jepičí život 8

Tak letos naposledy jepičí život. Pokračuji tam, kde jsem skončila v sedmičce. 

Poslední letošní díl, kdy se znovu zaskví některé vaše komentáře a já jim na chvíli vrátím život.
Některé komentáře jsou malým příběhem z vašich životů. 

Většina z vás tento projekt zná, tak jdeme na to. Povedlo se mi dotáhnout do konce rok 2018. 

Takže projekt bude pokračovat v roce 2020 rokem letošním. 

A jak jsem se bavila výběrem komentářů u příspěvků, zjistila jsem, že nejen komentáře jsou pomíjivé. U jednoho příspěvku mám krásně kvetoucí vánoční kaktusy, tak ty letos teda fakt nemám. 

Tak doufám, že se dnes rádi vrátíte trochu do minulosti jako já ráno. 
Pro mě je to trochu i test, zda mám pořád stejné názory, či zda bych reagovala i dnes stejně.

Přeji vám hezký nový týden.

no a co?

Růžena Šimková26. října 2018 9:43

Marti, také už neřeším, co si kdo o mně myslí. Jinak bych asi nešla s klidem fotit panenky do parku nebo na dětské hřiště. A také mám ráda jednoduché věci.
Etažér se mi líbí a ta zlatá mi hrozná nepřijde. Možná by šla patina nějakou barvou udělat.
Jinak už u nás vypuklo předělávání kuchyně, tu hrůzu bych ti nepřála vidět. Něco jsme dali na půdu. Včera dovezli linku a pohovku. Ještě, že je linka v krabicích(dodělej doma) a pohovka taky na více částí, jinak nevím, kam bychom všechno dali. Můj muž nemohl v noci spát a ráno na mně vybafl, že se budu stěhovat. Ale jen o ulici výš, do bytu jeho rodičů, který je teď prázdný. Alespoň tam budu moct vařit a on si vždy doje na oběd. Je to stejný byt jako máme my, je je v přízemí. A není tam internet. Zkusím internet bez drátu, ale nevím, jestli se mi ho podaří zprovoznit. Beru si s sebou i pletení a když tak si Tvoje článečky přečtu dodatečně. Měj se moc hezky. Růža

Ilona Ř.26. října 2018 10:21

Marti,
já si o sobě myslím, že také celkem vkus mám .
A mohu Tě uklidnit, tohle kýč rozhodně není !
No tak dobře, ta zlatá je malinko laciná, ale ve výsledku to neruší :-)
Moc se mi líbí, jak jsi na něj naaranžovala ovoce ;-)
Myslím, že ho můžeš používat nejen o Vánocích a rodinných příležitostech .
Krásný víkend!

Praevka26. října 2018 10:25

Rozlišovat kýč/nekýč je zbytečná ztráta drahocenného času, kterou se ve svých životech ještě stále trápí hodně lidí. Rozlišovat líbí/nelíbí a co si myslí ostatní, na to kašlu, mi přijde mnohem pohodlnější a míň ubíjející. Když slyším slovo kýč, vždy si vzpomenu na byt své stařičké pratety, který stoprocentně naplňoval všechny aspekty tohoto pojmu - a já ten byt jako dítě milovala a dodnes na něj s láskou vzpomínám, protože byl prostě jiný a tetička si v něm dělala to, co jí se líbilo a díky tomu tam byla spokojená a šťastná, to bylo hlavní (bohužel ho před 2 lety někdo vykradl, takže už jej v původní podobě nikdy neuvidím).

Anonymní26. října 2018 11:32

Marti, já ti rozumím, pokud bys s tou zlatou měla mít problém, jsou tady spreje a udělej si barvičku podle svého.To víš, když už člověk má doma z dřívějška spoustu věcí, dokupuje potřebné věci k tomu a módní trendy nemůže respektovat. Já ve svých sedmdesáti přeci vše nevyvezu na skládku a nezačnu znova! Ale napadlo mě to!
Jenže můžu vyskakovat jen do výše svého důchodu.
Etažéry používej pořád a dělej si radost nějakým aranžmá po celý rok, nejen na svátky.
Zdraví přes pole i přes Labe: Jiřina z N.

