malý ježčí příběh

"Babičko, tu knihu jsi vyrobila ty, viď a poslala jsi ji Ježíškovi, aby ji nadělil dědečkovi...

Babi, já šeptám, aby to neslyšel Alánek, on ještě na Ježíška věří."
Tak po Mikuláši, ještě Ježíšek...

No tahle kniha stála babičku takové úsilí, že to už ani nikdy nikomu poslat nechtěla. 
Byla ráda, že ji má konečně doma a rozhodně by ji nikam neposílala. 
A to ani Ježíškovi.

Stálo mě to velké úsilí a nejen proto, že ve výrobě fotoknih fakt zběhlá nejsem, když nepočítám pohádku o třech malých morčátkách, tak je to teprve druhá větší fotokniha.

Ježčí příběh pro mého muže za záchranu čtyř ježčích životů jsem měla v plánu už dýl a přiznám se, že jsou na mě fotoknihy dost drahé, tak jsem čekala, až bude nějaká akce.

A byla v polovině prosince. Od pátku do pondělí. 

V pátek jsem si nahrála do systému fotky a uložila, víc jsem nestihla, páč jsem dělala nějakou reportáž nebo co.

V sobotu tam nebylo vůbec nic. Ani jedna nahraná fotka.

V sobotu a v neděli jsem nahrála fotky třikrát znovu a třikrát vytvořila knihu a na závěr, když jsem chtěla uložit a objednat, mi to třikrát nebo kolikrát, už nevím, napsalo, že to nejde, že je v systému chyba, ať kontaktuji firmu. 
Tak jsem to vzdala a o víkendu psát, že systém nefunguje, mi přišlo naprosto zbytečné. 
Kdo by to proboha čet´?!

Už jsem si říkala, že systém je vypnutý schválně kvůli té slevě a já to prostě neudělám nikdy. 
Ale tohohle nápadu jsem se teda rozhodně vzdát nechtěla, i když přiznávám, že po několika marných pokusech už mi tekly teda nervy! Navíc bylo už dost pozdě. 
Když ji neudělám teď, pod stromeček se to nestihne.

V pondělí byl poslední den a já knihu konečně mohla vytvořit, chyba byla odstraněna. 
Ale přiznávám, už jsem ji nenáviděla, první varianta byla samozřejmě nejlepší, to znáte, první nápad je prostě většinou nejlepší, ale tu už jsem si nepamatovala.
A nikdo mi nedělal korekturu, tak tam mám hrubky. 
Ale můj muž měl z knihy opravdu radost a dlouho si prohlížel fotky, jako by je viděl poprvé, i když jsou snad až na jednu všechny jeho a tipoval, který z našich ježčích broučků to je.

A protože jsem tentokrát tvořila v potu tváře, musím ji tady předvést celou.
Příběh je krátký, zbytek knihy jsou fotky a všechny jsou na blogu.
Není tam samozřejmě příběh pátého ježourka, kterého jsme odváželi do záchranné stanice. 
Už jste tady četli. Přišel, když už byla kniha ve výrobě.
A jsem ráda, že jsem to nevzdala. To překvapení mého muže stálo za to.
Mějte pěkný den a kdo jdete dnes do práce, ať vám to rychle uteče.