jen tak letmo

aneb tenhle příjezd domů mám ráda. Vesnička má středisková, i když zatím jen devět let. 

Přiznávám, že teď vůbec nestíhám samostatné příspěvky na blog. Dvoutýdenní přestávka kvůli nemoci mi chybí, odložené reportáže a rozhovory, takže teď mám absenci i na vašich blozích, ale snažím se to postupně dohánět. 

Včera jsem dělala reportáž v bývalém klášteře v Domově seniorů Senlife, o kterém už jsem tady několikrát psala a prezentovala rychlou rekonstrukci. Chodím tam moc ráda, tentokrát jsem se věnovala činnostem, které pro seniory v domově uskutečňují a musím říct, že mám vždy i po svojí třetí návštěvě v tomto prostoru takový velmi pozitivní pocit a není to jen zdmi historického kláštera. 

Ale především ta pohoda, všude samý úsměv a ochota od všech pracovníků, od ředitelky až po recepci. Cítíte, že tam se dělá vše pro lidi. Ale dost o tom, protože reportáž budu teprve psát, až přepíšu vše z diktafonu. Včera jsem fotila v podstatě jen lidi. 

Když jsme se vraceli domů, fotila jsem si pohled z auta. Jen tak sobě pro radost. Znám ho dokonale, přesto mě vždy přiměje vytáhnout foťák a fotit za jízdy.

Tak dnes pohledy z návratu domů, odevšad vidím Říp. Třeba se tyhle nekvalitně zachycené pohledy přes špinavé okno auta budou líbit i vám.

Mějte pohodové úterý.

o divadélku

Jak víte, píšu o mělnickém regionu a dávám na blog vždy jen rozhovory nebo články, o kterých mám pocit, že mají přesah regionu a mohli by vás zajímat. Zdálo se mi, že tenhle článek je plný nadšení, elánu a radosti z práce, aspoň jsem se o to snažila po rozhovoru se dvěma mladými ženami, které v sobě to nadšení měly. Vím, něco je nepřenosné, ale já už jsem dlouho neviděla tolik nadšení a nabilo mě to také nadějí a energií. Tady jsou velké plány a cíle do budoucna. I já jsem se snažila dávat si vždy cíle, které vypadaly nedosažitelně a většinu cílů jsem i nenásilnou formou dosáhla. Myslím si, že je lepší dávat si velké cíle a pak třeba trochu snižovat ze svých nároků, obráceně to až tak nefunguje. Tak třeba vás dnes článek zaujme, na fotografie se můžete podívat u článku v magazínu.

Pohodový vstup do nového týdne přeju nám všem.

P.S. To ilustrační foto je foceno před dvěma lety, kdy jsem pořídila pro děti na prázdniny u nás prstové divadlo a nijak nesouvisí s článkem. 

Hudební divadélko Mělník aneb když dramaťák není jen kroužek

Marta Dušková

Nesmí chybět nadšení pro věc, elán a pak vznikají smysluplné a záslužné věci. Nadšení ani elán nechybí Karolíně Pavlíkové a Kristýně Šonské, které vedou hudebně dramatický kroužek druhý rok a postupně vzniká Hudební divadélko Mělník. Zpočátku provozovaly kroužek v Rodinném centru Kašpárek, letos si pronajímají zkušebnu v prostoru Sun of art v ulici Kpt. Jaroše v Mělníku, kde mohou využívat i hudební nástroje a klavír ke svým zkouškám.

Karolína Pavlíková přibližuje náplň hodin: „Na jedno pololetí máme cíl nastudovat jedno představení. Stanovíme si, co budeme nacvičovat, tohle pololetí je to muzikál Ledové království, takže celé se to točí kolem království. Program hodiny je nacvičování různých scén, písně, tanec. V současnosti máme v kroužku děti ve věku 6 až 9 let, ale přijímáme děti do 11 let“.

Kristýna Šonská, učitelka MŠ dodává: „Letos jsme zavedli novinku. První hodiny jsme věnovali procvičování různých dovedností a práci s hlasem, ale když jsme se víc poznali a začali nacvičovat konkrétní hry, na tohle už nezbýval čas. Pravidelná setkání jsme tedy prodloužili na hodinu a půl, aby děti udržely pozornost a nenudily se jen při jedné činnosti, začali jsme vkládat i jiné dramatické činnosti. Půl hodinu věnujeme jen průpravě, aby se naši malí herci mohli pořád zlepšovat, posouvali se dál a hlavně, aby je to bavilo“.

Jak vznikla myšlenka založit dramatický kroužek?

