle jídlo znají od svého raného dětství. 
Mami, je to moc dobré. A tohle si teda v restauraci neobjednáš.

A toto je vrchol mého cukrářského umění. Na tvoření dortů jsem nebyla nikdy zdatná, i když pro malé děti jsem se snažila. Prý byly vždy výborné, ale na pohled to umělecké dílo nebylo. Dnes už se ani nesnažím a nikdy mě to nebavilo.

Teď máme vzdorovací období. Babi, já šlehačku nejím, upozorňuje mě jako už tolikrát Lola. Miláčku, to není šlehačka, to je zakysaná smetana. 
Hezkou neděli všem.