u nás o dobráka nezavadíš 😂

Tuhle větu si s mojí přítelkyní Bárou a s mým mužem říkáme furt. Jsme naladěni na stejnou strunu a naše uštěpačné vtípky se prolínají celým našim životem. Možná proto jsme s mým mužem vydrželi už víc než 40 let..
Speciálně on dovádí vše do konce i za cenu obětí.
Když Bára změnila práci ze šéfredaktorky deníku na vedoucí odboru městského úřadu a tiskovou mluvčí, začala chodit krásně oblečená (ostatně jako já vždy do redakce, kdy se mě celé tehdejší osazenstvo ptalo, nosíš někdy džíny? Ano, v pátek. Ježíš, to mi z mého minulého života fakt chybí). 
Už k nám nechodí jako farmářka, kdy ji musím upozorňovat, že jí kouká sláma z bot.
Když měla přijít podruhé už v nové funkci, upozornila jsem mého muže. 
Zítra přijde Bára, tak výjimečně se krásně oblékni a možná by to chtělo kravatu...
To chce jako Bára ???!!!
Tak na to se můžu vykašlat. Řekl to teda trochu jinak.
Ne, to měla být jen moje vtipná připomínka.
Bára dorazí ráno a já jí vyprávím storku o oblečení. Chválím hned ve vratech, ty jsi krásná! 
Ani nemusím odmetat hovna od slepic. 
Odpověď je velmi vypovídající: na autě jsou a musím je tam nechat, aby mě poznali měšťáci 😅
Povídám rychle o tom, co jsem řekla mému muži. Obě se smějeme.
Ano, znám ho dokonale, ale, protože na rozdíl ode mě spí dlouho, nevím, jestli to nezapomněl.
No nezapomněl, on má recesi rád stejně jako já.
Po hodině nás zdraví a přes pyžamo a župan svítí krásná kravata.
Díky moc, obě se řehtáme jako blázni, i když obě už jsme zvyklé a mohly jsme to čekat.
Že takhle nepůjdeš ven před dům k autu?! No to neměla říkat. 
Klidně takhle otevřu pošťačce.
Stejně běžně chodí ven v županu, když potřebuje něco z auta. Nevím, co si o nás sousedé myslí, já se líčím, když vím, že má někdo přijít, ale upřimně, jsem už ve věku, kdy je mi to ale úplně jedno. 
Prostě na dobráka u nás nenarazíš, i kdybys stokrát chtěl.
V lednu nám přivezli velké křeslo do obýváku, už jsem se tady o něm letmo zmínila. Zrovna tady byla Bára na snídani, tak se rozhodla, že pomůže. Hned u vrat máme v přízemí okno do obýváku, takže je jednodušší stěhovat vše oknem, než obcházet s těžkým nákladem půl domu. Oba tedy strčí obrovský těžký balík do otevřeného okna a já ho držím, než obejdou dům, protože sama to nesundám. 
Ježíš, kde jste?! Já už to neudržím. 
Za to může Bára. Říkala, že tě to chvíli necháme držet a dáme si venku cigáro.
Jen to na mě nesváděj. Ty jsi říkal, já bych ji to klidně nechal držet, ale umíš si představit, jaká bude zima v obýváku?! To nevytopíme.
Vždyť říkám, u nás o dobráka nezavadíš 😂
Ale děti nepředčíme, kdybychom se snažili sebevíc. 
Děti jsou krutě upřimné, nekompromisní a netolerantní a díky za to. 
Fakt jsem se v pátek nasmála, až mi tekly slzy.
Do bazénu si oblékám svoje staré tankiny, protože se mi nechce soukat do celkových téměř nových plavek. Možná mi už ani nejsou. Od úrazu jsem se na veřejnosti nekoupala.
Lola: babi, nejsou ti ty plavky nějak malý??? 
A urputně s funěním se snaží natáhnout mi kalhotky tak, aby mi přestala přetékat prdel, promiňte, ven.
Čerstvě čtyřletý Alan nezůstane pozadu: Babičko, to jsou tvoje plavky???!
Řehtám se jak blázen a vysvětluju, proč jsou mi tankiny malé a proč teď neobléknu celkové plavky, které mají na sobě možná ještě visačku z obchodu.
A babičko, kdy jsi měla ten úraz?
Babi, kouká ti i břicho, dí Alan. Lola podotýká: copak velký břicho, babička má i obrovský prsa.
No tak to bychom měli. Komise malých kritiků nenechala na mě niť suchou a to jsem ještě nebyla v bazénu.
Jsem ráda za ten dar, že nejvíc se směju sobě. Možná by mě to jinak trápilo...
Ten dort v úvodu je jen ilustrační. Ve čtvrtek večer jsme oslavovali Alánkovi narozeniny a já upekla v krámu medovník, víc jsem nestíhala. Narozeniny jsem po vernisáži už ani nefotila.
Mějte hezkou neděli, ať už na dobráka narazíte nebo ne. 
Podobné příběhy se u nás odehrávají každou chvíli, ale všechny si nepamatuju.