blondýna26. října 2018 15:35

Směju se, směju a klidně to napíšu ...ještě chvíli a počůrám se.
Za mne vede ten i Ikei, ten zlatý, jak to napsat, ta zlatá je na mne moc brutus.
Mám sousedku, to je pochodující kýč, dokáže se velice vkusně obléknout a pak na sebe navěsí půlku šperkovnice a já trpím. Vím, že dokáže pořídit skvělé kousky, které umlátí doplňky. Má krásnou zahradu s japonskými prvky, ovšem mezi tím i ty trpaslíky.
Takže svět je veselý , hravý a hlavně, že jsme zdraví.

Anonymní26. října 2018 18:56

Ahoj Marti, čím jsem starší, tím víc se mi líbí blýskavé věci a od té doby, kdy jsme v nějakém školním počítačovém programu objevily /my baby/ fotku našeho kostela a u toho popisek "kýč", vlastně ani nevím, co to slovo obnáší.
Takže já bych na vršek etažéru ještě uvázala malou mašličku, a to by pak nebyl kýč, ale originál. :) No a hlavně ať je plný. Krásný víkend Ti přeje Marcela.

Laura Kováčová26. října 2018 22:55

Marti, dobre si vybrala ... tá zlatá k Vianociam patrí ... Tiež ma rodičia viedli k dobrému vkusu, gýč u nás nenájdeš ... nepáči sa mi to, nemám to rada. Druhá vec je osobný pohľad a meniaca sa doba ... Ak dnes niekto za gýč považuje brúsené sklo, tak toho mám doma veľa ... Vydávala som sa v dobe, kedy sa krištáľ dával ako svadobný dar. Páči sa mi dodnes a stále ho aj používame ... vázy i poháre ...
Maj príjemný víkend ... L.

Helena Davidová28. října 2018 6:30

Marti, obdivuji ty, kteří z fleku a bez kontextu onálepkují věci cedulkami kýč. Pro mě a jak koukám tak pro nikoho tady to až tak jednoznačné není! Ono třeba i tohle zlato časem chytne trochu patinu a nebo etažér prostě tak zarovnáš dobrotami, že si ho nikdo ani nevšimne.
Měj hezkou neděli, Helena

panáčci excelují

Praevka2. listopadu 2018 8:17

U nás byl zase jeden čas poštovní "hit", že doručovatel se ani neobtěžoval na nás zazvonit a rovnou hodil do schránky upozornění, že nás nezastihl a máme si zásilku vyzvednout na poště. To se pak stávalo, že jsem pracovala doma, slyšela klapnout schránku, tak k ní utíkám - a tam to upozornění. TAk jsem je vzala a šla třeba za hodinu na poštu, ale tam balíček samozřejmě ještě nebyl a já pro něj musela až druhý den. Teď se to prý zlepšilo, ale já si od té doby nechávám posílat vše do práce. Přeji pevné nervy při vyřizování a těším se na výsledek. Krásný víkend :-)
e*

Obyčejné radosti života2. listopadu 2018 8:41

No Marti, tak to ti držím palce.... Já už to vzdala. Poslala jsem už několik reklamací a stížností a nebylo to k ničemu. Mně navíc často balík ani smskou neohlásí, rovnou uloží na poště a ani lístek nevhodí. Asi mám být vědma a tak nějak tušit, že tam je.... Vedoucí balíkových doručovatelů se vždy jen omluví a slíbí, že dotyčného doručovatele pokárá a poučí. No, co si o tom myslet. Za ty peníze, co jim dávají, už od nich každý normální člověk snad odešel a na rozvoz vezmou kde koho, hlavně že se někdo najde. O nějaké zodpovědnosti nemůže být ani řeč.... Je to děs.
Měj se prima, Petra

Helena Davidová2. listopadu 2018 10:42

Marti, vtipně si popsala něco, co by bylo k smíchu, kdyby to nebyla každodenní realita. Kde můžu, tam si vybírám jiného přepravce než Českou poštu... Na druhou stranu kvituji ty tatranky, co se na poště prodávají, při čekání ve frontách by jen mohl umřít hlady :o)
Drž se a nenech si zkazit den, Helena