Kristýna: „Mám vztah k divadlu od malička, od malička jsem jej hrála, Začínala jsem ve škole v dramaťáku, pokračovala v mělnickém divadle a pořád mě to táhlo k tomu nejen hrát divadlo, ale psát i scénáře, případně režírovat. Mám pozitivní vztah k dětem, tak mě napadlo, proč ty dvě věci nespojit, proč neudělat dramatický kroužek pro děti. Ráda zpívám, tak se mi líbila myšlenka založit hudebně dramatický kroužek. Začínala jsem v DDM Mělník, kde jsem otevřela první dramaťák a vedla deset dětí. Vlastně jsem moc nevěděla, jak to uchopit, napsala jsem si scénář, který už bych dnes nepublikovala, a připravila jsem s dětmi vánoční představení“.

Karolína: „Já jsem vystudovala Pražskou konzervatoř obor klasická kytara a poté jsem pracovala jako lektorka a vyučovala hru na kytaru. Vlastně to dělám dodnes. Po škole jsem začala učit na ZŠ Jindřicha Matiegky a minulý rok jsem vyučovala hudební výchovu a angličtinu. Letos jsem dostala svoji vlastní třídu prvňáčků. S Kristýnou jsme kamarádky od dětství, a i spolužačky ze základní školy. Rádi se podílíme na společných projektech a naše spolupráce vyústila k založení dětského divadla“.

Jejich první společný projekt se uskutečnil na táboře s DDM Mělník Holky v akci a úkolem bylo secvičit za týden krátký muzikál Ledové království, a to byla velká výzva. Napsali spolu scénář a za týden nacvičili s 50 dětmi muzikál, který měl úspěch. Škoda byla, že tenkrát neměli diváky, hráli jen pro sebe. Na projektu se spoustu věcí naučili a jak obě říkají, byla to dobrá průprava. Pak už byl jen krůček k založení vlastního hudebně dramatického kroužku, který už vedou druhým rokem a zájem rozhodně je.

Na počátku nechybělo nadšení, elán a radost z práce s dětmi. Vloni hráli představení v divadle v Mlazicích, v září vystoupili na akci Mělník pro Onkobubliny na náměstí Míru. Letos by chtěli vystoupení rozšířit, protože jim přijde škoda nacvičovat půl roku představení, které pak předvedou pouze jednou. Mají v plánu oslovit okolní vesnice, kam by mohli s divadlem přijet. Chtějí oslovit i školy a školky, aby si děti mohly hraní co nejvíc užít a hrát před obecenstvem a sklidit za svoji práci potlesk.

A chtěli by divadélko posunout ještě dál, i když mají jen omezené finanční prostředky. Snaží se pracovat s tím, co mají. Kostýmy nakupují z druhé ruky a přešívají. Kulisy si malují sami na karton, který dosud přidělávali na stojan z Ikea tzv. štendr. Nyní se jim povedlo dohodnout spolupráci s firmou, která jim vytvoří desku na kulisy, která bude skladná na převoz do auta. Plánují potáhnout tento „polotovar“ plátnem, na které se namalují kulisy. Na další představení se plátno sundá a vymění za nové.

Plánují nákup portů, protože se učí zkušenostmi. V září na náměstí Míru při představení zjistili, že děti nejsou dobře slyšet. Byla to první zkušenost představení pod širým nebem, a tak vznikla potřeba zajistit lepší kvalitu právě nákupem mikrofonů. Postupně se snaží divadélko budovat a zlepšovat podle toho, na co finanční prostředky stačí.

Pokud by někdo měl zájem nově vznikajícímu divadélku pomoci třeba nákupem portů či jakkoliv jinak, může se ozvat na telefon Karolína Pavlíková - tel. 720376276 a Kristýna Šonská - tel. 607160163.

Slovo redaktorky

Je velmi pravděpodobné, že o tomhle Hudebním divadélku Mělník ještě uslyšíme a budeme mít možnost shlédnout jejich představení, protože tento nový divadelní útvar vzniká s nadšením a elánem, s velkými plány do budoucna. Tak holky, zlomte vaz!

filmové okénko II

foto zdroj

Po dlouhé době jsem viděla film, který stojí za zmínku. Překvapilo mě, že je to film z roku 1994 a já jsem jej nikdy neviděla. Viděla jsem jej na Filmboxu, protože máme televizi O2, ale nevím, zda jej najdete někde jinde, pokud se budete chtít kouknout. Jo, placený najdete, hledala jsem, ale ke stažení zdarma jsem nenašla.

