svědectví portrétů

Celý název výstavy, kterou zahájila pondělní vernisáž, je Domov můj svědectví portrétů. 
Výstavu jsem si vybrala, protože mě zajímala velmi i osobně. Vernisáž byla moc pěkná a důstojná k tématu, které se výstavou prolíná. Už mám napsaný článek, takže tam najdete o výstavě všechny podstatné informace. Tak jen trochu informací, které se mi do článku nevešly, páč měl daný rozsah a tentokrát v podstatě nejdelší, co mohl mít. Delší jsou jen rozhovory.

Na vernisáž jsem přišla o hodně dřív, abych mohla odchytit autora fotografa Martina Homolu. 
Mám ráda, když jsou články živé, aktuální, a když mohu položit otázky, je to nejlepší. Páč vznikne článek originální. A měla jsem tedy i možnost nafotit fotografie v prázdném foyeru.

Tento úžasný projekt vznikal delší dobu a autor fotil nejen ve svém ateliéru, ale i u těchto osobností doma. Navštívili spolu i místa, kde kdysi stávaly lidické domy a postupně se z nich stali přátelé.

Při rozhovoru s fotografem, než jsem položila první otázku, jsem mu sdělila, že i přes velmi těžké téma na mě fotografie působí pozitivně a optimisticky. 
Hned mi nadšeně řekl, že ani nevím, jak moc jsem ho potěšila, protože to byl záměr.

Dost "keců". Pojďte se mnou na výstavu. 
Fotografií je hodně a nejsou to všechny z výstavy, nechtěla jsem se žádné vzdát.

Je to za poslední dobu výstava, která na mě velmi zapůsobila a asi ještě dlouho ve mně zůstane. Některé ženy, zachycené na portrétech, už bohužel nežijí. 
Do novin šly úplně jiné fotografie. 
Tyhle jsou jen pro nás. Jedinou výjimku činím tady. 
Snad se na mě Martin Homola nebude zlobit. 
Je to moc příjemný člověk, který mi neustále děkoval za to, že jsem přišla..

Portréty lidických přeživších přináší optimistické poselství

Pondělní vernisáž ve Společenském domě v Neratovicích otevřela výstavu fotografa Martina Homoly s názvem Domov můj svědectví portrétů. Už samotný název výstavy napovídá, že jde o výstavu s velkým přesahem. Je to projekt, který připomíná lidickou tragédii portréty přeživších lidických dětí a žen. I přes těžké téma působí portréty optimisticky a vyvolávají pozitivní pocit.

Martin Homola je známý výtvarný a komerční fotograf, který spolupracuje s mnoha osobnostmi v oblasti kultury i veřejného života, v oblasti módy, reportáže a architektury. Je držitelem ceny Czech Press Photo a členem poroty Mezinárodní dětské výtvarné výstavy v Lidicích.

Současný projekt Domov můj svědectví portrétů se vymyká jeho běžné tvorbě. Na otázku, jaký byl impulz k uskutečnění projektu, Martin Homola odpovídá: „Lidice jsem vnímal už od svých šesti let. Hodně se o Lidicích mluvilo, ale pro mě hodně brutálním způsobem. A vůbec se nemluvilo o lidech, kteří přežili. Mluvilo se pouze o hrůzách vyhlazení Lidic. Hovořilo se o tom, jak se tyhle hrůzy už nemohou stát. To ale není pravda, dějí se pořád a je potřeba nezapomenout. Pořád jsem měl ty Lidice pod kůží. Nápad projektu vznikl v době, kdy jsem začal pracovat jako porotce soutěže v památníku v Lidicích. Teprve tehdy jsem si uvědomil, že žijí přeživší této tragédie a připadalo mi sobecké, že se u nás omílají Lidice jako symbol neštěstí a utrpení, ale že žijí lidé, kteří tragédii přežili a ti by měli mít pro nás hlavní slovo a poselství, na to se zapomnělo. Nikdo se jich na nic neptal“.

Fotograf postupně se všemi lidickými osobnostmi, přeživšími ženami a dětmi seznamoval a žádal je, zda by mu nevěnovali čas a nestrávili s ním nějakou dobu v ateliéru. Záměr byl zachovat jejich tváře a předat určité poselství dalším generacím. Fotograf Martin Homola je přesvědčil, že má smysl předávat svědectví dál. Téma je stále živé.

Fotografický projekt vznikal v průběhu tří let. A nejsou to jen portréty, jejichž zlomek je k vidění v Neratovicích až do 31. července, ale vznikla i kniha, monografie se stejným názvem. „Název výstavy připomíná, že přeživší byli vykořeněni a celý život hledají svůj domov“, podotýká Martin Homola.

Vernisáže se zúčastnili přeživší lidické děti Jiří Pitín a Pavel Horešovský, kteří dnes vypráví o svých vzpomínkách dětem ve školách. Živé vyprávění je víc než čtené slovo. Na vernisáži nechyběl ani starosta a místostarostka města Neratovice a paní ředitelka Památníku v Lidicích.

Marta Dušková