Růžena Šimková2. listopadu 2018 11:50

Marti, koukám, že je to všude stejné. Nejvíc mně vždycky vytočilo doběla, když mi přišla SMS i email, že mi v čase od 13 do 18 hodin budou doručovat balíček. Seděla jsem jako trubka doma, v 13:30 mi přišla SMS, že jsem nebyla zastižena. Jednou jsem psala stížnost až do Brna, ale stejně se nic nezlepšilo. Slyšíš jen různé výmluvy, že mají málo lidí, protože za ty peníze to nikdo nechce dělat. Za nos by se asi mělo chytit vedení. Hlavně, že musí na přepážkách nabízet jiné produkty.:( Takže pokud si teď něco objednávám a je možnost zaslat balík na zásilkovnu, tak té možnosti vaužívám. Je to od nás blíž než na poštu a nemusím tam stát frontu. Co se týká naší paní doručovatelky tak ta je spolehlivá a ochotná. Je to i o lidech. Přeji pevné nervy a hezký pátek. Růža

Anonymní2. listopadu 2018 15:21

Marti, bydlím se Slezsku a já si nemohu opravdu stěžovat. Pošta u nás mi přijde fakt dobrá ne-li doslovně výborná. Zato dcera v Čechách! Něco pošleš, oni to nevydají jí, ale vrátí to, protože oznámení o uložení poslali zcela jiné osobě se stejným jménem, bydlící v tomtéž městečku, ale na zcela jiné ulici. To by tě prdlo. Nejhorší, že nedodrželi ani zákonnou dobu pro možnost vyzvednutí. Při dohledávání se přišlo nato, že zaměstnancům pošty v městečku v Čechách to leží "v řiti", a co prý za tak málo peněz bych chtěla. Já říkám, že tam asi slavili "Mexické dožínky". Je to o lidech, o ničem jiném. U nás na poště z toho byli velice nešťastní, co si paní na té druhé poště v Čechách dovoluje. Zdraví Iwka

blondýna2. listopadu 2018 16:25

Nakopala bych je do prdele s rozeběhem, řeším to měsíc, co měsíc, když mi přijde krmení pro kočky. ... a jsem ředitel ovcí, protože jen doma planě nadávám, křičím a nic nedělám.
Jsi moje hrdinka, jsi můj vzor ...a jsi boží Italka !

střípky z D1

blondýna9. listopadu 2018 8:36

Od nepaměti jsou lidé přitahováni krví, neštěstím a slzami.
Já osobně bych se šla podívat, ale pouze z profesního hlediska, protože záchrana lidských životů mne živila v praxi a dnes na to mají takové vybavení, že člověku padne sánka.
Takže já se všem omlouvám, nepřitahovala by mne tragédie, ale integrovaná záchrana lidských životů.

Obyčejné radosti života9. listopadu 2018 9:52

Marti, mám pocit, že lidi už jsou ze všech těch seriálů a filmů nějak otupělí. Násilí, rvačky, nehody, krev a smrt je v televizi na denním pořádku. A že jsou to občas záběry, že by se i u televize člověk opotil. A když pak vidí něco podobného na vlastní oči, dívají se jen na to, co už znají, jen to mají v přímém přenosu.
Je to děs, kam se naše společnost, co se tohoto týká, posouvá. A to nemluvím ještě o to, že jsou schopni si nehodu i fotit nebo natáčet....
Snad nás takové situace budou potkávat co nejméně....
Tvé fotky jsou moc hezké. Hřbitovy i s jejich stavbami kostelíků a kapliček mám ráda.
Měj se, Petra

Laura Kováčová9. listopadu 2018 10:14

Desia ma havarie na cestach... V okamihu zmenia zivoty zucastnenych... A tiez sa nemozem pozerat na bolest a utrpenie... Prestala som sledovat akekolvek krimi spravy... Prenasledovali ma depresie a strach... Najhorsie je, ze na aroganciu a nepozornost pri nehodach doplatia ti nevinni. Krasne miesto si nam ukazala na tvojich fotockach. .. Marti, pekny den prajem... L.

