U nás se vždycky četlo. Četla jsem si už od dětství každý den a přenesla jsem to do naší rodiny.
To, že teď knihy nečtu či nemůžu číst, je už úplně jiný příběh.
Když byly naše děti malé, četla jsem jim nebo vyprávěla před spaním úplně každý den, málokdy jsem vynechala a to mě pak nahradil můj muž. Ten si to teda tak neužíval jako já, ale překonal se.
Já jsem tu večerní chvíli s dětmi milovala, bylo to krásné uzavření dne, a i když jsem na ně přes den třeba někdy neměla čas, ten večer to srovnal.
Teď čtu pohádky vnoučatům. Tedy ne vždy čteme.
V poslední době jsme zavedly trochu jinou tradici.
V poslední době jsme zavedly trochu jinou tradici.
Vlastně už je to dřív, když jsem byla na čtení večer už unavená, nahradily jsme to povídáním.
Většinou Lola večer hlásí: babi, budeš nám povídat? Víš, jako vždycky. Když byla maminka, teta Linda a strejda Jakub ještě malé děti. Jak maminka lezla po stromech, jak spadla s koně, a ještě o vašem pejskovi a kočičce.
A pak tu pohádku, jak vyprávíš o princezně Lole, princi Alanovi, královně Tereze a králi Tomášovi. No tuhle pohádku vyprávím už několik let.
Nejsme spolu zase tak často, takže program je v podstatě vždy téměř stejný. Někdy přidáme zážitky z uplynulého dne, povídáme si o tom, kde jsme byli a jak se nám to líbilo.
Někdy nejdřív vypráví Lola pohádku nám, potom vypráví Alánek pohádku o jedné či dvou větách, a pak babička vypráví O třech malých prasátkách jako minule, potom o malé Tereze, Lindě a Jakubovi, o černobílém pejskovi a černobílé kočičce a každou chvíli slyším: a babi, ještě jsi zapomněla tohle a tohle.
Už jsou to vlastně taky pohádky, takže mi občas nějaký detail vypadne, ale Lola už to zná nazpaměť, tak mi to připomene.
Už jsou to vlastně taky pohádky, takže mi občas nějaký detail vypadne, ale Lola už to zná nazpaměť, tak mi to připomene.
Alánek to ještě mockrát neslyšel, takže poslouchá tiše a ještě mě neopravuje.
Děti mě nutí vzpomínat, což normálně ke mně úplně nepatří. Já vlastně vůbec nejsem vzpomínací typ.
A tak po malých částech vyprávím příběhy naší velké rodiny, jako se vyprávělo kdysi.
Jen s tím rozdílem, že něco zaznamenávám i virtuálně a třeba si to vnoučata v budoucnu někdy ráda přečtou.
Mějte pěkný čtvrtek.
A tak po malých částech vyprávím příběhy naší velké rodiny, jako se vyprávělo kdysi.
Jen s tím rozdílem, že něco zaznamenávám i virtuálně a třeba si to vnoučata v budoucnu někdy ráda přečtou.
Mějte pěkný čtvrtek.
Taky jsem našim klukům četla a i zpívala na dobrou noc. Nejstarší vnučce taktéž. Ta byla doslova pohádkový typ, vše uměla téměř nazpaměť...prostě knížky to bylo naše!
OdpovědětVymazatTi dva mladší byli trochu jiní. Rádi si povídali před spaním, ale číst pohádky až tolik nechtěli. Vnuk ten vyžadoval mnou vymyšlenou pohádku a traktoru a klukovi. No, někdy to už bylo hodně úsměvné, co jsem si vymýšlela. Teď už se uspávají po svém :-))).
Hezký den, Marti!
Hanka
Hani, no vidíš, já jsem taky zpívala vždy a zpívám i teď. Dokonce Tereza převzala moje zvyky a zpívá to samé. Hlavně Černé oči jděte spát... To už je naše rodinná písnička. Měj pěkný den.
VymazatMarti, to je moc hezké! Taky jsem dětem četla před spaním, dobře si pamatuji, jak Terka milovala Pipi Punčochatou a místo zklidnění se řehtala tak, že i spadla z postele :o) A i se vyprávělo, stejně jako u vás, moje mamka doteď musí "dát" několik osvědčených příběhu ze svého dětství (třeba na Vánoce) a Adam vzpomíná na vymyšlené pohádky od mého tchána o Tatřičce Mařence (miloval auta).
OdpovědětVymazatTo jsou prostě chvíle, ze kterých žijeme...
Marti, měj příjemný den, Helena
Helenko, moje mamka taky vyprávěla svoji vlastní pohádky a naše tři děti na to dodnes vzpomínají a dodnes si pamatují přesně příběhy ovečky Malvy. Měj pěkný den.
VymazatI u nás se klukům četlo, většinou jsem četla já a častokrát jsem únavou i u čtení usnula. Manžel mě pak přišel vzbudit, abych si šla lehnout do své postele. Teď čtu vnoučatům, Venda jeden čas miloval Křemílka a Vochomůrku a knihu jsme četli pořád dokola. Máme v knihovně jiné knihy než mají děti doma a tak jim čtu i staré říkanky. A občas si povídáme. Myslím, že všechny děti milují vyprávění, jak to bylo, když byli jejich rodiče malí. Já jsem moc ráda poslouchala moji babičku, která mi vyprávěla o vesničkách v Jižních Čechách odkud pocházela. Znám jejich jména i když jsem tam nikdy nebyla. Naši kluci zase rádi naslouchali vyprávění mojí nebo manželovy maminky.
OdpovědětVymazatSyn teď vypráví naší vnučce o prababičkách.
A ještě jednu vzpomínku, manžel mojí bývalé kolegyně vymyslel pohádku o zlé koze, kterou vyprávěl jejich pěti vnoučatům. Čtyři z nich jsou už velké, tak ji teď asi vypráví té nejmenší.
Mějte hezké chvíle s vnoučaty.:-)
Růži, my jsme včera večer četli kousek nějaké pohádky, pak vyprávěly děti Alan o ztraceném ježečkovi a Lola o ztracené kryse, podporuje to jejich vyjádření a pak babička o kůzlátkách :-) Měj pěkný den.
VymazatMarti, u nás to bylo stejné.A já jsem takový krkoun, že ty nejhezčí knížky pro děti mám u nás v knihovně.Moje nejoblíbenější Medvídek Pú.Přeji krásný dny s vnoučaty.Martina
OdpovědětVymazatMartinko, my jsme jich měli dvě obrovské krabice a při posledním stěhování jsme je zapomněli a už se nenašly. Dodnes mě to štve, byly tam pohádky ještě po mně. Měj pěkný den.
VymazatMarti, nám takhle táta vyprávěl na výletech - aby cesta rychleji utíkala. Buď něco ze svého dětství nebo si vymýšlel příběhy inspirované tím, co jsme viděli cestou. Já tenhle dar v sobě zatím neobjevila - nemám dost fantazie. Takže synovi jsem "jen" četla. Tyhle chvilky jsou stejně prima
OdpovědětVymazatHezký den
Stáni, ano v autě jsem dětem taky vyprávěla a hráli jsme i různé hry, jako hledali všechna červená auta apod. Ze svého dětství si tohle moc nepamatuju. Měj pěkný pátek.
Vymazat