Americký thriller Nebezpečný klient má hvězdné obsazení. Suzan Sarandon byla za roli advokátky nominována na Oscara, v další hlavní roli hraje Tomy Lee Jones.

Zaujal mě celkem originální scénář, kde si nemohu domýšlet, co bude dál a neodhadnu to, což nejde říct u všech filmů. 

Po dlouhé době jsem si film užila a chvíli si jej budu pamatovat. Scénář byl napsán podle předlohy románu, to sice kvalitu nezajistí, ale někdy je to přece jen trochu jistota.

Tak pokud máte možnost, určitě se na film podívejte. Anotaci k filmu sem kopíruji níže. Bližší informace najdete kdekoliv, po zadání názvu filmu vyjede spoustu odkazů.

Jo a na závěr, mému muži se film nelíbil, připadal mu prý vykonstruovaný a nepravděpodobný. Kouká na podobné filmy často, tak má s čím srovnávat a možná má i pravdu. To ale nemění nic na tom, že po dlouhé době jsem viděla film, který jsem po chvíli nevypnula a viděla jej až do konce.

Mějte pohodovou neděli.

O čem film je?

Jedenáctiletý Mark se stane náhodným svědkem sebevraždy mafiánského právníka Rona Clifforda. Jeho svědectví může rozhodujícím způsobem pomoci federálním agentům v čele se státním zástupcem Royem Foltriggem, který chce tento případ využít i pro své politické ambice. Současně znepokojený mafiánský boss vysílá svého specialistu, aby malého nepohodlného svědka umčel. A tak si Mark za ušetřený dolar najme rozvodovou právničku Reggii, s níž se pustí do nerovného boje s mafiánskými zabijáky i dotěrným úřadem státním zástupcem.

Snímek režiséra Joela Schumachera Nebezpečný klient je filmovou adaptací dalšího právnického bestselleru Johna Grishama. Hrdinou tentokrát není osamělý právník v nebezpečí, nýbrž značně nesourodá dvojice: malý chlapec a nezkušená, ale velmi odvážná advokátka, která pro chlapce riskuje svoji kariéru a nakonec také svůj život. Situaci jí komplikuje vystrašený klient, který si toho hodně nechává pro sebe. Reggie vzdoruje výhrůžkám mafie i ambicióznímu kolegovi a jeho týmu. Susan Sarandonová byla za svoji roli nominována na Oscara, velkého uznání kritiky se dostalo i dětskému představiteli Bradu Renfroovi (nar. 1982), jehož slibnou hereckou kariéru předčasně ukončila v lednu 2008 silná drogová závislost. Roli státního zástupce Foltrigga přesvědčivě ztvárnil Tommy Lee Jones.

pokusy na doma

Slovo pokusy nevyvolává vždy pozitivní pocity a domácí pokusy to je ještě horší představa různých výbuchů, hoření apod. Přesto mě tyhle úžasné kartičky z Přírody do kapsy zaujaly už v létě, kdy bylo na nákup vánočních dárků ještě hodně času. Protože to není vzhledem k papíru, kvalitnímu tisku a nápadu levná záležitost, odložila jsem si je na později.

Pak opět náhodou asi před měsícem byla akce právě na tyto kartičky velká sleva na pár dní, tak jsem koupila nejen pro Alánka, jak jsem původně mínila, ale i kartičky na téma lidské tělo pro Lolu. Pak kartičky dorazily do zásilkovny, ale my dva týdny marodili, takže je musela vyzvednout kamarádka. Měla je u sebe a já je tedy na živo viděla teprve včera. Dnes vám je tedy chci představit ještě vonící novotou. Mám z nich opravdu radost a navíc jsem se od dcery dozvěděla, když jsem pokusy objevila, že Alan neustále dělá nějaké pokusy a knihy na ně si půjčuje v knihovně a pak je nerad vrací. Tak bude mít něco svého. Na webu Příroda do kapsy, kde jsem nakoupila, je toho v nabídce spoustu a výukové karty nejen pro děti, ale i dospělé. 

Tak dnes malé představení prostřednictvím fotografií. Třeba pro někoho z vás to bude také tip na dárek. Já jsem z toho nadšená. Bála jsem se kartičky rozházet, mají nějaký sled, tak jsem nakoukla jen na začátek. Ať si rozházejí kartičky děti sami 😂

Kvalita fotek není nic moc, fotím dnes při umělém světle. Chtěla jsem fotit už včera, ale celý den byla nepřirozená tma. 

Mějte pohodovou sobotu. 

stačí vybrat krabici

Když chce člověk nějakým způsobem pomáhat, nabízí se spoustu možností. Letos jsme hodně pomáhali ukrajinským uprchlíkům, musela jsem přemýšlet, jestli to bylo letos. 