Martina z Českého ráje9. listopadu 2018 15:16

Marti, krásná kaple.Já jsem se přichomítla k havárce ještě když jsme bydleli v Liberci.Už jsem byla v noční košili a najednou před barákem strašná rána. Bouračka dvou aut.Nevím, kde se to ve mě vzalo a já letěla bosa v košili ven .Manžel volal záchranku a já než pŕijeli, tak jsem asi zachránila život mladýmu klukovi
Měl zapadlý jazyk a chroptěl.Nikdy jsem první pomoc neposkytovala a ani nevím ,jak jsem to v tom šoku zvládla.Byla jsem celá od krve a seděla vedle toho kluka než přijela sanitka.
Mèj krásný víkend.Martina

Anonymní9. listopadu 2018 15:16

Ahoj Marti, obrázek mi byl povědomý, ale nešel mi k nadpisu, leč posléze jsem pochopila a musím ti napsat, že když jsem se vracela ve středu večer z Tvého Hodonína /školení/ a vyjížděla jsem na Břeclav na křižovatce za lázněmi, také mě jeden velmi rychle jedoucí blázen málem sejmul. Já vůbec nechápu nač ten nebezpečný spěch. Z jihu Tě zdraví Marcela.

pohovková story

Anonymní11. listopadu 2018 10:14

Ahoj Marti, já když si na vteřinu pomyslím, že je vše v pořádku, za chvíli se začne vše sypat, vracet, stínit a strašit, abych se asi také nenudila. A přestože by mě zajímalo: Kde je?, neptám se, ale přeji Ti dny naplněné klidem a pohodou. :):):)Marcela

Štěstí v mém životě11. listopadu 2018 10:56

K tomu není ani co dodat. Lidská hloupost je nebetyčná a ve firmě evidentně pravá ruka netuší co činí levá. To jsi byla ještě slušná Marti :o)), já bych už asi byla ostřejší, nevydržela bych to.
Náš syn si nyní užil s O2 při přeložení internetu a televize od nich na jinou adresu. Bydlí již přes měsíc v jiném bytě a nemá to, výsledek je zrušení celého balíčku, reklamace služeb. A to mu několik "dam" na jejich lince povídalo pokaždé něco jiného. I prý, že mu volali a nemohli se mu dovolat :o)), tak to už prý bylo i na něj moc.
Jooo, zákazník náš pán!!
Měj hezkou neděli.
Ála

Anonymní11. listopadu 2018 12:33

Marti, zdravím a děkuji za to, že jsi celou anabázi zveřejnila! To je to, co může případné zájemce odradit a takovým firmám přeji, aby zkrachovaly, buď se budou snažit nebo konec.Já mám zkušenosti s dobrými i se špatnými, někdy ale těch lemplů je nějak moc.
Nechat vydělat těm slušným!
pa Jiřina z N.

Elle About Everything11. listopadu 2018 23:39

Jsem ráda, že nemůžu přispět žádnou podobnou osobní negativní zkušeností. Ovšem v jednom internetovém eshopu jsem chvíli pracovala a můžu potvrdit, že občas mají i v sebevětším eshopu neskutečný bordel :)
Elle about everything

to jako fakt?

Jarka CÁCORkA23. listopadu 2018 7:55

Ten kaktus je nádherný. Sice trochu v předstihu, ale snad dlouho vydrží.
Já mám kolem sebe tolik negativních věcí, že kdybych to od sebe neodkopávala okovanou botou, tak bych byla v pr.... Omlouvám se za ten výraz.
Krásný víkend přeji 😀
Jarka

Obyčejné radosti života23. listopadu 2018 8:23

Marti, myslím si o sobě, že jsem pozitivní člověk. Vidím na dané věci, situaci, spíš to hezké... to ale neznamená, že nevnímám i to negativní. A někteří lidé to pozitivně ani neumí. Každý jsme jiný a v tom je to krásné a rozmanité. A aby mi někde někdo předepisoval, jak mám myslet? Jestli pozitivně nebo negativně? Mám vlastní rozum a svůj vlastní životní přístup. A ten mi nikdo nepředepíše. Takže asi tak: buďme sví. Sami nejlépe víme, jak je nám nejlépe :)
Marti, měj se moc hezky, Petra
PS: kaktus ti kvete krásně. Ten můj už se na to chystá :)

