nevím, kam jedu...

I tak by se dal nazvat dnešní příběh.

Video v úvodu je dárek pro mého muže k loňským šedesátinám, které mu věnovala dcera Linda.

Je úžasné a tematicky se sem hodí. Tento dárek pravděpodobně nikdo z nás už nepřekoná.

Ale dnes o něčem jiném.

Příběh  jsem vyposlechla od mého muže, bývalého vedoucího provozu, který si těsně před důchodem udělal řidičák na autobus a už dva roky vozí cestující.

Příjemné, nepříjemné, zmatené, vědoucí, nevědoucí...

Paní nastupuje a žádá jízdenku do Loun. Nutno podotknout, že tuto trasu můj muž nejezdí, ale v rámci "globalizace" či čeho vám prodá jízdenku kamkoliv, tedy v rámci Severočeského kraje.

Chcete do Loun? Takže přestupní jízdenku? A nevíte prosím kód?

To máte přece vědět vy, ne?!

Ale já do Loun nejezdím.

Takže opravdu do Loun.

Ano, vždyť to říkám, ne?

A už jeďte, já spěchám.

Paní se usadí a můj muž ještě pro jistotu volá a víte, jaký máte spoj ze Mšených Lázní?

Jak ze Mšených Lázní?! Vy nejede do Loun?

Ne, já do Loun nejezdím.

Panebože, tak proč jste mi prodal jízdenku do Loun, když jedete do Mšena, to přece nemá žádnou logiku? A kde to Mšeno je?

Ježíši,  já tady čekám víc než hodinu, aby mi řek´, že nejede do Loun.

Snad budete mít nějaký spoj ze Mšena. Vy jste si nezjistila spoje, kam pojedete? V tomto duchu pokračuje celá debata.

Jede vám to ze Mšena až za dvě hodiny - výsledek brouzdání spolucestující po internetu.

A co když mi zase řekne, že do Loun nejede?

To zas dneska bude dobrodružství!!!

No nutno přiznat, že mi to něco připomíná.

Naši cestu do Paříže autem.

"Bohémové" si taky vše zjišťovali až cestou, a proto jsou na blogu 4. díly o Paříži.