den třetí

Brzké ráno začíná větou:

babi, já se těším k tetě Báře! Alánek ozvěna: já se taky moc těším k tetě Báře.

No, ale k tetě jedeme až odpoledne. Nejdřív musíme na ten rybolov.

Neměla jsem vůbec v plánu pracovat, když tady budou děti. 
Prázdniny máme i tak pestré.

Ale napsal mi starosta dobrovolných hasičů, zda bych nepřijela na jejich 20. ročník a nenapsala článek, fotila jsem tam do deníku, už před dvěma lety.

Pracovně jsem se dostala po více než dvou letech do fáze, která je pro mě samozřejmě hodně příjemná. Akce ani nemusím moc vyhledávat, vybírám si z nabídek, které mi přijdou.

Nakonec to byla moc hezká akce, děti koukaly, jak se soutěží v dětském rybolovu, nechaly se tetovat, užily si skákacího hradu a viděly ukázky cvičení policejních psů. Prý to byla štěňata, nechtěla bych být pachatel. 

Končili jsme u tety Báry, tam už jsem skoro nefotila, měla jsem plné zuby focení, opět jsem nafotila stovky fotek, vždy si říkám, že nebudu tak rozšafná, ale na akci plné lidí nikdy vlastně nevíte, jak fotka bude ve výsledku vypadat. Takže děti u prasátek jsem nefotila.

Přijeli jsme domů kolem půl páté. Říkala jsem dětem, běžte si hrát do obýváku, byly jste celý den venku.

Za chvíli slyším: babi, my se jdeme koupat.

Jedny plavky nám na celý den nestačí, tak je celá zahrada ověšená zástupnými plavkami, kalhotkami a trenýrkami.

Tak si běžte najít, co je suché.

Děti jsou naprosto samostatné. Každé ráno se vybírají oblečení sami a já si teprve na akci všimnu, jak spolu modře ladí.

No to jsem babička!

Večer mi došla fantazie, takže vyprávím O pejskovi a kočičce, jak pekli dort.

Napsala bych toho dnes víc, ale nestíhám.

Mějte hezkou neděli. My jsme dnes doma k radosti mé a mého muže. 
Za chvíli Bára přiveze svoji Adélku a ta se dnes bude hrát celý den s dětmi. Je jí devět a moc se na to těší. I děti. Už si spolu hrály včera. 
Od božího rána slyším, kdy přijede Adélka?

A když náhodou řeknu Adéla, Alánek mě okamžitě opravuje:

To je Adélka!