Štěstí v mém životě23. listopadu 2018 9:57

Marti, dneska je moderní neustále lidem předkládat jak mají žít, jak se mají chovat, jaké mají mít názory, co si mají myslet o okolním světě. Tolik rádců co vše vědí nejlépe, předávají své zkušenosti - nejlépe za peníze - a očekávají potlesk za své rozumy. Já se přikláním vždy hlavně k tomu svému, obyčejnému rozumu, který mi byl nadělen. Mám to štěstí, že jsem se narodila s pozitivním myšlením a čím jsem starší, tím myslím a žiji radostněji více a více. Protože už se během života stalo i několik velmi negativních situací, kdy jsem se trápila. A jak píšeš, kdybych neměla v sobě to pozitivní, semlelo by mne to hůř. Napsala jsi to moc hezky, opravdu. Vůbec nechápu jak by se mi žilo, kdybych už dopředu myslela negativně, vše odsuzovala, vše okolo mne bych vnímala špatně, zle. Kde bych pak čerpala vlastně radost z žití?
Měj pozitivní pátek a hlásím, že můj kaktus již pár květů také rozevřel, ale letos zatím není obsypaný jako obvykle.
pa Ála

My Home Style23. listopadu 2018 14:17

Já jsem rozený negativista (asi po tátovi), ale vzala jsem si manžela, který je rozený optimista (a můj pravý opak...no, není to vždy jednoduché:)) a teprve ten mi otevřel mysl a naučil mě myslet a vidět věci pozitivně. Navíc jsem si po narození dětí zakázala sledovat všechny, dosud relativně "oblíbené", drsné válečné dokumenty apod. a rozhodla se zabývat jen "veselými" věcmi, protože jsem svou negaci nechtěla přenášet na děti. Musím říct, že se mi to (samozřejmě s výjimkami) daří (ťukám). Až si občas připadám přehnaně pozitivní.... Musím říct, že se to asi "naučit" dá. Máme to v sobě asi všichni, jen to v nás někdo musí probudit. A i ten můj táta už není takový bručoun:)))) Petra

Martina z Českého ráje23. listopadu 2018 19:05

Marti, já jsem optimista a věřím , že i to špatné se dá vyřešit.Jak říkal pan Brzobohatý ;jen se s toho neposrat".Nejsem stádní typ a žiji si podle svého přesvědčení.Nikomu neškodím a nechávám žít.Ale když se mi něco nelíbí,tak se ozvu.Hodně jsem narazila u kolegiň v práci, ale tenkrát mi to vůbec nevadilo.Hold jsem těžký introvert a žiju svůj život.Krásně Ti kvete vánoční kaktus.Já mám dva a začly kvést taky.Přeji hezký víkend.Martina

Stáňa23. listopadu 2018 22:53

Já bych řekla, že nejdůležitější je - myslet (a nepřejímat bezmyšlenkovitě cizí názory) :-).
A kaktus ti kvete tak krásně, že mi to připomnělo mou myšlenku koupit si domů nějakou kytku. Uvažovala jsem o vánoční hvězdě, ale ten kaktus taky nevypadá marně :-)

Hanka Š.24. listopadu 2018 12:52

Každičkou větu bych podepsala. Jen člověk mnohdy asi musí dojít životními karamboly do stádia, kdy jinak než pozitivně už myslet nechce. Je to neskutečně osvobozující pocit, vědomí, že nikdo z okolí nemůže zajistit, aby nám bylo dobře a viděli svět aspoň občas z lepší stránky. Vždycky je volba jenom na nás.
A tak volím taky pozitivní myšlení, které naštěstí nakonec to negativní zatím přebíjí...Možná taky proto, mi doma taky kvete vánoční kaktus :o))

už vím

Ilona Ř.18. prosince 2018 8:58

Marti,
chtěla bych se dožít toho, že jsem své děti dobře vychovala !
Zatím asi stále něco dělám špatně !
Mám totiž pocit, že hrách na zeď házím / hlavně u 15 tileté / dcery :-o
Možná je to tím, že mé děti už vyndávaly jen myčku ;-)
Nebo, že jim ještě není 30.
Stále věřím, že až jednou dospějí budou při sobě držet jako je to u Vás !
A já řeknu Díky :-)