Událo se tolik věcí, že jsem měla dojem, že už to bylo vloni. 

O projektu Krabice od bot jsem už psala i v minulých letech, ale do tohohle projektu jsme se doma ještě nezapojili. Podporujeme nějakým způsobem každý rok Člověk v tísni, vloni jsem se stala Ježíškovým vnoučetem, každý rok nějakým nákupem podpoříme chráněné dílny, vloni i velkým darem v podobě nových látek apod. Nebudu tady všechno vypisovat, když chce člověk pomáhat, tak pro svůj dobrý pocit, nemusí to roztrubovat do světa. Ba právě naopak, když jsem vloni psala článek o Ježíškových vnoučatech, tedy o konkrétním domovu seniorů, kde jsme s mužem předávali dárek, ptala se mě zdravotní sestra či pečovatelka, kterou jsem v článku citovala, proč tam nenapíšu i své jméno konkrétně. Chtěla mi veřejně poděkovat. Ne, nenapsala, nemám potřebu se nějak zviditelňovat, uspokojilo mě, že jsem o projektu napsala a že jsme někomu konkrétnímu udělali radost. 

Ten sáhodlouhý úvod jsem napsala kvůli Krabici od bot, projektu, který zde chci prezentovat. Pravděpodobně jej znáte, ale některé záslužné věci se mají prezentovat co nejvíc.

Tak dnes článek o tomto projektu. Já se rozhoduji, zda se letos zapojíme, moc se mi líbí vybrat dárky a věnovat je, tak ještě uvidím. 

V minulosti jsem se zapojila několikrát ještě do projektu nákupu pohlednic malovaných ústy, což mi přišlo smysluplné. Docela mi ale vadí, že od té doby mi chodí 2x ročně balíček se složenkou, přijde mi to docela násilné a já jsem se letos překonala, i když mě tížilo svědomí, a balíček k Velikonocům neakceptovala, takže nezaplatila. Přesto jsem obdržela tento týden vánoční balíček, aniž jsem podepsala jakýkoliv souhlas. 

Přiznám se, že nyní už s tím problém nemám, ani jsem ho neotevřela. Chci být svobodná ve svém rozhodování a pomáhat pokaždé někomu jinému. Myslím, že by nakladatelství mělo zvážit tento násilný marketingový postup. 

To bylo jen na okraj, jediná negativní zkušenost.

Mějte pohodový den a dnes mám pro vás jeden citát či vtip, který na mě vykouknul od mojí známé na facebooku a vyvodil mi úsměv na tváři.

Tak třeba se usmějete také.

Krabice od bot přináší vánoční radost dětem z chudých rodin

Marta Dušková

Tradiční předvánoční sbírka Krabice od bot vstoupí do 12. ročníku od 21. listopadu do 4. prosince 2022. Již 12 let přináší radost dětem z ohrožených rodin, které díky sbírce najdou pod stromečkem krásný dárek.

Stačí jen naplnit krabici od bot drobnými maličkostmi, hračkami či knížkami a krásně zabalit. Každý se může zapojit do sbírky prostřednictvím sběrných míst, jejichž seznam je zveřejněn na webu www.krabiceodbot.cz. Do sbírky je možné se zapojit i online Darujte krabici online (krabiceodbot.cz) a připravit pro děti z rodin v nouzi stejné zážitky jako mají ostatní děti.

Koncem října bylo zaregistrováno 125 sběrných míst, chyběla místa v krajích Karlovarský, Olomoucký, Liberecký, Plzeňský a Zlínský.

Sběrná místa provozují prověření dobrovolníci ve svém volném čase a bez nároku na odměnu. Každé sběrné místo předem zjišťuje potřeby dětí ve svém okolí: domlouvá se s úřady, azylovými domy, nízkoprahovými centry, terénními pracovníky nebo školami a zjišťuje počet potřebných dětí a jejich věk a pohlaví. Pro tyto děti pak dárky sbírá za pomoci rezervačního systému na webu Krabice od bot, kde dárci uvidí, kolik dětí, jakého věku a pohlaví je ještě potřeba obdarovat. Snažíme se, aby se co nejvíce dárků vybralo v regionu, kde se nasbírají.

Na webových stránkách sbírky je nejen seznam sběrných míst, ale i základní tipy a nápady na dárky podle věku.

