poslušně hlásím...

včera jsem nezapomněla zapálit svíčky na adventním svícnu jako minulou neděli.

I tak mám letos dost zapomenutých věci anebo jsou věci prostě letos jinak, než je naše tradice.
Já vím, je čas rozjímání. Tak já rozjímám po svém.

Letos nemám barborku.

A to mám třešeň na zahradě, jak víte.

Ježíšek se mě před dvěma týdny ptal, zda může nechat vánoční stromeček na zahradě na očích. 
Jinak ho každý rok nosí až 23. prosince a já jej teprve mohu obdivovat. 
Ale prý je těžký jak cent, a táhnout jej ze dvora přes půl domu jen proto, abych jej neviděla, to by byl oprus.

Tak na něj čumím už čtrnáct dní přes okno a můžu si na něj i na zahradě sáhnout.

Jmelí jsme kupovali teprve v pátek a bůhví, jestli bych si vzpomněla, kdybych neviděla kolemjdoucí a všichni nesli jmelí. 
No tak vlastně ještě nebylo tak pozdě, jen ho míváme dřív.

Vánoční plovoucí svíčky a františky koupil můj muž taky na poslední chvíli.

Letos nemáme na vánoční stůl jako tradičně každý Štědrý večer desítky let na talířek žádné exotické ovoce a není to tím, že jsme letos večer sami dva.

O kalamitách s pečením vánočního cukroví jsem už tady psala.

V hlavě si probírám, zda už nám nechybí nic, co chceme mít. 
Nešidíme se, ať už jsme sami anebo je nás víc. 
Tradice prostě dodržujeme, protože chceme.

Vánoční přání, která jsem posílala, letos dorazilo někam už v úterý a někde až v pátek. 
Tři přání jsem posílala mamce, ségře a bráchovi na stejnou adresu, ale dorazila pouze dvě ve stejný den. Poslední až za několik dní.

No to byl na poště nějaký všeuměl.

Letos za to máme dvě vánoční hvězdy, protože jsme se nemohli dohodnout, která je hezčí.

Dnes přiveze kurýr kytici růží, kterou jsem si objednala. 
V pátek dorazil kurýr i k mamce na Moravu.
Možná vznikne nová vánoční tradice.

Přemýšlím, čím byl letošní advent tak jiný, že jsem některé věci zazdila.

Možná jsem psala víc reportáží než vloni?! 

Stalo se a je jedno proč, a píšu to jen jako reportáž z našeho života.

Nic z toho samozřejmě není problém a s velkou pravděpodobností bude hůř 😁

Tak teď už mi zbývá jen poslat vánoční přání ještě vám, 
mým vzácným virtuálním přátelům. 
U některých z vás mám už pocit opravdového přátelství.

Užijte si zítřejší den, nehoňte se, nic za to nestojí a není nic důležitější než prožitky a setkávání. 
Teď zjišťuji, že jsem si tímhle výčtem nepodařeného nabudila v sobě těšení.
Na dnešní zdobení stromečku, který vypadá krásně i bez ozdob. 
Na Štědrovečerní večeři s mým mužem a nejlepším přítelem, na pouštění lodiček, Justýna má samozřejmě svoji jako každý rok, a hlavně se těším, až si dárky rozbalí můj muž.
A tak posílám tu radost i vám všem. Doufám, že k vám dorazí.