Barbora Walterová Benešová18. prosince 2018 9:08

Takže já dnes odpojuji myčku a jdu nakoupit houbičky na mytí nádobí. To by bylo, aby ty děti nebyly úspěšné :-D

Růžena Šimková18. prosince 2018 10:10

Myslím, že by děti měli doma od malička pomáhat, byť jsou to ze začátku jen maličkosti. Pamatuji si, jak starší syn utíral lžičky a uklízel je. Nebo si vzpomínám, jak balili ovocné knedlíky. Pak přišlo na řadu mytí nádobí, vynášení smetí, utírání prachu nebo luxování. Přestože jsme je vychovávali stejně byli v uklízení každý jiný, starší měl ve skříňce pořádek, mladší bordel. To mu trochu zůstalo, ale je pracovitý a obdivuji ho, že i přes zdravotní potíže hodně dokázal.

Helena Davidová18. prosince 2018 19:52

Tak ono to je tím nádobím :o) Konečně vím, co mám odpovídat, když poslouchám, že se mám, že mám takové děti...:o)
Marti, přeji hezký večer, Helena

Laura Kováčová18. prosince 2018 22:14

Naše deti majú po tridsiatke a tiež na ich zvykoch, správaní a postojoch vidíme našu výchovu ... čo sme urobili dobre a čo sme zanedbali ... V čase formovania "dorastencov" sme si to až tak neuvedomovali ... iba sme sa snažili ... :) A tiež mávali služby, s podobným zameraním ako u vás ... akurát boli na to dvaja ... Marti, prajem pokojné dni ... L.

Stáňa19. prosince 2018 0:06

Ano, výchova je hlavně o příkladech a o tom, jak se chováme, když si myslíme, že nevychováváme. Proto se nemůžu divit, že můj syn je trochu bordelář a má sklony nechávat věci na poslední chvíli ;-). Ale má i spoustu kladných stránek, tak doufám, že jsem to moc nepokazila. Pokud dokáže být v životě spokojený a nebude žít na cizí úkor, budu spokojená i já :-).
Pěkné dny

krabička na zuby?!

Růžena Šimková29. prosince 2018 12:52

Krabičku na zoubky jsem dětem zatím nekoupila, ale asi bych měla, protože Vendovi o prázdninách vypadl první zoubek. Naši kluci ho také neměli, ale zpočátku jsem zoubky dávala do malinkého hrnečku. Hlášky dětí mě také baví. Teď u náš vnoučata pár dnů tráví. Oba jsou hodně živí a tuhle říkám Vendovi: "Co jsi slíbil rodičům?" Váša se zamyslel a pak dí:" Že budu hodný. To jsem se asi zbláznil." Za chvíli si pro ně přijedou rodiče a už teď vím, že na mně padne prázdnota a bude se mi po nich moc stýskat.
Krabička s prstýnkem bylo krásné překvapení.
Přeji krásné odpoledne. Růža

Michaela Barthová29. prosince 2018 16:39

Na to, že to měl být článek "o ničem" byl krásný a o něčem.
O všem? Ovšem!

Helena Davidová29. prosince 2018 17:17

To není o ničem, to je o lásce!
Helena

Věra Šmerdová29. prosince 2018 23:12

No, jo. Našim dětem je taky zoubková víla mění, většinou za dvacetikoruny.
Ale výroky vnoučat taky miluji. Ráno jsem si s vnoučkem čistila zuby a on se dívá, že si potom mažu na obličej krém. "Proč to děláš, babi?" "Abych neměla moc vrásek." "Tak si to namaž hlavně na čelo, tam jich máš hodně." No, člověk je musí milovat.

Hana Šlechtová30. prosince 2018 7:00

U našich vnoučat fungovala zoubková víla s malinkým ozdobeným pytlíčkem.
Náhodou se to Tvoje povídání hezky četlo !
Hezkou neděli!
Hanka