Krabice od bot pořádá Diakonie Českobratrské církve evangelické.

ještě je čas

Já ale funguju jinak, bez ohledu na termín. Jakmile na něco narazím, objednávám. Náhodou jsem narazila na tyhle vyřezávané drobnosti, už jsem tam jednou pro děti něco objednávala, myslím medaile. Nakoupila jsem na fleru a nevěděla jsem, co vybrat. Paní má i krásné klíčenky, ale ty jsem dětem dávala nedávno, ne tedy tyto, ale prostě klíčenky. Tyto drobnosti vyřezávané z překližky jsou velmi kreativní. Jsou určeny k dotvoření a vím, že to děti mají rádi. Koupila jsem tedy každému jeden rámeček na fotografii či obrázek ve tvaru ryby a soupravu ozdůbek, které jdou zavěsit na stromeček nebo jen tak do pokojíčku. Děti to dostanou v pytlíčku k Mikuláši s jinými drobnostmi.

V listopadu ještě slavíme dvoje narozeniny. Do tohohle ručníku s ikonami jsem se zamilovala hned, jak na mě vyskočila nabídka na facebooku. Chtěla jsem ještě dokoupit vnukovi ke dvěma knihám o počítačových hrách, které si přál a na blogu už byly, ještě nějakou maličkost jen tak. Když jsem viděla tenhle ručník na Lipoo. cz za 89 Kč, rozhodla jsem se, že to je přesně ono, co potřebuju. Zjistila jsem ale, že v nabídce už není a to přišel tento týden. To je přesně důvod, proč nakupuju hned, jakmile uvidím.

Když už jsem na eshopu byla, rozhlídla jsem se a ještě nakoupila Mikuláše, aby nešel do zásilkovny jen ten ručník.

Nakupovat pro děti je celkem jednoduché, horší je to dospělým, kteří si koupí, co potřebují a chtějí. 

A nakoupit něco jen tak ke 40. narozeninám, aby něco bylo, to fakt nedělám. Oslavenec má rád sladkosti, tak jsem koupila asi neobvyklý dárek. Téměř kilo Mozartových koulí a vím bezpečně, že udělají radost. 

Tak to je dnes skoro vše, co jsem v poslední době nakoupila, respektive co můžu dát na blog. Dárků už mám víc, ale prezentovat je nemohu pro jistotu.

Tak dnes tipy na většinou drobné dárky.

Mějte pohodový den.

poupata i lampiony...

Teď hodně píšu pozvánky na lampionové průvody, je jejich čas. Již jimi neslavíme povinně říjnovou revoluci jako kdysi, ale je to svobodné rozhodnutí. A protože pozvánek je hodně v celém mělnickém regionu, chtěla jsem je trochu oživit a začala jsem se zajímat o historii a přidala k některým pozvánkám. 

Přišlo mi to docela zajímavé, lampionové průvody sahají daleko do minulosti, což bylo pro mě docela překvapení. Tak dnes malé nahlédnutí do historie, které sem kopíruju, protože už jsem to psala.

Fotografie nijak nesouvisí s tématem. Je to kytka k narozeninám a kytka, která zase nevím, jak se jmenuje a je mi to jedno, protože to nebudu vědět ani příště. Rozkvétá jako na zavolanou doma, když už toho moc venku není.

Ještě ke komentářům na téma poupata a někdo měl dotaz na ostříhání poupat do vázy. Mám zkušenost z minulých let. Ve váze poupata nerozkvetou, za chvíli zaschnou a odejdou rychleji, než když je nechám venku, kdy se jimi mohu ještě kochat a mnohem déle než doma. Tak to je odpověď, proč nestříhám poupata do vázy, v létě poupata rozkvetou, ale tyhle podzimní už ne, už jsem zkoušela mnohokrát. 

Než půjdeme k tématu lampionových průvodů, mějte pohodovou středu.

Historie lampionových průvodů

V našich končinách se lampionové průvody začaly konat v roce 1879 na počest stříbrného výročí svatby Františka Josefa I. a císařovny Alžběty. Později se průvody konaly zejména při oslavách desátého výročí vzniku Československé republiky a narozenin prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Později byly lampionové průvody povinné věnované 7. listopadu výročí Velké říjnové socialistické revoluce.

České lampionové průvody se opět rozzářily až v posledním desetiletí a provázejí podzimní slavnosti po celý říjen a listopad.

Ovšem tradice svátku lampionů pochází z Číny. Oslavy svátku lampionů začaly přibližně před 2 000 lety za dynastie Han (202 př. n. l. – 220 n. l.). Čínský svátek luceren označuje poslední den čtrnáctidenního čínského svátku jara. Slaví se při prvním úplňku čínského nového roku.